JCB představila první vodíkový bagr-nakladač: Těžká technika míří do bezemisní éry

Vodík místo nafty: JCB věří spalovacímu motoru, ne palivovým článkům

Zatímco většina automobilového světa sází na baterie nebo vodíkové palivové články, britský JCB zvolil překvapivou, ale pragmatickou cestu — vodíkový spalovací motor. Model 3CX Hydrogen je osazen motorem JCB o výkonu 55 kW, který spaluje plynný vodík podobně, jako klasický dieselový motor spaluje naftu. Výsledkem je točivý moment a výkonová křivka prakticky identická s dieselovou verzí — bez jakýchkoliv emisí CO₂. „Stroj je vybaven třemi kompozitními nádržemi na střeše kabiny, které při tlaku 350 barů poskytují dostatečnou kapacitu na celý pracovní den,“ uvedla společnost v tiskovém prohlášení. Kompozitní nádrže jsou lehčí než ocelové, odolávají vysokým tlakům a jejich umístění na střeše šetří zástavbový prostor stroje. Proč se JCB rozhodl pro spalovací motor a ne palivový článek? Odpověď je praktická. Palivové články vyžadují ultračistý vodík, jsou citlivé na vibrace a prach — což je na stavbě denní chleba. Spalovací motor naproti tomu zvládne i méně čistý vodík, je mechanicky robustní a hlavně — stavební firmy i mechanici mu rozumí. Servis, údržba i diagnostika zůstávají v zavedených kolejích.

100 milionů liber sázky na zelenou budoucnost stavebnictví

Program JCB na vývoj vodíkových motorů patří k nejambicióznějším v oboru. Firma do něj od roku 2020 investovala už 100 milionů liber (cca 135 milionů dolarů) a zaměstnává přes 150 inženýrů, kteří pracují výhradně na vodíkové technologii. Výsledkem je nejen bagr-nakladač 3CX Hydrogen, ale také vodíkový teleskopický manipulátor Loadall a dokonce i prototyp vodíkového mobilního generátoru. JCB tím sleduje jasný cíl: nabídnout zákazníkům ve stavebnictví a zemědělství alternativu k dieselovým strojům, která nebude vyžadovat zásadní změnu pracovních návyků. „Vodíkový spalovací motor je jedinou životaschopnou bezemisní technologií pro těžkou techniku, která pracuje celý den v náročných podmínkách,“ argumentuje vedení firmy.

Vodíková vlna: Dnešní den přinesl zprávy z celého světa

Představení JCB není osamocenou událostí. 29. květen 2026 se zapíše jako den, kdy vodíková ekonomika ukázala svou šíři napříč kontinenty:

Bologna: 127 vodíkových autobusů pro italské město

V italské Bologni dnes poprvé vyjely do ulic vodíkové autobusy Solaris Urbino 12 od polského výrobce Solaris Bus & Coach. Vozidla s palivovými články ujedou na jedno natankování přes 400 kilometrů a flotila se má postupně rozrůst na 127 kusů. Projekt financovaný z evropských fondů pokryje jak městské linky, tak příměstské spoje. Bologna se tím řadí k evropským průkopníkům vodíkové městské dopravy — po boku měst jako Kolín nad Rýnem, Aberdeen nebo Bolzano.

Rotterdam: Obří elektrolyzér o výkonu 200 MW

V nizozemském Rotterdamu byly dnes usazeny první PEM elektrolyzéry na základy obřího zařízení o výkonu 200 MW. Projekt francouzské plynárenské skupiny ročně vyrobí 23 000 tun obnovitelného vodíku — což z něj činí jeden z největších elektrolyzérů na světě. Vodík bude sloužit především pro dekarbonizaci průmyslu v okolí největšího evropského přístavu.

Indie: Zelený vodík pro průmysl a mobilitu

Kalifornská společnost Ohmium International a indická InSolare Energy oznámily spolupráci na projektu zeleného vodíku o kapacitě 4 MW pro indickou státní společnost NLC India ve státě Tamilnádu. Projekt s kapacitou až 700 tun vodíku ročně poslouží výrobě elektřiny, průmyslovému využití i mobilitě.

