Arktida pod kouřovou clonou a pozdní sibiřský vrchol
Podle databáze Global Fire Assimilation System (GFAS), kterou provozuje Copernicus Atmosphere Monitoring Service, se rok 2026 řadí k obdobím s vůbec nejvyššími zaznamenanými emisemi uhlíku v oblasti severně od polárního kruhu (66,6° s. š.).
Kritická situace panuje v asijské části Ruska. V regionech Krasnojarsk a především v Jamalsko-něneckém autonomním okruhu dosáhly denní úhrny emisí z požárů v průběhu srpna historických maxim. Meteorologové a atmosférickí fyzici upozorňují na neobvyklý posun: zatímco běžně aktivita požárů v sibiřské tajze koncem léta klesá, letos nastal vrchol emisí až na přelomu července a srpna. Husté kouřové vlečky se následně vlivem atmosférické cirkulace přesunuly přes Severní ledový oceán a pokryly rozsáhlé arktické oblasti.
Severní Amerika: Plocha spálené půdy výrazně převyšuje průměr
Obdobně dramatický vývoj zaznamenal severoamerický kontinent. Podle dat amerického meziresortního centra NIFC (National Interagency Fire Center) zasahovali hasiči v USA v průběhu roku 2026 u téměř 50 000 požárů. Celková spálená plocha dosáhla bezmála 3 milionů hektarů, což představuje o 170 % více ve srovnání s desetiletým průměrem.
Ve státech Washington a Oregon vystoupaly celoroční emise z požárů na dosavadní maxima. Stát Utah čelil nejhorším emisím od počátku měření v roce 2003. V Kanadě pak pokračovaly intenzivní požáry v Britské Kolumbii a v Severozápadních teritoriích, kde rychlost šíření plamenů a objem kouře dosahují jedněch z nejvyšších hodnot za uplynulá dvě desetiletí.
Nástup jevu El Niño a toxický dým nad jihovýchodní Asií
Zatímco na severní polokouli vrcholí letní sezóna, v rovníkovém pásmu se rozhořely sezónní požáry v Indonésii. Hlavními ohnisky jsou provincie Západní a Střední Kalimantan na ostrově Borneo a také provincie Jižní Papua a Sumatra. Zdejší požáry jsou úzce spjaty s vysoušením a nelegálním vypalováním hlubokých rašelinišť, jejichž hoření je mimořádně obtížné uhasit.
Intenzitu sucha v regionu letos výrazně zesiluje teplá fáze oceánsko-atmosférického jevu El Niño v rovníkovém Pacifiku v kombinaci s předpovídaným pozitivním dipólem v Indickém oceánu (IOD). Hustý toxický opar (haze) si ve městě Pontianak v Západním Kalimantanu vynutil uzavření desítek škol a zhoršená kvalita ovzduší zasáhla také sousední Malajsii a Singapur. Místní úřady se pokoušejí vyvolat srážky pomocí leteckého osévání mraků (cloud-seeding).
Střední a západní Evropa: Historické ohně v Belgii a Německu
Vlny veder a přetrvávající deficit vláhy, na které poukázal i článek o rekordních vlnách veder a sucha v západní Evropě, vytvořily extrémní požární riziko i v zeměpisných šířkách, kde jsou rozsáhlé lesní požáry vzácné. V polovině srpna zasáhl Belgii poblíž německých hranic největší požár od zahájení satelitního monitorování, který pohltil přes 3 000 hektarů půdy.
Kouř z belgického požáru si vyžádal evakuaci německého pohraničního města Monschau. Sousední spolková země Severní Porýní-Vestfálsko zaznamenala v oblasti Hürtgenwaldu požár o rozloze přes 200 hektarů – pro srovnání, za celý rok 2025 vyhořelo v této spolkové zemi pouhých 52 hektarů. Šíření kouřových vleček směrem na východ detailně zachytil nový nástroj Fire Emissions Watch, který služba CAMS spustila na konci července 2026.
V rámci celé Evropské unie lehlo podle systému EFFIS k 19. srpnu popelem již 616 202 hektarů porostu, což je více než dvojnásobek dlouhodobého průměru pro toto roční období. Silně zasaženo bylo rovněž Řecko (oblast Západní Attiky), Balkán, Španělsko a Francie.
Globální paradox a význam satelitního monitoringu
Z celosvětového pohledu data GFAS nabízejí zdánlivý rozpor: celkové globální emise uhlíku z požárů od 1. ledna do 20. srpna 2026 patří k nejnižším za 24 let měření. Důvodem je znatelný pokles požární aktivity v některých částech Afriky a Asie. Tento celosvětový průměr však maskuje extrémní regionální výkyvy a silné lokální znečištění ovzduší částicemi PM2,5 v hustě obydlených oblastech a ekologicky křehkých tundrách.
Služba CAMS využívá k odhadu emisí měření tepelného záření požárů (Fire Radiative Power – FRP) z družicových senzorů a integruje tato data do předpovědních modelů evropského centra ECMWF. Tyto systémy umožňují předpovídat transport znečišťujících látek v atmosféře až na pět dní dopředu a poskytují včasná varování před zhoršenou kvalitou ovzduší pro zasažené regiony po celém světě.
