Mikroplasty zamořily i vysoko v Himálaji. Vědci je našli v jezeře téměř pět kilometrů nad mořem

Objev, který šokoval i samotné badatele

Jezero Tilicho leží v nepálské části Himálaje v nadmořské výšce 4 917 metrů a je jedním z nejvýše položených sladkovodních jezer na světě. Pro trekery představuje vysněný cíl — cesta k němu patří mezi nejkrásnější vysokohorské trasy planety. Když se k němu však vydal environmentální výzkumník Sahil Shrestha z Tribhuvanovy univerzity v Káthmándú, nešel za výhledy. Šel pro vzorky vody. A výsledky jeho analýzy, publikované letos v odborném časopise iScience, vyrazily dech i jemu samotnému. Shrestha se svým kolegou odebral vzorky ze šesti přístupných míst kolem břehu jezera. Používali k tomu nerezové lahve, které ponořili asi 20 centimetrů pod hladinu — a aby předešli kontaminaci, pracovali holýma rukama. Gumové rukavice by totiž mohly do vzorků uvolnit vlastní mikroplasty. Součástí expedice byly i takzvané „trip blanks" a „field blanks" — kontrolní vzorky destilované vody, které putovaly s výzkumníky celou cestu a sloužily k odhalení případné kontaminace během transportu. Je to standardní laboratorní praxe environmentální chemie, bez které by výsledky nebyly věrohodné. Po návratu do laboratoře Shresthův tým vzorky přefiltroval, zbavil organických látek a podrobil mikroskopické analýze. Výsledek? Průměrně 42 mikroplastových částic na litr, s výrazně vyšší koncentrací v místech jezera, která jsou pro turisty nejsnáze dosažitelná. Hlavními typy nalezených polymerů byly polyester, polyethylen a polypropylen — tedy materiály běžně používané v outdoorovém oblečení, stanech, lahvích a obalech.

Jak se mikroplasty dostanou do výšky pěti kilometrů

Může se zdát neuvěřitelné, že by odhozená PET lahev nebo mikrovlákna z fleecové bundy dokázala překonat tisíce výškových metrů a znečistit ledovcové jezero. Jenže mechanismů existuje hned několik — a většina z nich souvisí s počasím. Atmosférický transport je zřejmě nejvýznamnějším dálkovým přenašečem mikroplastů. Studie publikovaná v roce 2025 v časopise Nature npj Climate and Atmospheric Science zdokumentovala globální distribuci mikroplastů v atmosféře a potvrdila, že vzdušné proudy přenášejí plastové částice na vzdálenosti tisíců kilometrů. Vítr je nabírá z městských aglomerací, zemědělských oblastí i z hladiny oceánů a unáší je vysoko do hor, kde se následně ukládají se srážkami — deštěm i sněhem. Norský výzkumný ústav NILU letos v lednu oznámil, že nanoplasty byly nalezeny i v odlehlých evropských ledovcích. V rámci projektu GAPS 2024–25 (Global Atmospheric Plastic Survey) vědci ve spolupráci s horolezci sbírají vzorky z extrémních lokalit po celém světě, aby zmapovali, kam až se drobné plastové částice šíří vzduchem. Do hry ovšem vstupují i další faktory. V Himálaji samotném, jak potvrzuje i Shresthova studie, sehrává klíčovou roli masový turismus. Ročně se do oblasti Annapurna Conservation Area Project (ACAP), kde Tilicho leží, vydají desítky tisíc trekařů. Jejich vybavení — od funkčního oblečení přes stany až po plastové obaly na jídlo — v extrémních podmínkách vysokohorského prostředí degraduje a uvolňuje mikroplasty přímo na místě.

Nejen Himálaj: problém se týká i evropských velehor

Bylo by pohodlné myslet si, že se jedná o problém daleké Asie, který se České republiky netýká. Opak je ale pravdou. Mikroplasty byly v posledních letech nalezeny i v Alpách, Pyrenejích a výzkumy z roku 2023 potvrdily jejich výskyt dokonce na horských stezkách v Krkonoších. Princip je stejný — turistické vybavení, větrem přenášené částice z nížin a srážková činnost vytvářejí koktejl znečištění, který se ukládá ve vysokohorských ekosystémech. Česká věda v této oblasti nezůstává pozadu. Tým z CEITEC VUT v Brně loni představil novou metodu sledování mikroplastů v biologických tkáních pomocí mikro-CT (výpočetní tomografie). Na rozdíl od dřívějších postupů umožňuje nejen spočítat množství částic, ale i zjistit, kde přesně se v tkáni nacházejí. A evropští zákonodárci na problém reagují — Evropská unie již přijala první regulace zaměřené na omezení záměrně přidávaných mikroplastů do kosmetiky a čisticích prostředků. Světová jednání o globální úmluvě o plastech, která probíhala v letech 2024 a 2025, však zatím zůstala bez jasné dohody — ropné státy v čele s USA se postavily proti omezení výroby primárních plastů.

Co to znamená pro vodu, kterou pijeme

Vysokohorská jezera nejsou jen turistickou atrakcí. Pro miliony lidí v podhůří Himálaje i v evropských Alpách představují klíčový zdroj pitné vody. A právě tady se skrývá možná největší riziko. Ledovce a sněhová pole fungují jako přirozené rezervoáry — a zároveň jako archivy znečištění. Jak globální teploty rostou a ledovce tají, mikroplasty v nich uložené se uvolňují do řek a potoků, které zásobují vodou obce, města i zemědělskou půdu. Světová meteorologická organizace (WMO) ve své nejnovější zprávě State of the Climate in Asia varovala, že himálajské ledovce tají nejrychlejším tempem v zaznamené historii. Spolu s vodou se tak do ekosystému dostává i stále větší množství plastového znečištění, které se předtím po desetiletí hromadilo v ledu. Podobný scénář platí i pro evropské ledovce. Dopady na lidské zdraví zatím nejsou plně prozkoumány, ale první varovné signály přicházejí. Studie z roku 2024 publikovaná v časopise Nature Medicine objevila mikroplasty v lidském mozku, játrech i ledvinách. Jejich koncentrace v mozkové tkáni byla navíc vyšší než v ostatních orgánech. Zda a jak přesně tyto částice ovlivňují naše zdraví, zatím nevíme — ale skutečnost, že je polykáme s vodou a dýcháme se vzduchem, je nezpochybnitelná.

Řešení nejsou jednoduchá, ale existují

Shrestha ve své studii zdůrazňuje, že prvním krokem musí být omezení zbytečných plastů v chráněných oblastech. Navrhuje, aby správa ACAP zakázala návštěvníkům vnášet do rezervace plastové lahve a polyethylenové sáčky. „Výrobci outdoorového vybavení významně přispívají k mikroplastovému znečištění v odlehlých oblastech a toto téma by se mělo řešit prostřednictvím mezinárodní spolupráce," cituje jej studie v iScience. Samotné zákazy ale nestačí. Potřebujeme inovace v materiálech — biodegradabilní alternativy k polyesterovým tkaninám, které při praní a používání neuvolňují mikrovlákna. Vědci z celého světa, včetně evropských týmů, intenzivně pracují na vývoji „živých plastů", které se po použití samy rozloží, aniž by zanechaly toxické mikroplasty. Tilicho Lake je jen špičkou ledovce — nebo spíše kapkou v moři důkazů, že plastové znečištění překročilo všechny pomyslné hranice. Překročilo oceány, kontinenty a nyní i výškové rekordy. Pokud někdo stále doufal, že existuje místo, kam lidská civilizace svým odpadem nedosáhne, tato studie ho vyvádí z omylu.