Když starověký kalendář přestane platit
Pro farmáře a rybáře na Maledivách byl po staletí nepostradatelným průvodcem životem kalendář zvaný Nakaiy. Tento propracovaný systém, založený na pečlivém pozorování hvězdné oblohy, dělí rok na 27 období. Každé z nich předpovídalo počasí, výšku přílivu, navigační podmínky i to, kde a kdy lovit ryby. Byla to esence místních znalostí, klíč k přežití v souladu s přírodou.
Dnes se však tato staletá moudrost hroutí. „Když dnes mluvíte se staršími členy komunit, řeknou vám, že počasí se už kalendářem neřídí,“ vysvětluje Aishath Reesha Suhail z maledivského ministerstva životního prostředí pro web Climate Home News. Klimatická změna přináší extrémnější a nepředvídatelné počasí, které narušuje dávné cykly. Hrozí, že systém Nakaiy bude zcela opuštěn, což by představovalo obrovskou kulturní ztrátu a přetržení pouta s předky.
Hřbitovy a chrámy na hraně zániku
Nejde jen o nehmotné dědictví. Vlny Indického oceánu doslova ukusují z historie vytesané do kamene a korálů. Symbolickým příkladem je hřbitov Koagannu, 900 let staré místo odpočinku předků, nacházející se na nejjižnějším atolu Malediv, pouhých padesát metrů od břehu. Jeho zdobené korálové náhrobky jsou v přímém ohrožení erozí a stoupající hladinou moře.
Místní komunita a vláda se zoufale snaží památku zachránit. Staví bariéry z pytlů s pískem, betonové zátarasy a vysazují palmy, které mají zpevnit pobřeží. Dalším řešením je takzvané „vyživování pláží“, kdy se písek z jiných míst dováží, aby nahradil ten, který odneslo moře. Jsou to však jen dočasná a nákladná řešení v boji s nezastavitelnou silou.
Podobný příběh se odehrává o tisíce kilometrů dál, v Tichém oceánu na souostroví Palau. Zde je ohrožena nejstarší známá vesnice Ngerutechei se starobylými kamennými stezkami a rytinami, které jsou klíčem k pochopení dávné kultury a společenských hodnot. „Mnoho míst, která nesou příběhy, historii a identitu našich komunit, leží podél pobřeží a jsou stále více vystavena erozi a vzestupu mořské hladiny,“ říká Toni Soalablai z palajského Úřadu pro klimatickou změnu.
Globální hrozba potvrzená vědci
Příběhy z Malediv a Palau nejsou ojedinělé incidenty. Jsou symptomem globální krize. Organizace UNESCO, která dohlíží na světové kulturní dědictví, varuje, že „změna klimatu představuje systémovou a rostoucí hrozbu pro kulturní dědictví po celém světě“. Výbor pro světové dědictví označil klimatickou změnu za jedno z nejvýznamnějších dlouhodobých rizik pro památky ve všech regionech.
Podle zpráv Světové meteorologické organizace (WMO) a Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) se tempo oteplování oceánů a vzestupu jejich hladiny neustále zrychluje. Nejde o hrozbu v daleké budoucnosti, ale o realitu dneška. Nedávný výzkum WRI a UNESCO zjistil, že až 73 % pevninských památek světového dědictví je ohroženo alespoň jedním závažným vodním rizikem, ať už suchem, nebo naopak povodněmi.
Adaptace návratem ke kořenům
Paradoxně, tváří v tvář moderní hrozbě, hledají některé komunity záchranu v dávné minulosti. Na Palau se lidé vracejí k tradičním zemědělským postupům, jako je pěstování tara (kolokázie jedlá). Tato plodina, která po generace zajišťovala potravinovou bezpečnost, je odolná a dobře hospodaří s vodou a půdou. „Posilování těchto systémů, které se vyvíjely po generace v reakci na místní podmínky, je dnes klimatickou adaptací a zároveň způsobem, jak udržet kulturní znalosti, které by jinak mohly zaniknout,“ zdůrazňuje Soalablai.
Co to znamená pro Česko? Ztráta paměti lidstva
Ačkoliv se nás stoupající oceán přímo netýká, bylo by obrovskou chybou považovat tento problém za vzdálený. Klimatická změna je globální a její dopady ohrožují i kulturní dědictví v srdci Evropy. Extrémní sucho ohrožuje statiku historických budov a hradů postavených na skalách. Přívalové deště a bleskové povodně podemílají základy kostelů a historických center měst. Změny teplot a vlhkosti ničí vzácné fresky a interiéry památek. Krajina, která je součástí naší identity, se mění – lesy zničené kůrovcem jsou toho smutným dokladem.
Ztráta kulturního dědictví kdekoli na světě je navíc ztrátou pro celé lidstvo. Každý zničený chrám, zapomenutý jazyk nebo ztracená tradice je jako vymazaná stránka ve společné knize naší historie. Boj o záchranu památek na Maledivách je tak i naším bojem.
Boj o peníze na záchranu minulosti
Na mezinárodní scéně se o problému ví. Pařížská dohoda stanovila tzv. Globální cíl pro adaptaci (GGA), který uznává kulturní dědictví jako jednu z priorit. Jak ale upozorňují experti, mezi politickými deklaracemi a realitou zeje obrovská propast – finance.
Podle nedávné zprávy Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) potřebují rozvojové země na adaptaci na klimatickou změnu stovky miliard dolarů ročně, ale k dispozici mají jen zlomek této částky. Pro malé ostrovní státy, které bojují o samotnou existenci, je financování záchrany kulturních památek luxusem, který si nemohou dovolit. Bez masivní mezinárodní pomoci je jejich boj předem prohraný.
Příběhy z potápějících se ostrovů jsou tak mrazivou připomínkou, že hodnota našeho dědictví je nevyčíslitelná, ale náklady na jeho záchranu jsou velmi reálné. A čas na jejich zajištění se rychle krátí.
Jak konkrétně ohrožuje klimatická změna památky v České republice?
V Česku jsou hlavními hrozbami extrémní výkyvy počasí. Dlouhá období sucha narušují podloží a mohou vést k praskání zdí historických budov, zejména hradů a kostelů na vyvýšených místech. Naopak přívalové deště a bleskové povodně ohrožují historická centra měst v údolích řek. Zvýšená vlhkost a teplotní šoky zase urychlují degradaci materiálů, omítek, fresek a dřevěných prvků v interiérech památek.
Proč je zachování tradičních znalostí, jako je kalendář Nakaiy, důležité v moderní době?
Tradiční znalosti, často označované jako lokální nebo domorodé vědění, jsou výsledkem staletého pozorování a adaptace na místní prostředí. Obsahují cenné informace o udržitelném hospodaření s přírodními zdroji, předpovídání počasí a zemědělství. V době klimatické změny se ukazuje, že kombinace moderní vědy a těchto tradičních postupů může být nejefektivnější cestou k adaptaci a zvýšení odolnosti komunit.
Existují nějaké moderní technologie na záchranu potápějících se památek?
Ano, existují pokročilé inženýrské projekty. Mezi ně patří výstavba masivních mořských hrází, vlnolamů nebo dokonce zvedání celých ostrovů a staveb. Příkladem je projekt MOSE na ochranu Benátek. Tyto technologie jsou však extrémně drahé, energeticky náročné a často mají i negativní dopady na místní ekosystémy. Pro malé a ekonomicky slabší ostrovní státy jsou prakticky nedostupné bez masivní mezinárodní finanční pomoci.