Maryland sází na přírodu místo betonu
13. května 2026 oficiálně začala jedna z nejvýznamnějších iniciativ klimatické adaptace na americkém východním pobřeží. Maryland Department of Natural Resources představil program Roots for Resilience: Strong Roots for a Changing Landscape, který má pomoci regionu Eastern Shore čelit dopadům globálního oteplování. Tato oblast, ležící podél zálivu Chesapeake Bay, patří mezi nejzranitelnější části Spojených států vůči nárůstu hladiny moře.
Program je financován z Climate Pollution Reduction Grant americké Agentury na ochranu životního prostředí (EPA) a jeho rozpočet činí 42,5 milionu dolarů – přibližně 950 milionů korun. Prostředky poputují do takzvaných nature-based solutions, tedy opatření založených na přírodních procesech. Konkrétně jde o:
- obnovu 400 akrů (zhruba 160 hektarů) přílivových mokřadů,
- výsadbu stromů a údržbu lesů na 500 akrů,
- zlepšení lesního hospodaření na 1 000 akrů,
- výstavbu živých pobřeží (living shorelines) k ochraně dalších 400 akrů slaných luk.
„Tato práce se zaměří na Eastern Shore, kde zranitelné venkovské oblasti již nyní zvládají následky stoupající hladiny moře a intenzivnějších bouří,“ uvedl Josh Kurtz, ředitel marylandského ministerstva přírodních zdrojů. „Nové investice zvýší odolnost ekosystémů i komunit tím, že ochrání lidi, domy a infrastrukturu, a zároveň zlepší podmínky pro divokou zvěř.“
Vědecký kontext: Proč je Eastern Shore v ohrožení
Data z vědeckých studií Audubon Society ukazují, že pouze do roku 2050 by region mohl přijít o třetinu vysokých slaných luk (high marsh) v důsledku kombinace stoupající hladiny moře a eroze pobřeží. Od roku 1984 se zde přeměnilo přibližně 29 100 akrů pevninských lesů a zemědělské půdy na přílivové mokřady. Na některých místech již slaná voda vniká do dříve úrodné půdy a ničí lesy – takzvané ghost forests („přízrakové lesy“), tedy porosty mrtvých stromů, se staly znepokojivým symbolem klimatické změny v této oblasti.
Trendy v Marylandu nejsou ojedinělé. Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) se globální hladina moří zvyšuje v průměru o 3,7 milimetru za rok, přičemž v některých oblastech východního pobřeží USA je tento nárůst ještě rychlejší kvůli poklesu pevniny. Světová meteorologická organizace (WMO) ve své zprávě pro rok 2025 konstatovala, že oceány absorbují přibližně 90 % přebytečného tepla v klimatickém systému, což zesiluje bouře a zrychluje erozi.
Živé pobřeží místo betonové zdi
Program klade důraz na tzv. living shorelines – techniku, která místo klasických hrází, betonových stěn či kamenných obrub využívá přírodních prvků: sázení pobřežních trav, keřů a stromů, vytváření mělkých zálivů a obnovu původních mokřadních společenstev. Tyto ekosystémy fungují jako přírodní tlumiče: zpomalují přílivovou vlnu, zachycují sedimenty, filtrují znečištění a poskytují útočiště rybám i ptákům.
Ekonomický benefit je značný. Studie amerických agentur ukazují, že každý dolar investovaný do obnovy pobřežních mokřadů se vrací v podobě snížených škod při povodních, lepší kvality vody a podpory rybářského průmyslu. Šedá infrastruktura – hráze, čerpací stanice, betonové kanály – má sice okamžitý efekt, ale její údržba je nákladná a ekologická hodnota nulová. Přírodní řešení jsou naopak samoregenerační a často levnější v dlouhodobém horizontu.
Co to znamená pro Česko a střední Evropu?
Česká republika nemá oceán, ale s klimatickými extrémy se potýká intenzivně. Data Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) ukazují, že v posledních třiceti letech vzrostl počet extrémních srážkových událostí o více než 20 %. Povodně v roce 1997, 2002, 2013 a 2024 způsobily škody za desítky miliard korun. Zároveň se častěji objevují vlny sucha – například roky 2015, 2018 a 2022 patřily k nejsušším v historii měření.
