Umění jako jazyk klimatické krize
Výstava, která debutovala 18. dubna 2026 v Lunder Center u Clark Art Institute, je výsledkem roční spolupráce mezi neziskovou organizací Cooler Communities, dobrovolnickou skupinou Living the Change Berkshires a vzdělávacím týmem muzea. Iniciátorky Dana Schildkraut a Kristin Bengtson z Clarku se obrátily na Uli Nagel a Anne Legêne s cílem proměnit návštěvy studentů v galerii a na stezkách v hlubší zážitek. „Chceme, aby to pro studenty byl skutečně silný zážitek,“ vysvětlila Schildkraut v rozhovoru pro The Williams Record. „Musí to jít celým kruhem – studenti musí mít šanci také tvořit.“
Počátek projektu se datuje do srpna 2025, kdy proběhl workshop pro učitele výtvarné výchovy z oblasti Berkshire. Učitelé absolvovali pomalou procházku areálem Clarku a galeriemi, poté si sami vyzkoušeli tvorbu z přírodních materiálů. Následně po celý školní rok vedli své žáky k zamyšlení nad otázkami: „Co nám příroda poskytuje?“ a „V době klimatických změn na čem nejvíce záleží?“ Výsledkem bylo více než 180 přihlášených prací, z nichž porota vybrala 72 nejpůsobivějších. Porota přitom úmyslně odmítala klišé jako hořící zeměkouli – v minulých ročnících jich prý dostávala na padesát.
Mezi vystavenými díly najdeme akvarely, olejové pastely, mozaiky, korálkové práce, keramiku, fotografie, akryl, origami i zmíněnou sochu z plastového odpadu. Stella Carnevale z Pittsfield High School vytvořila koláž The Three Fishes kombinující novinové výstřižky s malbou tří ryb symbolizujících její nejbližší přátele. Krishiv Malhotra ze školy Mount Greylock představil koláž Mira Desh, My Country, která mapuje index kvality ovzduší v Indii doplněný jeho vlastními fotografiemi z Amritsaru. „Myslím, že mnoho lidí v USA je otupělých vůči skutečným dopadům změny klimatu,“ řekl Malhotra. „Chtěl jsem tyto problémy přivést do popředí na místě jako je Clark.“
Vědecká realita za uměleckým výrazem
Zatímco mladí umělci v Massachusetts dávají klimatické krizi lidskou tvář, globální data malují znepokojivý obraz. Copernicus Climate Change Service (C3S) ve své zprávě Global Climate Highlights 2025 potvrdil, že loňský rok byl opět jedním z nejteplejších v historii měření. Teplota povrchu oceánů v březnu 2026 dosáhla druhé nejvyšší hodnoty za celou dobu satelitního měření, což podle odborníků naznačuje přechod k podmínkám El Niña. Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) ve svém aktuálním sedmém hodnoticím cyklu (AR7) pokračuje v práci na zprávách, které mají být publikovány v průběhu roku 2026 a které dále zpřesní naše chápání fyzikálních procesů oteplování.
Podle WMO se globální průměrná teplota v roce 2025 pohybovala přibližně 1,5 °C nad preindustriální úrovní, což je práh, který Pařížská dohoda označila za kritický. Přestože jednotlivé roky kolísají v důsledku přirozených klimatických jevů jako El Niño, dlouhodobý trend je nezvratný: posledních deset let bylo současně deseti nejteplejšími v historii od roku 1850. WMO ve svém prohlášení k Světovému dni ledovců v březnu 2026 zdůraznila, že věda musí být základem pro čin – nikoli pouze varováním.
Jak se klimatická změna dotýká Česka
Pro české čtenáře mohou znít globální statistiky vzdáleně, ale data Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) ukazují, že střední Evropa patří mezi nejrychleji se oteplující regiony kontinentu. Březen 2026 byl v České republice podle ČHMÚ teplotně nadnormální – průměrná měsíční teplota 5,2 °C byla o 2,0 °C vyšší než normál z období 1991–2020. V pražské Klementinské řadě měření sahající do roku 1775 se březen 2026 umístil na 13. až 14. nejteplejším místě za 152 let sledování.
