Planeta má horečku, oceány ji absorbují
Oceány fungují jako obrovský termoregulátor planety. Podle vědců pohltily více než 90 % přebytečného tepla, které v atmosféře uvěznily skleníkové plyny od počátku průmyslové éry. Zatímco teploty vzduchu zažívají výkyvy, tepelný obsah oceánů (Ocean Heat Content - OHC) neúprosně roste. Data z března 2026, potvrzená institucemi jako je americký Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA), ukazují, že průměrná globální teplota povrchu moře překonala všechny dosavadní rekordy a dosáhla alarmujících hodnot.
Tento trend trvá už několik let, ale rok 2026 přinesl skokový nárůst. "To, co vidíme, je daleko za hranicemi toho, co jsme považovali za možné," varuje Dr. Gavin Schmidt, klimatolog z NASA. "Nejde o přirozenou variabilitu. Množství energie, které do systému přidáváme, je enormní a oceány nám to dávají jasně najevo." Teplo neohřívá jen povrchové vrstvy, ale proniká stále hlouběji a narušuje křehkou rovnováhu mořských ekosystémů a globálních oceánských proudů.
Jak teplé oceány "vaří" extrémní počasí
Vztah mezi teplotou oceánu a extrémním počasím je přímý a neúprosný. Teplejší voda se snadněji odpařuje, čímž dodává do atmosféry obrovské množství vodní páry. A právě vodní pára je základním palivem pro ty nejničivější meteorologické jevy.
Ničivější hurikány a cyklóny
Tropické cyklóny, známé v Atlantiku jako hurikány a v Pacifiku jako tajfuny, čerpají svou sílu přímo z teplé povrchové vody. Teplota nad 26,5 °C je považována za nutnou podmínku pro jejich vznik. S každým stupněm navíc se však dramaticky zvyšuje potenciální síla bouře. Teplejší oceány umožňují bouřím rychleji zesilovat (tzv. rychlá intenzifikace) a udržet si svou sílu déle, a to i při postupu nad pevninu. To vede k silnějším větrům, vyšším vlnám a celkově ničivějším dopadům na pobřežní oblasti.
Extrémní srážky a povodně
Více vlhkosti v atmosféře znamená také intenzivnější a vydatnější deště. Tento jev se neomezuje pouze na tropické oblasti. Takzvané atmosférické řeky, úzké pásy koncentrované vlhkosti, transportují vodu z teplých oceánů tisíce kilometrů daleko a mohou způsobit katastrofální povodně i v oblastech, které nejsou na takové přívaly vody zvyklé. Příkladem mohou být nedávné bleskové povodně v Kalifornii či v některých částech Asie.
Dopady na Česko: Jsme v bezpečí?
Ačkoliv se Česká republika nachází tisíce kilometrů od nejbližšího oceánu, dopadům tohoto globálního jevu se nevyhneme. Evropské počasí je silně ovlivněno teplotou Atlantského oceánu. Teplejší Atlantik může vést k častějším a stabilnějším blokujícím tlakovým výším nad Evropou. V létě to pro nás znamená jediné: delší, intenzivnější a nebezpečnější vlny veder a prohlubující se sucho.
Zároveň platí, že teplejší vzduch dokáže pojmout více vody. Když se pak nad kontinent dostane frontální systém, má k dispozici mnohem více "materiálu" pro tvorbu srážek. Výsledkem jsou přívalové deště a bouřky s extrémními úhrny, které vedou k bleskovým povodním, jež ohrožují majetek i životy. Nejde tedy o to, zda se nás oteplování oceánů dotkne, ale jak silně a jak často. Data z programu Copernicus jasně ukazují rostoucí trend v počtu extrémních meteorologických jevů i v Evropě.
Budoucnost pod pokličkou
Vědecká komunita se shoduje, že jediným způsobem, jak tento nebezpečný trend zvrátit, je radikální a rychlé snížení emisí skleníkových plynů. Teplo, které je již v oceánech uloženo, bude ovlivňovat naše klima po desetiletí, ne-li staletí. Čelíme tak nové realitě, ve které se extrémní počasí stává novým normálem. Přizpůsobení se těmto změnám a ochrana naší planety je největší výzvou naší doby.
Může ochlazení oceánů v budoucnu tento trend zvrátit?
Krátkodobé cykly jako La Niña mohou přinést dočasné ochlazení povrchových vod, ale celkové množství tepla uloženého v hlubinách oceánů neustále roste. Dlouhodobý trend oteplování bude pokračovat, dokud lidstvo dramaticky nesníží emise skleníkových plynů.
Jak přesně vědci měří teplotu oceánů po celém světě?
Teplota se měří kombinací několika metod. Satelity monitorují teplotu povrchu moře (SST) na globální úrovni s velkým pokrytím. Pro měření teploty v hlubších vrstvách se používá mezinárodní síť více než 4000 autonomních plováků zvaných Argo, které se ponořují do hloubky až 2000 metrů a pravidelně odesílají data o teplotě a slanosti.