Solární panely, větrné turbíny, elektrické baterie — za každou z těchto technologií stojí hrstka surovin, bez nichž se žádná zelená budoucnost jednoduše neobejde. Lithium, kobalt, nikl, grafit, vzácné zeminy. Jenže 86 % celosvětového rafinování těchto klíčových minerálů ovládají pouhé tři státy — a Čína je mezi nimi suverénním hegemonem. Mezinárodní energetická agentura (IEA) vydala 8. dubna 2026 varování: bez nových projektů a partnerství hrozí energetické transformaci vážný kolaps. A právě teď, kdy obchodní válka mezi USA a Čínou přerostla v souboj o suroviny, nabývá tato hrozba na skutečné váze.
Málokdo si při pohledu na střechu obrostlou solárními panely uvědomí, co všechno se skrývá za každým článkem fotovoltaického modulu. Každé elektroauto v sobě nese přes 200 kilogramů kritických minerálů. Větrná turbína o výkonu 3 MW spotřebuje na magnety přes 600 kilogramů neodymu a dysprosia — vzácných zemin, jejichž těžba a zpracování je z více než 90 % soustředěna v Číně. Bez těchto surovin není možné postavit jedinou baterii ani stočit jeden elektromotor.
Co jsou kritické minerály a proč na nich záleží?
IEA sleduje zhruba 37 klíčových materiálů, které jsou nepostradatelné pro energetickou transformaci. Mezi nejdůležitější patří:
- Lithium — základ akumulátorů pro elektromobily i domácí bateriová úložiště
- Kobalt — stabilizátor článků lithium-iontových baterií; Demokratická republika Kongo poskytuje přes 70 % světové těžby
- Nikl — klíčový pro vysoce výkonné baterie NMC; dominuje Indonésie
- Grafit — anodový materiál baterií; Čína ovládá přes 80 % rafinace
- Vzácné zeminy (REE) — neodym, dysprosium, praseodym pro permanentní magnety větrných turbín a elektromotorů; Čína kontroluje více než 85 % rafinace
- Měď a hliník — páteř elektroenergetických sítí
Bez těchto materiálů se evropský Green Deal mění z ambiciózního plánu v prázdnou proklamaci.
Čína zavírá kohouty — a zbytek světa si toho začíná všímat
Od roku 2023 Čína postupně zpřísňuje exportní omezení na klíčové suroviny. Nejprve přišly restrikce na gallium a germanium, poté na grafit. V průběhu roku 2025 a počátkem roku 2026 Peking rozšířil exportní kontroly také na celou řadu vzácných zemin — právě v době, kdy obchodní válka s USA gradovala a Washington uvalil cla na čínské zboží přesahující 100 %. Reakce Číny byla přímočará: omezit přístup k surovinám, které Západ potřebuje pro svou klimatickou transformaci.
Důsledky jsou již hmatatelné. Ceny neodymu a dysprosia v roce 2025 a 2026 znatelně vzrostly. Evropské firmy vyrábějící větrné turbíny hlásí prodloužení dodacích lhůt a zdražování komponent. Výrobci baterií ve střední Evropě — včetně gigafactory v Německu a Maďarsku — začínají řešit, jak zajistit stabilní dodávky grafitu a lithia mimo čínský okruh.
„Dnešní dobře zásobený trh nemusí být dobrým vodítkem pro budoucnost, až poptávka po čistých technologiích prudce vzroste," varuje IEA ve své zprávě Global Critical Minerals Outlook.
Investice zpomalují — přesně v době, kdy by měly zrychlovat
Jedním z varovných signálů je dynamika investic. Zatímco v roce 2023 rostly investice do kritických minerálů o 14 %, v roce 2024 toto tempo spadlo na pouhých 5 %. Průzkumná aktivita stagnuje, startupové financování v oblasti těžby a rafinace oslabuje. Paradoxně se tak děje v okamžiku, kdy má poptávka po těchto surovinách s masivním nástupem OZE a elektromobilů v příštích desetiletích exponenciálně narůst.
