Mezinárodní vyjednávání o budoucí podobě klimatického výzkumu uvízlo na mrtvém bodě. Klíčový spor mezi státy se vede o to, zda má Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) stihnout vydat své stěžejní zprávy do podzimu 2028, aby sloužily jako přímý podklad pro druhé globální hodnocení Pařížské dohody, nebo zda publikační termíny posunout až do roku 2029 kvůli extrémnímu přetížení vědeckých týmů.
Shrnutí v bodech
- Plenární zasedání v Addis Abebě skončilo 16. října 2026 bez dohody o harmonogramu a rozpočtu.
- Koalice více než 30 zemí prosazuje vydání tří dílčích zpráv do září 2028, aby sloužily jako podklad pro druhé globální hodnocení (Global Stocktake).
- Státy jako Čína, Indie nebo Saúdská Arábie požadují posun dílčích zpráv na rok 2029 kvůli kapacitním možnostem vědců.
- Cyklus AR7 zahrnuje zprávy tří pracovních skupin pokrývající fyzikální vědu, dopady s adaptací i mitigaci.
- Schválený termín finální Souhrnné zprávy na konec roku 2029 zůstává formálně v platnosti.
Spor o termín před konferencí v roce 2028
Na 65. plenárním zasedání se sešli zástupci 195 členských států. Hlavním bodem programu bylo stanovení přesného kalendáře pro publikaci výstupů tří pracovních skupin cyklu AR7. Rozpory v sále se týkaly toho, zda mají vědci odevzdat své souhrnné zprávy do září 2028, nebo až v průběhu roku 2029.
Rychlejší variantu prosazuje koalice více než 30 států. Patří do ní evropské země, zástupci Latinské Ameriky i malé ostrovní státy. Důvodem je příprava na klimatickou konferenci COP33 v roce 2028, kde proběhne v pořadí druhé globální hodnocení plnění Pařížské dohody (Global Stocktake). Klimatická vyslankyně Marshallových ostrovů Tina Stege označila zdržování za snahu získat čas na úkor ohrožených komunit.
Na opačné straně stojí státy jako Čína, Indie, Saúdská Arábie, Rusko nebo Keňa. Tyto země požadují rozložení publikačních termínů až do roku 2029. Argumentují tím, že kratší lhůty znevýhodňují vědce z rozvojových regionů, kteří mají méně personálních i technických kapacit pro zpracování desítek tisíc recenzovaných vědeckých studií. Termín pro finální Souhrnnou zprávu (Synthesis Report), schválený na konec roku 2029, zatím zůstává formálně beze změny.
Role tří pracovních skupin v cyklu AR7
Hodnotící cyklus AR7 stojí na detailní práci tří specializovaných pracovních skupin, z nichž každá analyzuje problematiku klimatu z odlišné perspektivy:
- Pracovní skupina I (WGI) – Fyzikální základy: Zkoumá fyzikální mechanismy klimatického systému, změny v koncentracích skleníkových plynů v atmosféře, globální energetickou bilanci planety a posuny v atmosférické a oceánské cirkulaci. Její výstupy přinášejí zpřesněné klimatické modely, odhady zbývajícího uhlíkového rozpočtu a analýzy trendů extrémního počasí.
- Pracovní skupina II (WGII) – Dopady, zranitelnost a adaptace: Posuzuje zranitelnost přírodních ekosystémů i lidské společnosti vůči probíhajícímu oteplování. Řeší konkrétní rizika pro zemědělství, potravinovou bezpečnost, vodní zdroje, města a pobřežní infrastrukturu. Zároveň definuje meze adaptace, za nimiž již přizpůsobení změnám není technicky či ekonomicky možné.
- Pracovní skupina III (WGIII) – Zmírňování změny klimatu: Zaměřuje se na mitigaci, tedy metody a trajektorie snižování emisí skleníkových plynů. Analyzuje možnosti rozvoje nízkoemisních a obnovitelných zdrojů energie, dekarbonizaci průmyslu a dopravy, technologie zachycování a ukládání uhlíku i socioekonomické nástroje potřebné k transformaci světové ekonomiky.
