Shrnutí v bodech
- Zima 2025/2026 byla v Česku devátou v řadě teplejší než normál (o 0,5 °C), přesto v lednu přinesla mrazy až −30,6 °C a přes měsíc sněhu i v nížinách.
- Vyhodnocení ČHMÚ pro zimu 2025/2026 (prosinec až únor) v ČR ukázalo průměrnou teplotu −0,2 °C a srážkový úhrn jen 86 mm, tedy 68 % normálu 1991–2020.
- Výhledy na zimu 2026/2027 sledují střet jevu El Niño, který přináší mírnější proudění, a polárního víru, jenž může tento režim na několik týdnů přerušit.
- Sezónní modely ukazující teploty nad dlouhodobým průměrem neznamenají zimu bez mrazu a sněhu, protože tříměsíční průměr často skryje výrazné týdenní výkyvy.
Když sezónní modely před začátkem zimy ukazují pro Evropu teploty nad dlouhodobým průměrem, neznamená to tři měsíce bez mrazu a sněhu. Dokládá to vyhodnocení klimatologické zimy 2025/2026 od ČHMÚ, podle něhož byla uplynulá sezóna v Česku už devátou zimou v řadě teplejší než normál 1991–2020, a přesto v lednu přinesla mrazy až −30,6 °C a přes měsíc trvající sněhovou pokrývku i v nížinách. Rozdíl mezi celkovým sezónním průměrem a reálným průběhem zimy určují přechodné změny v cirkulaci atmosféry, především stabilita polárního víru.
Jak vzniká mrazivý měsíc uprostřed teplé zimy
Tříměsíční průměr klimatologické zimy (prosinec až únor) často skryje výrazné výkyvy mezi jednotlivými týdny. V sezóně 2025/2026 dosáhla průměrná teplota vzduchu na území České republiky −0,2 °C, což je o 0,5 °C více než klimatický normál z let 1991–2020 (−0,7 °C). Prosinec skončil o 1,5 °C nad normálem a únor byl podle předběžných dat teplejší o 1,7 °C.
Samotný leden měl ale odchylku −1,5 °C od normálu. Právě tento chladný měsíc způsobil, že sezóna na pohled působila jako mrazivá a sněhově bohatá, ačkoliv v součtu převážily teplé týdny. Extrémní rozpětí teplot během jediné sezóny ukazují staniční měření: 5. ledna 2026 klesla teplota na šumavské stanici Kvilda-Perla na −30,6 °C, zatímco 27. února 2026 naměřila stanice České Budějovice, Rožnov jarních 20,7 °C.
Podobný kontrast platí i pro srážky a sníh. Za celou zimu 2025/2026 spadlo v průměru jen 86 mm srážek (68 % normálu 1991–2020), což ji zařadilo jako 9. srážkově nejchudší zimu od roku 1961. Prosinec přinesl 37 % normálu a leden 59 %, teprve únor dosáhl 116 % normálu s nejvyšším denním úhrnem 52,3 mm na šumavském Špičáku dne 22. února 2026. Přesto se díky lednovým mrazům udržel sníh i v nížinách. Na stanici Šenov v okrese Ostrava-město v nadmořské výšce 258 metrů ležela souvislá sněhová pokrývka nepřetržitě od 30. prosince do 5. února.
| Období / ukazatel v ČR | Hodnota v zimě 2025/2026 | Srovnání s normálem 1991–2020 |
|---|---|---|
| Celá zima (prosinec–únor) – teplota | −0,2 °C | +0,5 °C nad normálem (−0,7 °C) |
| Prosinec 2025 – teplotní odchylka | neuvedeno | +1,5 °C nad normálem |
| Leden 2026 – teplotní odchylka | neuvedeno | −1,5 °C pod normálem |
| Únor 2026 – teplotní odchylka | neuvedeno | +1,7 °C nad normálem (předběžně) |
| Celá zima – srážkový úhrn | 86 mm | 68 % normálu (9. nejsušší od 1961) |
| Minimum / maximum zimy | −30,6 °C / 20,7 °C | Kvilda-Perla (5. 1.) / Č. Budějovice (27. 2.) |
Střet dvou vlivů: El Niño a polární vír
Podzimní a zimní sezónní výhledy na zimu 2026/2027 sledují především dva velkoprostorové jevy v atmosféře a oceánu, které působí proti sobě. Prvním je silná teplá fáze jižní oscilace známá jako El Niño (při mimořádné intenzitě označovaná jako Super El Niño), tedy výrazné oteplení povrchových i podpovrchových vod v centrálním a východním tropickém Tichém oceánu. O tom, jak se odlišné fáze této oscilace propisují do prvních výhledů, jsme psali v článku První pohled na zimní sezónu 2025/2026: Jaká bude zima?.
