Ledovce v číslech: Data, která bijí na poplach
Na Zemi se nachází přibližně 275 000 ledovců, které pokrývají plochu zhruba 700 000 kilometrů čtverečních a společně s ledovými příkrovy uchovávají přibližně 70 % světových zásob sladké vody. Tato "věčná zásoba ledu" se však mění v nejrychleji ubývající složku klimatického systému.
Podle nejnovějších dat Světové služby pro sledování ledovců (WGMS) byl hydrologický rok 2022/23 vůbec nejhorší v historii měření: průměrná ztráta hmoty u referenčních ledovců dosáhla −1 647 milimetrů vodního ekvivalentu. Rok 2023/24 navázal další dramatickou ztrátou −1 344 mm w.e. Tříleté období 2022–2024 se tak stalo největší tříletou ztrátou ledovcové hmoty od zahájení systematického monitoringu před více než půlstoletím.
Čísla jsou neúprosná: osm z deseti nejhorších roků úbytku ledovců nastalo po roce 2010. Od roku 1950 ztratily referenční ledovce v průměru přes 30 metrů vodního ekvivalentu — to znamená, že z jejich povrchu zmizela vrstva ledu o tloušťce třicetimetrového panelového domu. Každoročně z ledovců odtéká přibližně 335 miliard tun ledu, což se podílí na zvyšování hladiny světového oceánu zhruba jedním milimetrem ročně. Od roku 1961 do roku 2016 přispělo tání ledovců ke zvýšení hladiny moří o 27 milimetrů — představte si ledovou kostku o rozloze Německa a výšce 27 metrů.
Rok 2025: Svět si připomíná, co ztrácí
Organizace spojených národů vyhlásila rok 2025 Mezinárodním rokem ochrany ledovců a stanovila 21. březen jako Světový den ledovců. UNESCO a Světová meteorologická organizace (WMO) koordinují aktivity více než 200 organizací z 35 zemí. Generální tajemnice WMO Celeste Saulo při příležitosti prvního Světového dne ledovců varovala, že "věčný led" v mnoha regionech nepřežije 21. století a že tání spustí "lavinu kaskádových dopadů" — od nedostatku vody přes častější přírodní katastrofy až po nevratné změny ekosystémů.
Na období 2025–2034 byla vyhlášena Dekáda akce pro kryosférické vědy, která má za cíl zacelit kritické mezery v monitoringu. Aktuálně totiž pouze jedno procento z 15 000 registrovaných pozemních meteorologických stanic leží v horských oblastech nad 3 000 metrů — tedy přesně tam, kde se nachází většina světových ledovců. Satelitní data z programu Copernicus sice pomáhají sledovat úbytek z vesmíru, ale bez pozemního ověření zůstávají modely neúplné.
Alpy: Evropský led mizí v přímém přenosu
Evropské Alpy patří mezi nejrychleji se oteplující horské oblasti na světě — teplota zde roste zhruba dvojnásobným tempem oproti globálnímu průměru. Všechny velké alpské ledovce jsou v hluboce negativní hmotnostní bilanci. Švýcarský Grosser Aletsch, největší ledovec Alp, ztratil za poslední tři roky postupně −1 576, −1 311 a −1 475 mm vodního ekvivalentu. Rakouský Hintereisferner odepsal −2 189, −1 109 a −1 793 mm w.e. a legendární Pasterze, nejdelší ledovec východních Alp, ztrácí ročně přibližně metr a půl tloušťky ledu.
Ve Francii je situace ještě dramatičtější: Mer de Glace (Ledové moře) u Chamonix přišel v jednom jediném roce o téměř tři metry tloušťky (−2 940 mm w.e.). Italský Careser pak za poslední tři roky ztratil postupně −2 855, −1 548 a −2 151 mm w.e. Odborné modely předpovídají, že do konce století může zmizet většina alpských ledovců — v závislosti na emisním scénáři 60 až 95 procent jejich současného objemu.
Climate stripes pro ledovce: Když data mluví sama za sebe
Jedním z nejpůsobivějších nástrojů, jak veřejnosti přiblížit rozsah ztrát, jsou takzvané climate stripes — barevné pruhy reprezentující teplotní či hmotnostní odchylky v čase. Původně je pro teplotní řady vytvořil britský klimatolog Ed Hawkins, dnes se však analogický princip používá i pro vizualizaci úbytku ledovcové hmoty. Výsledkem je pás modrých (přírůstky) a červených (úbytky) pruhů, kde od devadesátých let převládá jednoznačná a sílící dominance červené. Právě tyto vizualizace pomáhají novinářům i vědcům přetavit abstraktní čísla do srozumitelného obrazu, jak na to upozornila i Global Investigative Journalism Network (GIJN) ve svém materiálu o klimatické žurnalistice.
Česká stopa: Proč by nám tání ledovců nemělo být lhostejné
Česko je vnitrozemský stát bez vlastních ledovců — a přesto se ho úbytek alpského ledu bezprostředně dotýká. Alpské řeky, zejména Inn, Salzach a Enns, jsou klíčovými přítoky Dunaje, který ovlivňuje vodní režim rozsáhlé části střední Evropy. Tání ledovců krátkodobě zvyšuje letní průtoky, což zní paradoxně pozitivně — jenže jakmile ledovce zmizí, zmizí i tento přirozený "vodní polštář" a řeky zůstanou odkázány jen na sezónní srážky. Výsledkem budou extrémnější letní sucha střídaná bleskovými povodněmi.
Druhým důsledkem je změna regionálního klimatu. Ledovce fungují jako obří klimatizační jednotka — jejich bílý povrch odráží sluneční záření zpět do vesmíru (albedo efekt). Když led roztaje a odhalí tmavou horninu, povrch začne teplo pohlcovat a dál ohřívat okolní vzduch. Tento zpětnovazební mechanismus přispívá k častějším a intenzivnějším vlnám veder, které v posledních letech zažívá i Česká republika.
Globální souvislosti pak doplňují obraz: zvyšování hladiny světového oceánu, ke kterému tání ledovců přispívá zhruba čtvrtinou, má ekonomické dopady na celou Evropskou unii — od nákladů na ochranu pobřežních měst po migrační tlaky z nejzranitelnějších regionů. V propojeném světě neexistuje "vzdálená" klimatická krize.
Kolik ledovců na Zemi ještě existuje a jak rychle mizí?
Na světě je přibližně 275 000 ledovců pokrývajících 700 000 km². Podle WGMS ztrácejí od 50. let 20. století průměrně přes 30 metrů tloušťky a tempo úbytku se zrychluje — osm z deseti nejhorších roků nastalo po roce 2010.
Jakým způsobem ovlivní tání alpských ledovců vodní režim v České republice?
Přímý vliv na české řeky je omezený, protože pramení lokálně. Zásadní je však dopad na povodí Dunaje — alpské přítoky (Inn, Salzach, Enns) ovlivňují průtoky, lodní dopravu a zemědělství v celém Podunají. Po odtání ledovců hrozí extrémnější sucha v letních měsících napříč celou střední Evropou.
Lze současné tání ledovců zvrátit, nebo je už pozdě?
Část úbytku je již nevratná — i kdyby emise skleníkových plynů okamžitě klesly na nulu, setrvačnost klimatického systému by pokračovala desítky let. Klíčové je však omezit další oteplování, aby se zachránily alespoň největší ledovce ve vyšších nadmořských výškách a odvrátily nejhorší scénáře.
