Proč hledat náhradu za lithium
Lithium-iontové baterie dnes pohánějí všechno — od mobilních telefonů a elektromobilů až po obří síťová úložiště, která vyrovnávají výkyvy solárních a větrných elektráren. Jenže závislost na lithiu s sebou nese tři zásadní problémy.
Zaprvé — cena lithia je extrémně volatilní. V roce 2022 vyskočila cena uhličitanu lithného na téměř 80 000 dolarů za tunu, aby se během dvou let propadla zpět pod 15 000. Pro výrobce baterií to znamená obrovskou nejistotu v plánování nákladů.
Zadruhé — těžba lithia je geograficky koncentrovaná. Austrálie, Chile a Čína kontrolují drtivou většinu světových zásob a zpracovatelských kapacit. Pro Evropu, která nemá vlastní významná ložiska (s výjimkou Cínovce na česko-německém pomezí), to představuje strategickou zranitelnost.
A zatřetí — bezpečnost. Lithium-iontové články, zejména ty s nikl-mangan-kobaltovou chemií (NMC), jsou náchylné k tepelnému úniku (thermal runaway), což může vést k požárům. Nedávný požár bateriového úložiště Rufford Colliery ve Velké Británii z května 2026 tuto hrozbu znovu připomněl.
Sodík: baterie z kuchyňské soli
Sodíko-iontové (Na-ion) baterie fungují na prakticky stejném principu jako jejich lithiové příbuzné — ionty putují mezi katodou a anodou a přenášejí elektrický náboj. Rozdíl je v tom, že sodík je šestým nejhojnějším prvkem na Zemi. Nachází se v mořské vodě, solných ložiscích a dá se vyrobit synteticky kdekoliv. Zatímco uhličitan sodný stojí stovky dolarů za tunu, uhličitan lithný se pohybuje v tisících.
Čínský náskok
Čína v sodíkových bateriích drží suverénní vedení. Podle dat China Energy Storage Alliance bylo jen v roce 2024 naplánováno 48 výrobních projektů s kombinovanou roční kapacitou 254,7 GWh a celkovou investicí 126,8 miliardy jüanů. A tempo zrychluje: za prvních devět měsíců roku 2025 přibylo dalších 37 projektů (179,5 GWh).
Tahouny vývoje jsou giganti jako CATL, BYD a Huawei. CATL v roce 2025 představil svůj článek Naxtra s gravimetrickou hustotou energie 175 Wh/kg — tedy velmi blízko průměrným LFP bateriím — a rychlostí nabíjení 5C. Druhá generace sodíkových baterií CATL, jejíž uvedení se očekává letos, má překonat hranici 200 Wh/kg. Sériová výroba by mohla začít v roce 2027.
BYD už na začátku roku 2024 zahájil stavbu 30GWh továrny na sodíkové baterie v Sü-čou a představil první velkokapacitní bateriové úložiště MC Cube SIB ESS s výkonem 1 155 kW a kapacitou 2,3 MWh. Podle firemních zdrojů mělo být k dispozici v Číně již ve třetím čtvrtletí 2025 za cenu srovnatelnou s LFP bateriemi.
V listopadu 2025 pak společnost Guangde Qingna Technology podepsala dohodu o výstavbě 20GWh závodu na sodíkové baterie v provincii S'-čchuan za 6 miliard jüanů (zhruba 836 milionů dolarů). Podle projekcí poroste čínský trh se sodíkovými bateriemi z 10 GWh v roce 2025 na 292 GWh v roce 2034, což představuje průměrné roční tempo růstu okolo 45 %. Do roku 2030 má Čína ovládat přes 90 % globální produkce sodíkových baterií.
Železo: těžká váha dlouhodobého ukládání
Zatímco sodíkové baterie cílí na podobné aplikace jako lithium, železné baterie otevírají úplně novou kategorii — dlouhodobé ukládání energie (LDES), tedy uložení na desítky až stovky hodin. To je klíčové pro vyrovnávání delších období bez slunce nebo větru.
Existují dva hlavní směry. Železo-vzduchové baterie, které vyvíjí americký startup Form Energy, využívají rezivění železa — při vybíjení železo oxiduje (rezaví) a při nabíjení se zpětně redukuje. Výsledkem je systém schopný dodávat energii až 100 hodin v kuse za zlomek ceny lithiových alternativ.
Druhou cestou jsou průtokové baterie na bázi železa (all-iron flow batteries), které vyvíjí firma ESS Inc. Ty používají chlorid železnatý jako elektrolyt a jejich hlavní výhodou je neomezená životnost — elektrolyt se nedegraduje jako pevné elektrody u lithiových článků. Pro sezónní ukládání energie, které bude s rostoucím podílem obnovitelných zdrojů stále důležitější, představují železné baterie prakticky ideální řešení.
