Shrnutí v bodech
- Ostrov Helen Island patřící k Palau přišel za uplynulých 40 let o dvě třetiny své původní pevniny.
- Světová meteorologická organizace očekává globální vzestup mořské hladiny do roku 2100 o 0,5 až 2 metry.
- Atolové státy jako Tuvalu, Kiribati či Marshallovy ostrovy leží v průměru pouze 2 metry nad hladinou moře.
- Vláda Tuvalu na atolu Funafuti dosud vybudovala 15,3 hektaru vyvýšené půdy a dalších 10 hektarů rekultivuje.
Fyzická ztráta pevniny v přímém přenosu
Pro obyvatele nízko položených tichomořských a indooceánských států není klimatická změna abstraktní hrozbou budoucnosti, nýbrž každodenní realitou. Zranitelnost těchto území je dána jejich geomorfologií. Státy jako Tuvalu, Kiribati nebo Marshallovy ostrovy jsou tvořeny korálovými atoly, jejichž průměrná nadmořská výška činí pouhé 2 metry. I nejvyšší bod celého souostroví Tuvalu vystupuje pouze 5 metrů nad mořskou hladinu.
Dramatický úbytek půdy dokládají konkrétní měření. Korálový ostrov Helen Island, který je součástí tichomořského státu Palau, ztratil za posledních 40 let dvě třetiny své rozlohy. Erozní činnost vln spojená s vyšší základní hladinou moře a častějšími bouřkovými vlnami postupně odnáší sedimenty do hlubin, jak podrobně popsal deník The Seattle Times ve spolupráci s reportéry, které citovala také americká televizní stanice KSAT.
Tyto země jsou přitom územně miniaturní. Do rozlohy samotného města New York by se vešlo téměř 11 Marshallových ostrovů nebo zhruba 30 států Tuvalu. Jakákoli ztráta pobřežní linie tak bezprostředně ohrožuje kritickou infrastrukturu, zdroje pitné vody i zemědělskou půdu, která podléhá zasolení podzemních vodních horizontů.
Fyzikální mechanismy: Proč oceány stoupají rychleji
Z meteorologického a oceánografického hlediska je vzestup moří poháněn dvěma hlavními procesy: termální expanzí vody a táním pevninských ledovců. Tepelná kapacita oceánů způsobuje, že absorbují více než 90 procent přebytečného tepla v klimatickém systému Země. Voda se s rostoucí teplotou rozpíná, což samo o sobě zvedá globální hladinu. Na tento fenomén a jeho provázanost s atmosférou dlouhodobě upozorňuje také ochrana světových oceánů, jež tvoří zásadní článek regulace celoplanetárního počasí.
Druhým faktorem je odtávání ledových příkrovů v Grónsku a Antarktidě společně s horskými ledovci. Podle aktuálních projekcí, které publikovala Světová meteorologická organizace (WMO), vzroste průměrná hladina světových moří do roku 2100 nejméně o 0,5 metru. V případě naplnění pesimističtějších emisních scénářů a dynamického kolapsu okrajových šelfových ledovců však modely počítají s nárůstem až o 2 metry. Pro atoly s dvoumetrovou průměrnou výškou by takový scénář znamenal praktickou neobyvatelnost v důsledku pravidelných záplav během přílivu.
Technická adaptace: Zvedání ostrovů nad hladinu
Tváří v tvář neúprosným fyzikálním limitům nezůstávají ostrovní vlády nečinné. Místo rezignace investují do rozsáhlých inženýrských děl. V hlavním městě Tuvalu, na atolu Funafuti, probíhá masivní rekultivace pobřeží. Inženýři zde pomocí materiálu vytěženého z laguny dosud vytvořili a vyvýšili 15,3 hektaru nové půdy, která se nachází bezpečně nad dosavadní úrovní nejvyšších přílivů. V současnosti je v procesu rekultivace dalších 10 hektarů.
Tento typ adaptace je však extrémně nákladný a naráží na limity dostupných financí i ekologické kapacity atolových lagun. Aliance malých ostrovních států (AOSIS), která tyto národy zastupuje na mezinárodních klimatických fórech, proto vystupuje jako nekompromisní globální svědomí. Začátkem září 2026 vydala AOSIS důrazné varování v reakci na zprávu Programu OSN pro životní prostředí (UNEP). V ní odmítla jakékoli snahy mezinárodního společenství vzdát se cíle udržet oteplení pod hranicí 1,5 °C, přestože vědecká komunita očekává dočasné překročení tohoto prahu v horizontu nejbližších jednoho až dvou let.
Právní průlom v mezinárodním právu
Klíčovým mezníkem v zápase o přežití se stala rezoluce Valného shromáždění OSN z 24. září 2026. Tradiční mezinárodní právo, zejména Úmluva OSN o mořském právu (UNCLOS), historicky vázalo námořní zóny – včetně výlučných ekonomických zón sahajících do vzdálenosti 200 námořních mil – na existenci pevninského pobřeží. Pokud by ostrov zmizel pod hladinou, hrozilo, že ztratí i práva na rybolov a nerostné bohatství ve svém okolí.
Nová konsenzuální deklarace poprvé v dějinách stanoví, že námořní hranice a zóny zůstávají trvalé a nezměnitelné bez ohledu na fyzické změny pobřeží způsobené vzestupem hladiny oceánů. Státy tím neztratí suverenitu ani svou mezinárodněprávní subjektivitu. Jde o bezprecedentní oddělení pojmu státnosti od trvalé fyzické přítomnosti suché země nad vodou, které dává obyvatelům tichomořských komunit jistotu, že jejich kultura a národní identita právně nezaniknou ani v případě nejčernějších klimatických scénářů.
Co přesně deklarace OSN pro obyvatele ohrožených ostrovů mění?
Garantuje, že i kdyby byl ostrovní stát nucen své území dočasně či trvale evakuovat, neztratí nárok na své výlučné ekonomické zóny na moři. Tyto zóny představují obrovské vodní plochy s bohatými zdroji rybolovu, z jejichž licencí mohou dotčené národy financovat život svých komunit v přesídlení.
Proč nelze atoly jednoduše chránit běžnými hrázemi jako v Nizozemsku?
Korálové podloží atolů je vysoce porézní. Mořská voda při vzestupu hladiny neproniká pouze přes břeh, ale prosakuje zespodu skrz samotné vápencové podloží. Běžné pobřežní hráze proto nedokážou zabránit zasolení vnitrozemských sladkovodních čoček, které jsou klíčové pro pitnou vodu i vegetaci.