Podle scénáře Net Zero 2050 bude poptávka po lithiu do roku 2040 čtyřikrát vyšší než dnes. Poptávka po vzácných zemích pro větrné turbíny a elektromotory se zdvojnásobí. Pokud se nezačnou budovat nové doly, rafinerie a recyklační kapacity teď, hrozí kolem roku 2030 výrazný strukturální deficit.
Cínovec: Evropa má šanci — a Česko hraje klíčovou roli
Ve chvíli, kdy Evropa hledá cestu z čínské závislosti, se pozornost obrací k vlastním zdrojům. A tady má Česká republika co nabídnout. Naleziště lithia na Cínovci v Krušných horách patří k největším v celé Evropské unii — odhadované zásoby přesahují 1,3 milionu tun lithia, což by při plném vytěžení mohlo pokrýt velkou část evropských potřeb pro výrobu baterií na desítky let.
Projekt rozvíjí společnost Geomet, která je součástí skupiny Cínovec Lithium. Úpravna a zpracovatelský závod by mohly zahájit provoz v průběhu třicátých let. Projekt je ale stále obklopen ekologickými debatami — část obyvatel Krušnohoří se těžbě brání kvůli obavám z dopadu na krajinu a turistiku regionu.
Nejen Česko, ale celá EU si uvědomuje naléhavost situace. Zákon o kritických surovinách (Critical Raw Materials Act, CRMA), který vstoupil v platnost v roce 2024, si klade konkrétní cíle: do roku 2030 musí EU těžit 10 % své roční spotřeby kritických minerálů na vlastním území, 40 % zpracovávat v EU a 15 % pokrývat recyklací. Jde o ambiciózní cíle, jejichž splnění bude vyžadovat masivní veřejné i soukromé investice.
Recyklace: Největší nevyužitý potenciál
Jednou z nejslibnějších — a zatím podvyužitých — cest k omezení závislosti na primární těžbě je recyklace. IEA odhaduje, že důsledná recyklace použitých baterií, motorů a dalších komponent by mohla do roku 2050 snížit potřebu nové těžby o 25 až 40 %. U mědi a kobaltu dokonce až o 40 %.
V Evropě vznikají první specializované recyklační závody na baterie z elektromobilů — například v Německu, Francii a Finsku. V Česku se recyklací strategických surovin zabývá mimo jiné Draslovka Kolín, která se zaměřuje i na alternativní chemické procesy pro sodíkové baterie nevyžadující lithium.
Cesta k energetické transformaci tedy nevede jen přes instalaci co nejvíce solárních panelů a větrných turbín. Vede také přes budování vlastní surovinové základny, diverzifikaci dodavatelských řetězců a masivní rozvoj recyklačního průmyslu. Bez toho zůstaneme i v „zelené" budoucnosti závislými — jen místo na ropě budeme závislí na lithiu a vzácných zemích ovládaných Pekingem.
Proč Česká republika nerozjede těžbu lithia na Cínovci co nejdříve?
Proces otevření nového dolu je zdlouhavý — vyžaduje rozsáhlé geologické průzkumy, environmentální posouzení, povolení a výstavbu zpracovatelských kapacit. Projekt Cínovec Lithium odhaduje zahájení komerční těžby v průběhu třicátých let. Kromě toho část veřejnosti a ekologických organizací těžbu odmítá kvůli obavám z dopadu na krajinu Krušných hor a turistický ruch v regionu.
Může Evropa přestat být závislá na Číně v oblasti kritických minerálů?
Úplná nezávislost je v dohledné budoucnosti nerealistická — Čína drží příliš velký podíl rafinačních kapacit. Realistickým cílem je snížení závislosti kombinací vlastní těžby, rozvoje rafinérií v Evropě, recyklace a diverzifikace dodavatelů (Afrika, Austrálie, Latinská Amerika). Zákon EU o kritických surovinách (CRMA) si tuto cestu vytýčil jako prioritu.
Co se stane, pokud se nepodaří zabezpečit dodávky kritických minerálů?
Nedostatek klíčových surovin by mohl výrazně prodražit a zpomalit výrobu baterií, větrných turbín a solárních panelů. To by znamenalo odložení klimatických cílů, zdražení elektromobilů i domácích úložišť a zvýšenou závislost na fosilních palivech — přesně v době, kdy globální oteplování vyžaduje naopak co nejrychlejší přechod na čistou energii.