Železo je nejrozšířenějším kovem na Zemi — tvoří asi 5 % zemské kůry. Je netoxické, nehořlavé a jeho cena se počítá v desítkách dolarů za tunu. To z lithia, kobaltu a niklu dělá ve srovnání s ním luxusní zboží.
Realita: lithium zatím drží trumfy
Přes veškerý pokrok sodíkové a železné baterie zatím lithium nevytlačují. Důvod je prostý: lithium-iontové baterie neuvěřitelně zlevnily. V květnu 2026 se ceny LFP článků na čínském trhu propadly až na 47 dolarů za kWh — to je méně než polovina oproti roku 2022.
Sodíkové baterie mají v tuto chvíli nejméně o 30 % vyšší výrobní náklady než lithiové, a to navzdory levnějším surovinám. Problém je v měřítku výroby — lithium-iontové gigafactory chrlí stovky GWh ročně, zatímco sodíková výroba je stále v plenkách. Podle S&P Global bylo celosvětově dokončeno pouhých 148 MWh sodíkových bateriových instalací.
A co energetická hustota? Zatímco BYD do 20stopého kontejneru s lithiovými bateriemi MC Cube nacpe 6,4 MWh, jeho sodíková verze zvládne jen 2,3 MWh. To je zhruba třetina. Pro aplikace, kde záleží na každém metru čtverečním, zůstává lithium jasnou volbou.
Co to znamená pro Česko a Evropu
Pro evropskou energetiku představují alternativní bateriové technologie obrovskou strategickou příležitost. Evropská unie v rámci Net-Zero Industry Act a bateriového nařízení usiluje o vybudování vlastního bateriového ekosystému, který by snížil závislost na čínských dodávkách.
Česká republika má v tomto příběhu specifickou pozici. Na jedné straně disponuje významným ložiskem lithia na Cínovci, jehož těžba by z ní mohla udělat důležitého evropského dodavatele. Na druhé straně právě alternativní technologie jako sodík a železo ukazují cestu k bateriovému průmyslu, který nezávisí na vzácných surovinách. Pro tuzemské firmy a výzkumné instituce se otevírá prostor pro zapojení do vývoje a výroby bateriových systémů nové generace, které budou levnější, bezpečnější a surovinově nezávislé.
Ostatně není náhoda, že Evropská investiční banka v květnu 2026 rozšířila zákaz financování vysoce rizikových čínských komponent i na bateriové systémy. Signál je jasný: Evropa chce strategickou autonomii v energetice a alternativní baterie jsou jedním z klíčů.
Výhled: ne revoluce, ale evoluce
Sodíkové a železné baterie nezpůsobí náhlý konec lithiové éry. Spíše ji doplní tam, kde lithium naráží na své limity — v extrémních teplotách, v aplikacích vyžadujících absolutní bezpečnost a v dlouhodobém sezónním ukládání energie.
Klíčový zlom nastane ve chvíli, kdy výrobní kapacity sodíkových baterií dosáhnou takového měřítka, že se jejich nákladová výhoda (levnější suroviny, žádný nikl ani kobalt) skutečně promítne do koncové ceny. Analytici S&P Global předpovídají, že k tomu může dojít již na přelomu let 2027 a 2028, kdy se rozběhnou první velké sériové linky CATL a BYD.
Pro spotřebitele to znamená jediné: bateriová úložiště budou dál zlevňovat. A to je dobrá zpráva pro každého, kdo si chce pořídit domácí fotovoltaiku s baterií, i pro státy, které chtějí plnit své klimatické cíle bez astronomických nákladů.
Jsou sodíkové baterie bezpečnější než lithiové?
Ano, sodíko-iontové baterie jsou výrazně odolnější vůči tepelnému úniku (thermal runaway), který může u lithiových baterií vést k požáru. Navíc je lze zcela vybít na nulu voltů bez poškození, což usnadňuje jejich přepravu a skladování. Sodíkové články také lépe zvládají extrémní teploty — CATL uvádí provoz až do -40 °C.
Kdy se sodíkové baterie objeví v běžných elektromobilech?
První automobily se sodíkovými bateriemi se už testují — čínská automobilka Chery měla být prvním zákazníkem CATL pro sodíkové články. CATL také vyvinul hybridní bateriový balíček Freevoy, který kombinuje sodíkové a lithiové články pro plug-in hybridy s dojezdem přes 400 km. Masové nasazení v osobních elektromobilech se však očekává až po roce 2027, kdy se rozběhne sériová výroba druhé generace sodíkových článků.
Proč se železné baterie hodí hlavně pro síťová úložiště a ne pro auta?
Železo-vzduchové a železné průtokové baterie mají nízkou energetickou hustotu — jsou těžké a objemné. To je pro automobil zásadní nevýhoda. Naopak pro stacionární úložiště, kde nezáleží na hmotnosti ani velikosti, je to irelevantní. Jejich hlavní výhodou je schopnost dodávat energii nepřetržitě po desítky až stovky hodin a extrémně dlouhá životnost bez degradace kapacity.