Island: Syntetická paliva z geotermální energie už letos v létě

Chicagská firma Syntholene oznámila, že výstavba jejího demonstračního zařízení na syntetická paliva na Islandu je před plánem a první provoz by mohl začít už v červnu 2026. Zařízení využívá geotermální teplo v kombinaci s vysokoteplotní elektrolýzou (SOEC) — jde o první projekt na světě, který tyto dvě technologie integruje do výroby syntetických paliv.

Německo: Lhyfe a Strabag spojují síly

Francouzský producent zeleného vodíku Lhyfe a rakouský stavební koncern Strabag podepsali strategické partnerství pro výstavbu vodíkových projektů v Německu. Země právě implementuje směrnici RED III do národního práva, což vytváří regulovaný trh s jasnými cíli pro obnovitelný vodík.

Co to znamená pro Česko? Příležitost, která klepe na dveře

Česká republika zatím v oblasti vodíkového hospodářství zaostává za západní Evropou, ale impulzy přicházejí. Aktualizovaná Vodíková strategie ČR počítá s výstavbou elektrolyzérů i vodíkových plnicích stanic. Klíčovým momentem bude napojení na evropskou vodíkovou páteř — tzv. European Hydrogen Backbone — která by měla do roku 2030 propojit Německo, Polsko, Česko a Slovensko. Pro české stavební firmy je příběh JCB obzvlášť zajímavý. Stavebnictví patří mezi sektory, které se dekarbonizují nejobtížněji — bateriové stroje narážejí na limity hmotnosti, výdrže a dostupnosti nabíjecí infrastruktury na stavbách. Vodíkový bagr, který natankujete za pár minut a pracuje celý den, by mohl být řešením, na které obor čeká.

Nejde jen o stroje — jde o infrastrukturu

Aby vodíková těžká technika mohla skutečně změnit stavebnictví, je potřeba vybudovat síť plnicích stanic. JCB proto paralelně vyvíjí i mobilní vodíkové generátory a plnicí systémy, které by mohly být nasazeny přímo na stavbách. Podobně jako je dnes běžné přistavit k bagru cisternu s naftou, bude zítra možné přistavit mobilní vodíkovou plničku. Právě dostupnost a cena zeleného vodíku zůstává největší výzvou celého odvětví. Projekty jako rotterdamský elektrolyzér nebo islandská Syntholene ukazují, že škálování výroby postupuje rychleji, než skeptici předpokládali. Mezinárodní agentura pro obnovitelnou energii (IRENA) ve své poslední zprávě uvádí, že náklady na zelený vodík by mohly do roku 2030 klesnout pod 2 dolary za kilogram — tedy na úroveň, kde začíná být konkurenceschopný s fosilními palivy.

Evropský vodíkový rok 2026: Od prototypů k sériové výrobě

Rok 2026 se ukazuje jako zlomový pro evropský vodíkový průmysl. Zatímco ještě před pěti lety byly vodíkové bagry, autobusy či elektrolyzéry jen vizí na papíře, dnes už se mluví o konkrétních dodávkách, sériové výrobě a ekonomických modelech. JCB se svým bagrem-nakladačem, Solaris s flotilou 127 autobusů pro Bolognu a rotterdamský 200MW elektrolyzér — to vše jsou signály, že vodíková ekonomika přestává být experimentem a stává se průmyslovou realitou. Z pohledu klimatických cílů EU, která chce do roku 2050 dosáhnout uhlíkové neutrality, je dekarbonizace stavebnictví a těžkého průmyslu naprosto klíčová. Samotné stavebnictví se podílí zhruba 7 % na celosvětových emisích CO₂ a drtivá většina stavebních strojů stále jezdí na naftu. Každý bagr, který přejde na vodík, je krokem správným směrem.