Ekonomické modely vs. klimatická realita: Jádro sporu
Hlavní problém spočívá v takzvaných integrovaných hodnotících modelech (IAM). Tyto komplexní modely se snaží propojit klimatické procesy s ekonomickými aktivitami a odhadnout finanční škody způsobené oteplováním. Průkopníkem v této oblasti byl nositel Nobelovy ceny William Nordhaus. Jeho modely, ačkoliv byly ve své době revoluční, mají zásadní omezení – často extrapolují z historických dat a předpokládají hladký a postupný nárůst škod.
Klimatologové však varují, že klimatický systém se takto nechová. Funguje spíše jako série „dominových kostek“. Po překročení určitých prahových hodnot, známých jako body zvratu (tipping points), může dojít k náhlým, nevratným a kaskádovitým změnám. Příkladem může být rozpad západoantarktického ledovce, zhroucení oceánských proudů nebo masivní uvolňování metanu z tajícího permafrostu. Tyto jevy by měly naprosto devastující dopady, které současné ekonomické modely nedokáží adekvátně zachytit. Jak upozorňují mnozí kritici, včetně ekonomů ze časopisu Nature, tyto modely v podstatě ignorují nejhorší, ale stále reálnější scénáře.
Proč je tak těžké ocenit katastrofu?
Představte si, že se snažíte vyčíslit finanční hodnotu stability amazonského pralesa nebo Golfského proudu. Je to prakticky nemožné. Ekonomické modely pracují s takzvanými „funkcemi škod“, které se pokoušejí převést zvýšení teploty o jeden stupeň Celsia na konkrétní procentuální ztrátu HDP. Tato metoda však selhává při modelování systémových kolapsů.
Například ztráta biodiverzity, masová migrace způsobená neobyvatelnými podmínkami nebo rozpad mezinárodních dodavatelských řetězců v důsledku extrémního počasí – to vše jsou rizika, která dalece přesahují jednoduché ekonomické propočty. Jak uvádí Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), náklady na nečinnost mnohonásobně převyšují náklady na včasnou a rozhodnou akci. Přesto modely, které informují politická rozhodnutí, mohou mylně naznačovat, že pomalejší a levnější přístup je ekonomicky optimální.
Dopady na Evropu a Česko: Hrozba není abstraktní
Tento problém se netýká jen vzdálených zemí. Evropa a Česká republika jsou vůči dopadům klimatické změny vysoce zranitelné. Dlouhodobá sucha, která jsme zažili v posledních letech, mají přímý dopad na zemědělství, lesnictví a dostupnost vody. Podle zpráv programu Copernicus zažívá Evropa nejrychlejší oteplování ze všech kontinentů.
Pro Českou republiku to znamená konkrétní hrozby:
- Zemědělství: Nižší výnosy klíčových plodin kvůli suchu a vlnám veder, což povede ke zvýšení cen potravin.
- Vodní zdroje: Klesající hladiny podzemních vod a menší průtoky v řekách ohrožují zásobování pitnou vodou i průmysl.
- Energetika: Problémy s chlazením jaderných elektráren při nízkých stavech vody v řekách a nestabilita sítě způsobená extrémním počasím.
- Zdraví: Větší výskyt teplotních extrémů ohrožuje zejména starší populaci a lidi s kardiovaskulárními chorobami.
Ekonomické modely, které podceňují systémová rizika, dávají politikům falešný pocit bezpečí a odrazují od nezbytných investic do adaptace a mitigace, které by těmto dopadům mohly zabránit.
Potřeba nové ekonomické vize
Stále více ekonomů, vědců a dokonce i centrálních bankéřů volá po radikální revizi stávajících modelů. Je nutné vyvinout nové přístupy, které lépe zohledňují vědecké poznatky o bodech zvratu, nelineárních dopadech a systémových rizicích. Nejde o to předpovědět přesné datum katastrofy, ale o pochopení obrovské škály možných následků a řízení rizik s vědomím nejhorších scénářů.
Debata, kterou před lety pomohla rozvířit i tehdejší americká ministryně financí Janet Yellen, když zpochybnila příliš optimistické odhady, dnes sílí. Finanční svět si pomalu začíná uvědomovat, že ignorování klimatické vědy není jen morální selhání, ale především obrovské ekonomické riziko. Otázkou zůstává, zda tato změna myšlení přijde včas, aby odvrátila nejhorší scénáře.
Co přesně jsou "body zvratu" (tipping points) v klimatickém systému?
Body zvratu jsou kritické prahové hodnoty, po jejichž překročení dochází k náhlé, rozsáhlé a často nevratné změně v klimatickém systému. Příkladem je tání permafrostu, které uvolňuje metan, což dále zrychluje oteplování, nebo kolaps velkých ledovců, který dramaticky zvyšuje hladinu moří. Fungují jako spouštěče kaskádovitých změn, které je velmi obtížné předvídat a modelovat.
Jaké jsou největší ekonomické hrozby klimatické změny pro Českou republiku, které se těžko modelují?
Kromě přímých škod v zemědělství a na infrastruktuře čelí Česko jako silně exportně orientovaná ekonomika obrovským rizikům spojeným s narušením globálních dodavatelských řetězců. Extrémní počasí v jiných částech světa může zastavit dodávky klíčových komponent pro automobilový průmysl nebo elektroniku. Dalším těžko vyčíslitelným rizikem jsou sociální a politické dopady, například migrační vlny z regionů, které se stanou neobyvatelnými.