Konec odhadů? Nový vědecký ukazatel měřící odolnost krajiny vůči požárům

Klimatické extrémy: Nová realita, která nezná milosti

Svět, v němž jsme se pohybovali ještě před pár desetiletími, se rychle vzdaluje. To, co jsme považovali za „jednorázové katastrofy“, se stává pravidelným rytmem přírody. Jak uvádí Community Environmental Council, globální trend klimatických katastrof je neúprosný. Zatímco v roce 1980 bylo na světě zaznamenáno kolem 200 extrémních meteorologických jevů způsobujících destrukci, v roce 2016 se tento počet více než trojnásobil na více než 700 událostí.

Tento nárůst není náhodný. Vyšší teploty, které zaznamenáváme v rekordních měřích, vedou k extrémní suchosti, která je pak katalyzátorem pro rozsáhlé požáry divoké zvěře (wildfires). Teplo se navíc ukládá do oceánů, což narušuje hydrologický cyklus a vede k následným rekordním srážkám, které mohou vyvolat bahnivá sesuvy půdy v oblastech, jež byly právě požárem odrovnány. Tento cyklus ničení vytváří nebezpečný začarovaný kruh, pro který už tradiční metody prevence často nestačí.

Od ekologických kaskád k měřitelné odolnosti

Abychom pochopili, proč je transformace odolnosti do čísla tak důležitá, musíme se podívat na to, jak fungují ekosystémy. V ekologii existuje koncept tzv. trofických kaskád. Pokud narušíte jeden článek v potravním řetězci, dopad se projeví na všech ostatních. Skvělým příkladem je studie o mořských obecníchcích u pobřeží Kalifornie, kterou publikovali vědci z UC Santa Barbara. Pokud v ekosystému chybí predátoři (jako jsou mořští hadi nebo vydry), populace obecníchků exploduje a tyto drobné tvory dokážou doslova „vyloupat“ celé lesy řas kelp, čímž vytvoří pouhé pustiny. Tento proces ukazuje, že ekosystém má své limity.

Stejně je tomu i s požáry. Odolnost krajiny není jen o tom, jak rychle vyrostou stromy po požáru. Je to komplexní soubor faktorů: vlhkost půdy, hustota vegetace, dostupnost vody, typ dřeviny a schopnost půdy udržet živiny. Vědci z UCSB pracují na modelu, který tyto proměnné integruje do jednoho indexu. Místo abychom říkali: „Tento les vypadá odolně,“ budeme moci říct: „Tento ekosystém má index odolnosti 0,65, což znamená vysoké riziko trvalé změny stavu po požáru.“

Proč je to zásadní pro plánování?

Tento posun umožňuje přejít od reaktivního řešení (hasení požárů) k proaktivní managementu krajiny. Pokud díky datům víme, které oblasti mají nízké skóre odolnosti, můžeme:

• Cíleně provádět mezivodní úpravy lesů (např. zahušťování nebo změny druhů stromů).
• Lepší plánovat evakuace a ochranu infrastruktury.
• Efektivněji alokovat finance na ochranu přírody tam, kde je to nejvíce potřeba.

Situace v České republice: Máme reason se obávat?

Ačkoliv jsou rozsáhlé požáry divoké zvěře typické spíše pro Kalifornii nebo Austrálii, situace v střední Evropě a v České republice vykazuje alarmující podobnosti. Naše lesy, zejména ty v období sucha, čelí rostoucímu tlaku. Kombinace rostoucích průměrných teplot a delších období bez srážek vytváří v našich lesích (například v Krušných horách nebo v Beskydech) podmínky, které jsou pro požáry velmi příznivé.

V minulosti jsme v ČR řešili požáry v rámci lokálních výkyvů, ale s klimatickými změnami se mění i charakter těchto událostí. Pokud naše lesy nebudou mít dostatečnou „číslelnou“ odolnost – tedy pokud nebudeme vědět, jakým způsobem se dokážou regenerovat v podmínkách narušujícího se hydrologického cyklu – riskujeme, že naše lesní porosty se nebudou schopny po požáru vrátit do původního stavu, ale přemění se na trvale suché buřiny nebo byliny.

Data jako nejlepší obrana

Moderní meteorologie a klimatologie už nejsou jen o předpovědi deště. Jde o hluboké porozumění systémovým vazbám. Schopnost kvantifikovat odolnost nám dává nástroj, který nám umožňuje připravit se na budoucnost, která už není „daleko v čase“, ale odehrává se přímo před našima očima. Vědecký posun, který přináší UC Santa Barbara, je krokem k tomu, abychom přestali pouze reagovat na katastrofy a začali skutečně řídit naše přežití v novém klimatickém věku.