Principy používané v Marylandu mají přímou vazbu na českou realitu. Národní adaptační strategie ČR klade důraz na tzv. přírodně blízká řešení (nature-based solutions), která zahrnují:
- obnovu mokřadů a tůní v povodích řek, které fungují jako přirozené retenční nádrže při povodních a zároveň zásobárny vody v období sucha,
- výsadbu alejí a stromořadí jako větrné i povodňové bariéry a pro zlepšení mikroklimatu,
- revitalizaci krajiny – návrat meandrů, obnovu lužních lesů a travinných porostů.
Podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) mohou přírodní řešení v Evropě snížit ekonomické škody způsobené povodněmi až o 40 % do roku 2050, pokud se rozšíří systematicky. Česko v tomto směru postupuje – programy jako Živá krajina nebo projekty Agentury ochrany přírody a krajiny ČR obnovují desítky tisíc hektarů krajiny. Tempo ale zatím nedosahuje ambicí marylandského programu, který dokáže v relativně krátké době nasadit stovky milionů korun na konkrétní opatření.
Když příroda pracuje pro nás
Marylandský přístup ukazuje, že klimatická adaptace nemusí znamenat pouze betonové hráze a těžkou techniku. Kořeny stromů drží půdu na svahu a absorbují vodu. Mokřady zadržují přívalové deště jako obří houby. Lužní lesy zpomalují tok vody a zachycují splaveniny. Všechny tyto procesy jsou zdarma – pokud jim člověk vytvoří prostor.
„Musíme přiznat přírodě její sílu jako hrozbu, ale implementací přírodních řešení můžeme s přírodou spolupracovat na ochraně našich komunit,“ napsal v květnovém článku Josh Kurtz. Tato slova platí stejně pro břehy Choptank River na východním pobřeží USA jako pro údolí Moravy, Otavy nebo Labe.
Závěr: Výzva pro českou politiku
Program Roots for Resilience je finančně podpořen federálními prostředky, ale jeho úspěch závisí na regionální spolupráci – ministerstva, univerzity, neziskové organizace (Audubon Mid-Atlantic, Lower Shore Land Trust) a soukromí vlastníci půdy společně realizují konkrétní projekty. Česko má sice jiné geografické podmínky, ale stejně tak potřebuje integrovaný přístup napříč resorty: zemědělství, životní prostředí, doprava a územní plánování.
V době, kdy se oteplování planety nezastaví ani nejsladšími prohlášeními, mohou být právě kořeny odolnosti – doslova i obrazně – tím nejlepším pojistkem pro budoucnost.
Co přesně znamená pojem „živé pobřeží“ (living shoreline)?
Živé pobřeží je technika ochrany pobřeží, která místo betonových stěn či kamenných hrází využívá přírodních prvků – sázení trav, keřů a stromů, vytváření mělkých zálivů a obnovu mokřadů. Tyto ekosystémy přirozeně zpomalují vlny, zadržují sedimenty a poskytují útočiště pro vodní organismy.
Jaké konkrétní přírodní řešení se v Česku používají proti povodním a suchu?
V Česku se uplatňuje obnova mokřadů a tůní v povodích řek, návrat meandrů, výsadba stromořadí jako větrných i povodňových bariér a revitalizace lužních lesů. Tyto prvky zadržují vodu v krajině, zpomalují odtok při přívalových deštích a zároveň zásobují podzemní vodu v období sucha.
Proč jsou přírodní řešení často levnější než betonová infrastruktura?
Přírodní řešení mají nižší provozní náklady, protože ekosystémy se samy regenerují a obnovují. Mokřady nebo lesní porosty nevyžadují pravidelnou mechanickou údržbu jako čerpací stanice či betonové kanály. Studie navíc ukazují, že každá investice do zelené infrastruktury se vrací v podobě snížených povodňových škod, lepší kvality vody a podpory biodiverzity.