Teplá voda v Pacifiku mění rozložení tlaku vzduchu a posouvá dráhu tryskového proudění nad Severní Amerikou a Atlantikem. Pro západní a střední Evropu tento vzorec v sezónních modelech často znamená hlubší tlakové níže nad Atlantikem a posílení mírnějšího západního až jihozápadního proudění. V nižších polohách takové proudění přináší spíše nadprůměrné teploty a dešťové srážky místo sněžení.
Druhým faktorem, který dokáže tento mírný atlantický režim na několik týdnů přerušit, je polární vír (vortex). Jde o rozsáhlou zimní cirkulaci chladného vzduchu nad polárními oblastmi, která sahá od spodní vrstvy atmosféry (troposféry) vysoko do stratosféry. Dokud je polární vír silný a stabilní, rychlé západní větry fungují jako bariéra a drží nejchladnější arktický vzduch uzamčený kolem severního pólu. Do Evropy pak proudí mírný vzduch z oceánu.
Pokud ale ve stratosféře prudce vzroste teplota a tlak, což je jev označovaný jako náhlé stratosférické oteplení, západní proudění kolem pólu zeslábne nebo se zcela obrátí na východní. Polární vír se tím deformuje, posune mimo pól nebo rozpadne na dvě jádra. Jak se tato změna s odstupem přenáší do přízemních vrstev, rozebírá text Stratosférické oteplení roztrhalo polární vortex: Jak ovlivní počasí v Česku. Po narušení víru častěji vznikají tlakové výše nad Grónskem či Skandinávií, které zablokují teplý vzduch z Atlantiku a otevřou cestu arktickému vzduchu do střední Evropy nebo Severní Ameriky.
Jak číst sezónní předpovědi a kde mají hranice
Sezónní výhledy globálních modelů proto nefungují jako klasická předpověď počasí. Ukazují převažující trend tlaku vzduchu, teplotních odchylek a srážek v průměru za celé tříměsíční období. Pokud model na zimu signalizuje kladnou teplotní odchylku nad střední Evropou a současně zvýšenou šanci na oslabení polárního víru uprostřed zimy, obě informace mohou platit zároveň: dva mírné měsíce s atlantickým prouděním převáží jeden mrazivý měsíc v celkovém průměru.
Podle odborného vysvětlení ČHMÚ z roku 2024 sezónní předpověď neříká, jaké počasí bude v konkrétní den na konkrétním místě. Jako svůj nejdelší pravidelný výhled uvádí ústav pravděpodobnostní výhled teplot a srážek na 4 týdny dopředu. Ani informace o narušení polárního víru ve stratosféře sama o sobě neurčí, zda se vylitý arktický vzduch v dalším měsíci usadí přímo nad střední Evropou, nebo zamíří nad Severní Ameriku či východní Evropu.
Co sledovat v průběhu zimní sezóny
- Čtyřtýdenní výhled místo sezónních map: Pro odhad charakteru počasí v Česku v nadcházejících týdnech mají větší výpovědní hodnotu měsíční pravděpodobnostní výhledy než tříměsíční průměry na celou zimu.
- Nadmořská výška a zásoby vody ve sněhu: Ani souvislá sněhová pokrývka v nížinách neznamená dostatek sněhu na horách. V zimě 2025/2026 dosáhly zásoby vody ve sněhu maxima ve druhém lednovém týdnu (123 % dlouhodobého průměru pro dané období), ale ke konci února klesly zhruba na třetinu průměru, přičemž nejvyšší sněhovou pokrývku zaznamenal šumavský Blatný vrch 18. února 2026 (132 cm) a na Pradědu leželo 25. února maximálně 85 cm.
- Dlouhodobý trend teplých zim: V českých záznamech od roku 1961 přibývá nadprůměrně teplých sezón. Nejteplejší zůstává zima 2006/2007 s průměrem 2,7 °C, následovaná zimou 2023/2024 (2,4 °C) a 2019/2020 (2,0 °C), zatímco nejchladnější byla zima 1962/1963 s průměrem −7,1 °C.
Znamená kolaps polárního víru jistotu tuhých mrazů v Česku?
Neznamená. Rozpad nebo oslabení polárního víru při náhlém stratosférickém oteplení sice zvyšuje šanci, že se arktický vzduch uvolní do středních zeměpisných šířek, ale přesné místo vpádu závisí na aktuálním rozložení tlakových výší a níží v troposféře. Chladný vzduch může zasáhnout Severní Ameriku nebo východní Evropu, zatímco střední Evropa zůstane na okraji v mírnějším proudění.
Proč může být v zimě málo srážek, a přesto dlouho ležet sníh?
Rozhoduje teplota vzduchu po napadení sněhu. Pokud po menším sněžení následuje několikatýdenní období celodenních mrazů, sněhová pokrývka netaje ani v nížinách. V zimě 2025/2026 spadlo v Česku jen 68 % normálu srážek (86 mm), ale díky lednu, který byl o 1,5 °C chladnější než normál, se souvislý sníh v Šenově udržel od 30. prosince do 5. února.