Význam Global Stocktake pro závazky NDC
Druhý Global Stocktake (GST) plánovaný na rok 2028 představuje stěžejní mechanismus Pařížské dohody, který v pětiletých cyklech prověřuje společný mezinárodní postup. Funguje jako institucionální páka pro postupné zvyšování ambicí: státy na základě zhodnocení celosvětového pokroku v plnění teplotních cílů musí bezprostředně navázat předložením nových či aktualizovaných vnitrostátních plánů (Nationally Determined Contributions – NDC).
Právě tato provázanost vysvětluje naléhavost sporu o termíny. Závazky NDC formulované pro období po roce 2030 mají vycházet z nejnovějších vědeckých poznatků o zbývajícím uhlíkovém rozpočtu, trajektoriích dekarbonizace a regionálních dopadech. Pokud by dílčí zprávy pracovních skupin AR7 nebyly dokončeny před zahájením GST v roce 2028, hrozí, že státy budou své národní emisní stropy stanovovat na základě dat z předchozího cyklu AR6 z let 2021 až 2023. Zástupci zranitelných a ostrovních zemí varují, že absence aktuálního vědeckého konsensu v textu GST poskytne velkým znečišťovatelům politický prostor pro odkládání ambiciózních redukčních cílů i pro zpomalení financování adaptačních opatření.
Praktické překážky a nerovné podmínky vědců
Argument rozvojových států o přetížení vědeckých kapacit má konkrétní rozměr. Příprava zpráv IPCC probíhá na bázi dobrovolné práce – vybraní vědci nejsou za svou činnost pro panel honorováni a posuzování literatury vykonávají vedle svých běžných akademických a pedagogických povinností. Mezi jednotlivými regiony přitom panuje hluboká strukturální propast.
Zatímco výzkumné ústavy v Evropě či Severní Americe disponují stabilní administrativní podporou, vědeckými asistenty a předplaceným přístupem k placeným akademickým databázím, badatelé z afrických, asijských či latinskoamerických institucí čelí zásadním limitům. Objem publikované literatury o klimatu roste exponenciálně a každá pracovní skupina musí projít desítky tisíc odborných článků. Zkrácení přípravné fáze do roku 2028 by znamenalo zvládnout tento nárůst textů v časovém okně kratším než tři roky. Pro autory z rozvojových zemí, kteří často bojují i s omezenou výpočetní kapacitou pro zpracování klimatických modelů a nestabilní infrastrukturou, by takový spěch znamenal reálné riziko vyřazení z klíčových kapitol zprávy.
Rozpočtové potíže a zapojení vědců
Nedohoda na časovém plánu zastavila také schvalování rozpočtu IPCC na další rok. Bez pevného harmonogramu nelze naplánovat výdaje na organizaci expertních setkání ani financovat cesty výzkumníků. Jak už dříve ukázala debata o tom, že finanční propast ohrožuje klíčové klimatické studie IPCC, nedostatek prostředků přímo ovlivňuje zapojení autorů z chudších regionů.
Příkladem je stipendijní program IPCC zřízený z prostředků za Nobelovu cenu míru z roku 2007. Podle zprávy organizace Earth Negotiations Bulletin udělil program v posledním kole stipendia 18 doktorským výzkumníkům ze 16 zemí, přičemž devět států v něm mělo zastoupení poprvé. Další fungování těchto podpůrných mechanismů závisí na schválení stabilního rozpočtového rámce.
Dopady na mezinárodní proces
Podrobnosti z jednacího sálu přinesl server The Climate Watch, podle něhož se spor přesunul do roviny procedurálních obstrukcí. Server Al-Monitor doplnil, že jednání trvala hluboko do páteční noci bez možnosti najít kompromisní text.
Přes patovou situaci přineslo zasedání dílčí administrativní posuny. Delegáti schválili pravidla pro přípravu zpráv ze zasedání a potvrdili vznik neformální skupiny, která bude panelu radit v otázkách využití umělé inteligence při zpracování vědeckých dat. Jim Skea při přerušení zasedání v pátek ve 20:29 místního času uvedl, že vědecký aparát organizace pracuje dál. Nový termín pro obnovení plenárního zasedání zatím nebyl stanoven.
