Dramatické extrémy v Nepálu i na západě USA
Když se v nepálském pohoří utrhlo přibližně 50 milionů tun ledu, kamení a vody z výšky téměř dvou kilometrů, vyvolal dopad do údolí seismickou energii odpovídající zemětřesení o síle 5,2 magnituda. Katastrofa si vyžádala nejméně 1 100 potvrzených obětí a dalších 4 000 až 4 500 lidí zůstává nezvěstných. Vážně poškozeno bylo 14 hydroelektráren, což zemi rázem připravilo o zhruba 8 % její celkové kapacity výroby elektřiny.
Ledovce v oblasti Hindúkuš-Himálaj podle měření v letech 2011–2020 mizely o 65 % rychleji než v předchozím desetiletí. Přesto lidé v zasažených regionech často hovoří pouze o „nevídané lokální průtrži“ či „neštěstí z hor“, aniž by v události spatřovali širší souvislost s táním permafrostu a oteplováním atmosféry. Podobný jev se opakuje na druhé straně zeměkoule: rekordní sucha na západě USA a vyčerpávající vlny horka, které v městských aglomeracích zvedají poptávku po energii a ohrožují zdraví obyvatel, lidé přisuzují běžné letní periodě.
Proč si mozek nespojí lokální pohromu s planetárním trendem
Rozpor mezi objektivními vědeckými daty a tím, jak situaci chápe veřejnost, detailně zkoumá Inside Climate News ve spolupráci s akademickými institucemi. Anthony Leiserowitz, ředitel programu pro klimatickou komunikaci na Yaleově univerzitě, upozorňuje na zásadní bariéru: lidská mysl k tomuto propojení nedochází automaticky.
Klíčovým faktorem je takzvaná psychologická vzdálenost. Pokud lidé nepociťují bezprostřední ohrožení své rodiny, majetku nebo nejbližší komunity, globální vývoj pro ně zůstává abstraktním pojmem. Komplexní přehled 73 odborných prací navíc potvrdil, že ani přímá zkušenost s extrémním počasím nemusí postoje veřejnosti trvale proměnit. Studie prokázaly, že pouze rozsáhlé lesní požáry dokážou na přechodnou dobu zvýšit zájem o ochranu klimatu, tento efekt však po odeznění krize velmi rychle vyprchá.
Atribuční meteorologie dokáže spočítat podíl člověka
Zatímco lidská intuice selhává, meteorologie a klimatologie udělaly v uplynulých letech obrovský krok kupředu díky atribuční vědě. Dnešní superpočítačové simulace a fyzikální modely dokážou během několika dnů po skončení extrému vyčíslit, nakolik k události přispěla vyšší koncentrace skleníkových plynů v atmosféře.
Díky tomu už víme, že mnohé události by se v neotepleném klimatu prakticky nemohly odehrát. Například analýza červnové vlny veder v Evropě prokázala, že zkoumaná vlna horka byla přibližně o 3,5 °C teplejší, než by tomu bylo v podmínkách 70. let minulého století. Podobně přesvědčivé výsledky přinesly i atribuční analýzy veder v USA, kde pravděpodobnost extrémních teplot narostla vlivem oteplení mnohonásobně. Teplejší vzduch pojme na každý 1 °C oteplení zhruba 7 % vodní páry (v souladu s Clausiovou-Clapeyronovou rovnicí), což vede k náhlým, masivním srážkám a bleskovým povodním i v oblastech, které dříve čelily spíše mírnému dešti.
Média o klimatu informují méně, adaptace přitom zachraňuje životy
K informační propasti přispívá také pokles zájmu médií. Podle dat observatoře při University of Colorado Boulder globální zpravodajské pokrytí klimatických témat kleslo o 38 % oproti svému maximu z roku 2021. Průzkumy v osmi vyspělých zemích navíc ukazují, že pouze čtyři z deseti respondentů považují mediální vysvětlení příčin extrémů a jejich řešení za dostatečně srozumitelné.
Vědomí reálného rizika je přitom pro společnost kritické z hlediska adaptace. Podle ověřených zdravotnických statistik dokáže například pobyt v klimatizovaných nebo účinně chlazených prostorách snížit riziko úmrtí během vln veder až o 66 %. Stejně důležité je budování včasných varovných systémů na horských tocích a odolnější energetické infrastruktury. Program OSN pro životní prostředí (UNEP) varuje, že oteplení planety může překročit hranici 1,8 °C nad předindustriální úrovní, což četnost i ničivost povětrnostních anomálií posune na zcela novou úroveň bez ohledu na to, zda si jejich původ veřejnost uvědomuje.
Co přesně je atribuční věda v meteorologii?
Jde o vědní obor, který pomocí desítek tisíc modelových simulací porovnává skutečný svět s fiktivním světem bez lidských emisí. Meteorologové tak dokážou s vysokou statistickou jistotou určit, o kolik procent byla daná povodeň, vlna veder či sucho pravděpodobnější a intenzivnější v důsledku oteplení atmosféry.
Proč se nebezpečné povodně objevují častěji i v suchých oblastech?
Fyzikální zákony určují, že teplejší vzduch absorbuje více vlhkosti. Když pak dojde k prolomení atmosférické stability, nashromážděná voda se vyprší v mnohem kratším čase a na menším území. Vyprahlá půda navíc nedokáže prudký příval absorbovat, což vede k okamžitým ničivým proudům bahna a sutí.
