Bermeo: malé baskické město, velký energetický milník
Bermeo, rybářské městečko na severu Španělska, se nečekaně zapsalo do historie světové energetiky. Právě zde, ve zkušební laboratoři Wärtsilä, se vůbec poprvé rozběhl velký spalovací motor na 100% vodík a začal dodávat elektřinu do španělské přenosové sítě. Nejde o laboratorní experiment v malém měřítku — motor Wärtsilä 31H2 je největším čistě vodíkovým motorem na světě a jeho výkon je dostačující pro reálné průmyslové nasazení.
Zkouška proběhla za přítomnosti zákazníků z celého světa, což podtrhuje komerční význam celé události. „Dokázali jsme, že technologie je připravena. Teď se musíme soustředit na vytvoření správného prostředí pro její škálování — tedy na regulaci, investiční jistotu a infrastrukturu," komentoval Rasmus Teir, ředitel technologické strategie a dekarbonizace ve Wärtsilä.
Španělsko nebylo vybráno náhodou. Jako jeden z evropských lídrů v adaptaci obnovitelných zdrojů poskytuje ideální testovací prostředí. Země masivně investuje do solární a větrné energetiky a zároveň se snaží snížit svou závislost na fosilních palivech — přesně ty podmínky, ve kterých má vodíková energetika největší smysl.
Jak vodíkový motor vlastně funguje?
Princip je na první pohled jednoduchý, i když technická realizace byla nesmírně náročná. Místo zemního plynu nebo nafty se do válců motoru vstřikuje zelený vodík — tedy vodík vyrobený elektrolýzou vody za pomoci obnovitelné elektřiny. Při jeho spalování nevzniká žádný oxid uhličitý. Jediným vedlejším produktem je vodní pára.
Srdcem celého systému je platforma Wärtsilä 31, která drží titul nejúčinnějšího čtyřdobého motoru na světě ve své kategorii. Tato platforma má za sebou již přes milion provozních hodin a více než 1 000 MW instalovaného výkonu po celém světě, takže nejde o nevyzkoušenou novinku, ale o důkladně prověřenou technologii.
Wärtsilä nabízí dvě varianty vodíkových motorů. Wärtsilä 31SG-H2 je „vodíkově připravený" motor, který dnes může jezdit na zemní plyn a v budoucnu jej lze přestavět na 100% vodík. Wärtsilä 31H2 — právě ten testovaný v Bermeu — je čistě vodíkový motor, který umí spalovat stoprocentní vodík, ale v případě potřeby zvládne i zemní plyn. Tato palivová flexibilita je klíčová: umožňuje energetickým společnostem investovat do technologie již dnes a plynule přejít na vodík, až bude dostupný v potřebném množství.
Rychlost a spolehlivost jako hlavní devíza
Co dělá motorové elektrárny pro stabilitu sítě tak výjimečnými? Wärtsilä 31 se dokáže synchronizovat se sítí do 30 sekund od startovacího povelu. Nemá žádnou minimální dobu provozu ani odstávky, takže dokáže okamžitě reagovat na výkyvy v síti. Když se například náhle zatáhne a solární parky přestanou vyrábět, vodíkový motor může během několika desítek sekund nahradit chybějící výkon.
TÜV SÜD, jeden z nejrespektovanějších certifikačních orgánů na světě, již dříve udělil konceptu vodíkové elektrárny Wärtsilä certifikaci H2-Readiness, která potvrzuje bezpečnost a spolehlivost řešení. To je u vodíku — vysoce hořlavého plynu — naprosto zásadní.
Proč je to důležité pro obnovitelné zdroje
Mezinárodní energetická agentura (IEA) předpovídá, že celosvětová výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů vzroste do roku 2030 o téměř 4 600 GW. To je fantastická zpráva pro klima, ale zároveň obrovská výzva pro stabilitu přenosových sítí. Solární a větrné elektrárny jsou ze své podstaty nestálé — jejich výkon kolísá podle počasí a denní doby. Bez flexibilních záložních zdrojů hrozí blackouty.
Podle IEA bude k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 potřeba spotřebovat v energetice 17 milionů tun vodíku ročně už v roce 2030, přičemž do roku 2050 toto číslo vzroste na 51 milionů tun. Vodík v tomto scénáři funguje jako „baterie na dlouhou trať" — dokáže uchovat přebytečnou energii z větrných a slunečných dnů a uvolnit ji zpět do sítě, když je potřeba.
Systém je elegantní: v době přebytku obnovitelné elektřiny se spustí elektrolyzéry, které rozloží vodu na vodík a kyslík. Vodík se uskladní a když obnovitelné zdroje nestačí pokrýt spotřebu, nastupují vodíkové motory. Výsledkem je zcela bezemisní řetězec od výroby po spotřebu.
Datová centra a průmysl: hladoví obři potřebují čistou energii
Samostatnou kapitolou, kde vodíkové motory najdou uplatnění, jsou energeticky náročná odvětví. Datová centra pro umělou inteligenci dnes spotřebovávají neuvěřitelné množství elektřiny a jejich apetit raketově roste. Wärtsilä explicitně zmiňuje AI datová centra jako jeden z klíčových cílových segmentů pro svou vodíkovou technologii.
