Shrnutí v bodech
- Komáři přenášejí malárii nejúčinněji při teplotě okolo 25 °C, pod 16 °C a nad 34 °C přenos prudce klesá.
- Na malárii ročně umírá přes 600 000 lidí a přibližně 70 % všech úmrtí tvoří děti do pěti let.
- Do roku 2050 hrozí v Africe 532 000 dodatečných úmrtí, přičemž 93 % z nich mají zavinit extrémy počasí ničící infrastrukturu.
Teplotní optimum pro přenos nákazy
Malárie zůstává jednou z nejzávažnějších infekčních nemocí světa. Každý rok si vyžádá více než 600 000 lidských životů a lékaři zaznamenají přibližně 280 milionů nových případů. Přibližně 95 % všech úmrtí připadá na subsaharskou Afriku. Oběťmi jsou nejčastěji děti do pěti let, které tvoří zhruba 70 % celkové úmrtnosti.
Šíření parazita Plasmodium falciparum zajišťují komáři rodu Anopheles. Jejich schopnost přenášet nákazu se však neřídí jednoduchým pravidlem, že vyšší teplota automaticky znamená vyšší riziko. Podle biologických modelů i terénních měření dosahuje účinnost přenosu vrchol při průměrné teplotě okolo 25 °C. Pokud teplota klesne pod 16 °C nebo naopak překročí 34 °C, schopnost komárů šířit parazita padá téměř k nule. Křivka vhodnosti klimatu má tvar zvonu.
Posun z rovníku do horských poloh
Novou syntézu vědeckých poznatků zveřejnila výzkumná platforma Our World in Data. Studie vychází z modelů publikovaných v časopise Nature, které sledovaly vliv klimatu od roku 1901 do současnosti. Závěry ukazují, že v celoafrickém průměru vedlo dosavadní oteplení planety o 1,4 °C jen k malému nárůstu – přibližně o 1 dodatečný případ na 1 000 dětí.
Pod tímto průměrem se však skrývá výrazný regionální protiklad. Západní Afrika byla historicky nejhůře zasaženou částí světa. Už na počátku dvacátého století se tamní průměrné teploty pohybovaly kolem 26 °C. Další oteplování v této oblasti posunulo teploty za hranici optima komárů. Výsledkem je, že klimatická změna v západní Africe podmínky pro šíření malárie zhoršila a vedla k poklesu jejího přirozeného přenosu.
Opačný vývoj nastal ve východní a jižní části afrického kontinentu a také ve vyšších nadmořských výškách. V horských oblastech Keni, Rwandy nebo Etiopie teploty dříve bránily stabilnímu přežívání komárů. Oteplení přiblížilo tamní podmínky k hranici 25 °C. Výskyt onemocnění se tam vlivem teploty zvýšil a komáři se posouvají do nadmořských výšek, kde se dříve nevyskytovali.
Extrémy počasí jako hlavní zdroj rizika
Klimatické modely pro období 2024 až 2050 počítají při středním emisním scénáři SSP2-4.5 s kumulativním nárůstem o 123 milionů případů a zhruba 532 000 úmrtí na malárii v Africe navíc. Výzkumníci však upozorňují na původ těchto čísel.
Pouze menší část z tohoto počtu připadá na samotný posun teplotních zón. Celých 79 % dodatečných případů onemocnění a 93 % dodatečných úmrtí mají na svědomí extrémní výkyvy počasí. Záplavy, přívalové srážky a silné bouře vytvářejí dočasné stojaté vodní plochy vhodné pro líhnutí larev. Závažnější je však dopad na infrastrukturu. Prudké povodně ničí polní nemocnice, přerušují dodávky léků a berou lidem moskytiéry napuštěné insekticidy. Zdravotnický systém v zasažených regionech pak kolabuje.
Dlouhodobé projekce do roku 2100 ukazují další paradoxní vývoj. Pokud globální teploty výrazně porostou, čistý vliv samotné teploty by mohl snížit průměrný výskyt malárie u dětí v Africe o 1 až 20 případů na 1 000 dětí. Pokles v přehřáté západní Africe by totiž převážil nad nárůstem v chladnějších částech kontinentu.
Vliv zdravotnictví a prevence
Autoři analýzy zdůrazňují, že klima není jediným ani rozhodujícím faktorem v šíření nemoci. Během dvacátého století se malárie běžně vyskytovala i v jižní a střední Evropě nebo na jihu Spojených států. Vymýcení nemoci v těchto státech nezpůsobila změna teplot, ale systematické vysoušení bažin, plošné používání insekticidů a dostupnost léků.
Kvalita zdravotní péče ovlivňuje celkovou bilanci podstatně více než posun izoterm o několik desítek kilometrů. Pokud budou mít ohrožené komunity přístup k novým antimalarickým vakcínám a ochranným sítím, může celosvětový počet případů klesat i v teplejším klimatu. Nejistota budoucího vývoje tak spočívá hlavně v tom, zda rozvojové země udrží preventivní programy v chodu i během častějších povodní a sucha.
