Zářijové povodně roku 2024 zanechaly v Česku i okolních státech obrovské škody. Nová vědecká analýza této události ukazuje důležitou souvislost: samotný úhrn srážek ovlivnilo dosavadní oteplení planety mnohem méně než výsledné kulminační průtoky v korytech řek. Rozdíl vysvětluje chování nasyceného povodí, ve kterém se větší podíl dalšího deště mění v rychlý odtok.
Závěry vyplývají z recenzované studie v časopise Science Advances, kterou mezinárodní tým pod vedením výzkumníků z německého Helmholtzova centra pro výzkum životního prostředí (UFZ) publikoval 30. října 2026. Na výzkumu, o jehož zjištěních v Česku informoval portál Průmyslová ekologie, se jako spoluautor podílel také český hydrolog Oldřich Rakovec z Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze.
O kolik by byla povodeň mírnější v chladnějším světě
Vědci zkoumali, jak by stejná povětrnostní situace kolem tlakové níže Boris vypadala v modelovém světě bez globálního oteplení způsobeného člověkem. Výsledky ukazují, že bez antropogenní změny klimatu by tehdy ve střední Evropě spadlo o 6 až 9 % méně srážek. Odezva v říční síti by však byla výraznější: kulminační průtoky v zasažených řekách by v průměru dosáhly o 14 až 22 % nižších hodnot.
Studie bere jako základ skutečnou katastrofu ze září 2024 a porovnává ji s chladnějším podnebím. Relativní změna kulminačního průtoku mezi oběma scénáři byla v tomto případě 2,1krát až 2,9krát větší než relativní změna samotných srážek. Průtok přitom vyjadřuje množství vody, které proteče daným profilem koryta za sekundu, takže tento poměr udává dynamiku odtoku v korytě, nikoli násobek výšky hladiny nebo celkového objemu záplav.
Proč řeky reagují na vytrvalý déšť nelineárně
Hlavní příčinou, proč mírný rozdíl v úhrnu srážek vede k výraznější změně špičkového průtoku, je fungování půdy a celého povodí. Na začátku dešťové epizody zachytí podstatnou část vody vegetace a půdní profil. Do potoků a řek se v této fázi dostává jen menší podíl spadlého deště.
Jakmile však vytrvalé plošné srážky půdu nasytí, odezva terénu se mění. Mnohem větší podíl další dešťové vody se pak místo hlubšího vsakování mění v rychlý povrchový či podpovrchový odtok a míří do říční sítě. Vyšší srážkový úhrn v teplejší atmosféře se proto na nasyceném povodí projeví výraznějším nárůstem povodňové špičky.
Tento mechanismus potvrzují i nezávislá historická měření Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Podle předběžné vyhodnocovací zprávy ČHMÚ z dubna 2025 panovalo v Česku před příchodem níže Boris poměrně suché počasí. Nízké počáteční nasycení půdy nástup povodně nejprve oddálilo a v méně zasažených oblastech dokázalo její dopady zmírnit. Výrazný vzestup hladin začal až ve chvíli, kdy v povodích napršelo prvních 60 až 100 milimetrů vody.
V nejhůře zasažených horách však byly úhrny tak extrémní, že počáteční kapacitu půdy rychle vyčerpaly. Například stanice Švýcárna v Loučné nad Desnou v Jeseníkách zaznamenala mezi 11. a 16. zářím 2024 celkem 704,2 milimetru srážek. Jen za sobotu 14. září tam spadlo 385,6 milimetru, což podle tohoto vyhodnocení ČHMÚ představuje absolutní denní rekord v historii měření na území České republiky. V takto nasyceném terénu pak řeky reagovaly extrémními průtoky, které přemodelovaly koryta.
Jak vědci povodeň přepočítali a co z toho plyne
Aby autoři z UFZ a ČZU dokázali oddělit vliv oteplení od přirozené proměnlivosti počasí, použili takzvanou metodu dějových linií (storyline approach). Zkombinovali dva globální klimatické modely (CESM2 a AWI-CM-1) se dvěma nezávislými hydrologickými modely (EARLS a mHM), pomocí nichž simulovali odtok ve stovkách zasažených povodí ve střední Evropě, přičemž širší rekonstrukce odtoku v modelu EARLS zahrnovala 1 397 povodí v regionu.
Výzkum hodnotil čistě intenzitu této jedné historické situace na frontálním rozhraní tlakové níže — podobné povodním z let 1997 a 2002 — při zachování stejného výchozího nasycení půdy a bez započtení lokálních úprav krajiny či vodních děl. Průměrná čísla pro střední Evropu tak nelze převádět na jednotlivé české hráze ani z nich vyvozovat četnost budoucích záplav. Pro praxi však studie přináší podstatné zjištění: pokud by se odhady povodňových rizik v teplejším klimatu opíraly pouze o procentuální změnu samotných srážek, mohly by skutečnou odezvu řek v nasyceném terénu podcenit.
Následky zářijových povodní v České Vsi na Jesenicku. Archivní fotografie ze 4. října 2024. Výřez z původního snímku. Foto: Pavel Bednařík (WMCZ) / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0. Licence fotografie.
