Dynamický růst: Solární a větrná energie jako motory změny
Za poslední rok se Maroko úspěšně zaměřilo na rozšiřování svých kapacit v sektorech, které disponují nejvyšším potenciálem v regionu. Celková instalovaná kapacita obnovitelných zdrojů vzrostla z 4 659 MW v roce 2024 na 4 851 MW na konci roku 2025. Tento nárůst není náhodný; jde o výsledek strategického plánování, které klade důraz na diverzifikaci energetického mixu.
Největší přispěvatel, solární energie, dosáhla celkové kapacity 1 086 MW. Zaujímavým aspektem je rozdělení této kapacity mezi dvě hlavní technologie: fotovoltaiku (PV) a koncentrovanou solární energii (CSP). Zatímco fotovoltaické projekty zaznamenaly nárůst o 135 MW a dosáhly kapacity 546 MW, technologie CSP zůstala stabilní na úrovni 540 MW. Tento vyvážený přístup je pro stabilitu sítě klíčový, protože zatímco PV vyrábí elektřinu okamžitě při dopadu světla, CSP umožňuje ukládání tepelné energie.
Větrná energie také neustupuje. Onshore větrné elektrárny (na souši) zaznamenaly nárůst o 57 MW, čímž jejich celková kapacita dosáhla 2 452 MW. Kombinace těchto dvou prvků — slunce a větru — vytváří robustní základ pro energetickou bezpečnost země.
Technologický pohled: Proč je rozdíl mezi PV a CSP důležitý?
Pro laiky může být rozdíl mezi těmito dvěma solárními technologiemi nejasný, ale z pohledu energetiky je zásadní. Fotovoltaika (PV) využívá polovodiče k přímé přeměně světla na elektřinu. Je relativně levná a snadno instalovatelná, ale její výroba končí ve chvíli, kdy zapadne slunce.
Naopak koncentrovaná solární energie (CSP) využívá zrcadla k soustředění slunečního záření na přijímač, který ohřeje médium (např. olej nebo sůl). Toto teplo se pak může ukládat a využít k výrobě páry a následné elektřiny i dlouho po západu slunce. Právě tato schopnost "produkce na vyvolání" je tím, co umožňuje Maroku lépe integrovat nestabilní obnovitelné zdroje do celkové sítě.
Stabilita sítě: Role vodní energie a čerpavých elektráren
Zatímco solární a větrné projekty zažívají expanzi, vodní energie v Maroku v roce 2025 zůstala na stabilní úrovni. Kapacita hydroenergetiky se pohybovala kolem 1 306 MW. Ačkoliv nedošlo k výraznému nárůstu nových elektráren, Maroko si drží unikátní technologickou výhodu v regionu.
Země disponuje kapacitou 814 MW pro čerpavé vodní elektrárny (pumped hydro storage). Tato technologie funguje jako obrovská baterie: v době nadbytku energie (např. přes den při vysokém výsunu slunce) se voda pumpuje do horních nádrží. V době špičky nebo nedostatku větru se voda následně spouští dolů a vyrábí elektřinu. Maroko je díky tomu jediným trhem v severní Africe, který tuto technologii pro stabilizaci sítě plně využívá.
Geopolitický význam: Maroko jako energetický most pro Evropu
Rozvoj obnovitelných zdrojů v Maroku nemá význam pouze pro tamní obyvatelstvo. V kontextu evropské energetické transformace a snahy o snížení závislosti na fosilních palivech hraje Maroko strategickou roli. Stabilní a rostoucí kapacita zelené energie v severní Africe otevírá dveře pro budoucí export zeleného vodíku a přímé přenosy elektřiny do Evropy.
Pro české i evropské čtenáře je tento vývoj signálem, že energetická transformace není pouze otázkou lokálních opatření, ale globální sítě propojených trhů. Maroko se díky své geografické poloze a investicím do OZE stává klíčovým partnerem pro stabilitu energetického systému v celém Středomoří.
Jaký je rozdíl mezi fotovoltaikou (PV) a koncentrovanou solární energií (CSP)?
Fotovoltaika (PV) přeměňuje světlo přímo na elektřinu pomocí panelů, což je levné, ale výroba končí se západem slunce. CSP využívá zrcadla k ohřevu materiálu, který ukládá teplo, což umožňuje vyrábět elektřinu i v noci.
Proč jsou čerpavé vodní elektrárny důležité pro obnovitelné zdroje?
Slunce a vítr jsou nestabilní (nejsou vždy dostupné). Čerpavé elektrárny fungují jako obrovské baterie, které ukládají energii pomocí vody v nádržích, a mohou ji okamžitě uvolnit, když je v síti nedostatek elektřiny.
Jaký vliv má růst OZE v Maroku na Evropu?
Maroko buduje infrastrukturu, která může v budoucnu sloužit k exportu čisté energie a zeleného vodíku do Evropy, což pomáhá snižovat uhlíkovou stopu celého kontinentu a zvyšuje energetickou bezpečnost.