Trend je jednoznačný: počet tropických dní v ČR se za posledních třicet let zdvojnásobil, zatímco počet mrazových dnů klesá. Extrémní srážkové události – jako povodně v červenci 2021 na Moravě nebo záplavy v Českém Švýcarsku – se stávají častějšími a intenzivnějšími. Sucho, které sužuje jižní Moravu a České Budějovicko, se prodlužuje. Pro zemědělství, lesní hospodářství i městskou infrastrukturu to znamená přizpůsobení, na které nejsme připraveni. IPCC ve své šesté hodnotící zprávě (AR6) konstatoval, že adaptační opatření v Evropě zatím zaostávají za rychlostí změn.
Proč umění a vzdělávání patří do klimatického diskurzu
Projekt How Shall We Live není izolovanou studentskou aktivitou. Je součástí širšího trendu, který IPCC i WMO opakovaně zdůrazňují: komunikace klimatické změny musí být emocionálně dostupná. Číselné řady a grafy, byť jsou nezbytné, často neproniknou do veřejného povědomí. Umění dokáže překlenout propast mezi abstraktní vědou a osobní zkušeností. Když studentka namaluje ryby na pozadí novinových titulků o znečištění, když student předloží mapu kvality ovzduší své rodné země – vtělují globální fenomén do konkrétního, lidského příběhu.
V České republice se podobné iniciativy zatím rozvíjejí spíše na lokální úrovni. Environmentální vzdělávání je součástí rámcových vzdělávacích programů, ale přímé propojení s uměleckou tvorbou je vzácné. Přitom právě zážitková pedagogika – jako ta, kterou Clark Art Institute nabízí – má prokazatelný vliv na dlouhodobé postoje mladých lidí k životnímu prostředí. Studie publikované v rámci IPCC ukazují, že zapojení mladé generace do tvůrčích procesů zvyšuje nejen povědomí o klimatu, ale i ochotu podnikat konkrétní kroky.
Výstava v Clarku bude otevřena do 26. dubna 2026, poté se přesune do radnice v Pittsfieldu (1. května – 8. června) a do Dewey Hall v Sheffieldu (12.–21. června). Organizátoři tak chtějí zajistit, aby se k ní dostalo co nejvíce studentů a veřejnosti. „Když můžeme umístit studentská díla do instituce jako je Clark nebo jakékoli místní muzeum, má to obrovský význam,“ říká učitelka Bonnie Capogna z Wahconah Regional High School. „Věším jejich práce ve třídě i na chodbě, ale místní muzeum je něco úplně jiného.“
Když data potkají emoce
Paradox klimatické komunikace spočívá v tom, že čím více máme dat, tím hůře je dokážeme emocionálně zpracovat. Člověk není evolučně vybaven k řešení hrozeb, které se projevují v desetiletých horizontech. Proto jsou projekty jako How Shall We Live kriticky důležité: zhmotňují abstraktní hrozbu do podoby, kterou můžeme uchopit, prohlédnout si a proměnit v osobní záměr. Mladí umělci v Berkshires nepředkládají vědecké modely – předkládají otázky. A v době, kdy Copernicus registruje rekordní teploty oceánů a ČHMÚ zaznamenává další teplotně nadnormální měsíc, jsou právě tyto otázky tím, co může posunout společnost od pasivity k činu.
Česká republika má své výzvy: od adaptace zemědělství přes ochranu měst před extrémními srážkami až po transformaci energetiky. Ale bez toho, aby veřejnost klima skutečně cítila jako svou věc, budou opatření pomalá. Možná je načase, aby i v pražských galeriích, brněnských muzeích nebo ostravských kulturních centrech vznikly podobné projekty – místa, kde se data mění v barvy, a statistiky v příběhy.