Totéž platí pro těžký průmysl — ocelárny, chemičky nebo cementárny potřebují stabilní a výkonný zdroj energie, který nelze pokrýt pouze soláry a větrníky. Vodíkový motor o výkonu v řádu desítek megawattů může takovým provozům zajistit energetickou nezávislost s nulovými emisemi.
Vodík a česká energetická krajina
Česká republika stojí před podobnou výzvou jako zbytek Evropy. S útlumem uhelných elektráren, které dosud zajišťovaly stabilní základní výkon, roste potřeba flexibilních zdrojů. Vodíková strategie ČR, aktualizovaná v roce 2025, počítá s postupným rozvojem vodíkové infrastruktury a nasazením vodíku především v průmyslu a dopravě. V energetice však zatím dominují spíše bateriová úložiště.
Technologie jako Wärtsilä 31H2 by mohla českou debatu posunout. Zatímco baterie excelují v krátkodobé regulaci (minuty až hodiny), vodíkové motory dokážou dodávat výkon po desítky hodin i dnů, což je klíčové pro překlenutí delších období bez větru a slunce — typicky během zimních inverzí, které jsou ve střední Evropě časté.
Evropská unie navíc masivně investuje do vodíkové infrastruktury — program European Hydrogen Backbone počítá s výstavbou desítek tisíc kilometrů vodíkovodů napříč kontinentem do roku 2040. Česká republika by se díky své poloze ve středu Evropy mohla stát přirozenou křižovatkou těchto tras.
Od laboratoře ke komerční realitě
Cesta vodíkového motoru Wärtsilä od nápadu k ostrému provozu trvala necelé dva roky. V červnu 2024 firma oznámila první velkokapacitní vodíkově připravenou motorovou elektrárnu na světě — tehdy šlo o koncept certifikovaný TÜV SÜD, který uměl spalovat zemní plyn s až 25% příměsí vodíku. Už tehdy bylo jasné, že cílem je 100% vodíkový provoz. Dnes, v červnu 2026, je tento cíl realitou.
Objednávky na vodíkové elektrárny Wärtsilä se začaly přijímat v roce 2025, první dodávky zákazníkům probíhají letos. Firma stihla za uplynulé dva roky také navýšit svou výrobní kapacitu o 30 %, aby uspokojila rostoucí globální poptávku. Celkově má Wärtsilä Energy za sebou instalace o výkonu 81 GW ve 180 zemích a více než 130 bateriových úložišť.
Zkouška v Bermeu je pro Wärtsilä i celý obor zlomová: dokazuje, že vodíková energetika opustila říši laboratorních hypotéz a stává se průmyslově použitelnou technologií. Není to jen demonstrace pro média — motor běží v reálné síti, za reálných podmínek, a dodává reálnou elektřinu španělským domácnostem a podnikům.
Překážky však zůstávají. Zelený vodík je stále výrazně dražší než zemní plyn a jeho výroba vyžaduje obrovské množství obnovitelné elektřiny. Chybí také infrastruktura pro jeho přepravu a skladování ve velkém měřítku. Wärtsilä proto zdůrazňuje, že klíčová bude podpora ze strany regulátorů a jasné investiční signály, bez kterých se potřebná infrastruktura nevybuduje dostatečně rychle.
Jaký je rozdíl mezi vodíkovým motorem a palivovým článkem?
Palivový článek vyrábí elektřinu chemickou reakcí vodíku s kyslíkem bez spalování, zatímco vodíkový motor vodík přímo spaluje podobně jako klasický spalovací motor. Motory Wärtsilä 31H2 mají výhodu v rychlém náběhu (30 sekund do synchronizace se sítí), vysokém výkonu a schopnosti spalovat více druhů paliv. Palivové články jsou naopak tišší a mají vyšší účinnost při přeměně na elektřinu, ale hůře zvládají rychlé změny výkonu.
Kolik stojí výroba zeleného vodíku a kdy bude cenově konkurenceschopný?
Cena zeleného vodíku se v roce 2026 pohybuje kolem 4–7 EUR za kilogram v závislosti na ceně obnovitelné elektřiny a lokalitě. Analytici očekávají, že s poklesem cen elektrolyzérů a rozšiřováním obnovitelných zdrojů by se cena mohla do roku 2030 dostat pod 2 EUR za kilogram, čímž by se vodík stal konkurenceschopným vůči zemnímu plynu i bez uhlíkových povolenek. Klíčovým faktorem bude rozsah výroby a budování infrastruktury.
Může podobný vodíkový motor vzniknout i v České republice?
Motor Wärtsilä 31H2 je produktem finské společnosti a jeho vývoj probíhá ve Finsku a Španělsku. Česká republika má však silnou strojírenskou tradici a několik firem se zabývá vývojem vodíkových technologií, zejména v oblasti menších pohonných jednotek pro dopravu a průmysl. Pro velké energetické motory by ČR musela nejprve vybudovat odpovídající vodíkovou infrastrukturu — potrubní síť, skladovací kapacity a zdroje zeleného vodíku.
