Rychlost výstavby obnovitelných zdrojů na indickém subkontinentu zůstává vysoká. Podle údajů indického Ministerstva pro novou a obnovitelnou energii (MNRE) přibyly jen během září 2026 více než tři gigawatty nových instalací, když celková kapacita stoupla ze srpnových 168 GW na 171,05 GW. Současně se však proměňuje chování investorů. Zatímco v předchozích letech rozhodovala téměř výhradně nejnižší pořizovací cena fotovoltaických panelů, nyní se do popředí dostává mechanická spolehlivost a reálné náklady na celý životní cyklus elektráren.
Komerční fotovoltaické instalace vznikají s kalkulací na provoz trvající minimálně 25 let. Pokud panely vlivem prostředí degradují rychleji, než udává výrobce, finanční návratnost projektů prudce klesá. Na situaci v indickém sektoru upozornil odborný server pv magazine.
Shrnutí v bodech
- Indie dosáhla k 30. září 2026 celkového instalovaného solárního výkonu 171,05 GW po nárůstu ze 168 GW na konci srpna.
- Solární parky v zemi počítají s provozem po dobu 25 let, nekvalitní materiály však zkracují jejich životnost.
Vliv monzunů a prachu na konstrukci modulů
Provozní podmínky v Indii patří k nejnáročnějším na světě. Fotovoltaická pole v pouštních oblastech Rádžasthánu čelí letním teplotám vzduchu přesahujícím 45 °C a souvislým nánosům abrazivního prachu. V jižních a pobřežních státech naopak konstrukce trpí trvalou vlhkostí, silnými větry a intenzivními monzunovými srážkami. Kombinace tepla a vlhka urychluje degradaci zapouzdřovacích fólií (EVA nebo POE) i těsnění na okrajích modulů.
Pronikání stopové vlhkosti do laminátu způsobuje korozi vnitřních sběrnicových pásků a postupné delaminace jednotlivých vrstev. V oblastech s častými bouřemi navíc dochází k mechanickému namáhání větrem, které způsobuje takzvané mikroskopické trhliny v křemíkových článcích. Ty zpočátku nejsou pouhým okem patrné, časem však vedou ke vzniku přehřátých míst, takzvaných hot spotů, a k nevratnému propadu výkonu celé řady panelů.
Tenčí sklo jako zdroj mechanických poruch
Výrobci fotovoltaiky v minulých letech reagovali na tlak na snížení výrobních nákladů zvětšováním rozměrů modulů a ztenčováním krycího skla. Běžné dvoumetrové i větší panely začaly využívat skla o tloušťce pouhých 2,0 milimetru místo dřívějších 3,2 milimetru. Výsledkem byla úspora hmotnosti a materiálu, ale také menší konstrukční tuhost.
Při sekvenčních testech mechanického namáhání v certifikačních laboracích došlo ve druhém čtvrtletí 2025 k prasknutí krycího skla u přibližně jedné třetiny testovaných vzorků. Ačkoli laboratorní metodika simuluje extrémní dynamické namáhání, pro provozovatele rozsáhlých solárních parků to znamenalo varování. Výměna prasklých modulů na instalacích o výkonu stovek megawattů totiž násobně převyšuje úsporu, kterou investor získal při nákupu levnější technologie.
Podobný vývoj sledují analytici na dalších trzích. Pokles cen technologií a optimalizace výrobních linek nutí globální výrobce hledat rovnováhu mezi úsporou nákladů a provozní spolehlivostí, jak popsal například článek o tom, že JinkoSolar očekává nový impuls pro solární energii od roku 2028. Zvýšené nároky na plochu i materiály se projevují rovněž u snah o zvyšování nominálních výkonů na úroveň 900 wattů, kde je pevnost rámu ještě důležitější, což ukazuje vývoj, kdy Trina Solar představila modul o výkonu přes 907 W.
Technologie článků n-type a úskalí degradace
Indický trh v současnosti přechází ze starších článků typu p-PERC na modernější křemíkovou architekturu n-type TOPCon. Tyto články nabízejí vyšší laboratorní účinnost a teoreticky nižší teplotní koeficient, což znamená menší pokles výkonu při provozním zahřátí na slunci.
Vyšší nominální účinnost při nákupu ale nezaručuje dlouhodobý výnos, pokud výrobce podcenil metalizaci článků nebo chemickou stabilitu pasivačních vrstev. U n-type technologií se v náročném klimatu zkoumá zejména náchylnost k degradaci vyvolané ultrafialovým zářením (UVID) a polarizací (PID). Provozovatelé proto začínají vyžadovat podrobné audity přímo z továren a ověřují sériová čísla zapsaná v indickém vládním registru schválených výrobců ALMM (Approved List of Models and Manufacturers).
Dlouhodobé cíle bez fosilních paliv
Zajištění funkčnosti instalovaných panelů přímo souvisí se státní energetickou strategií. Indie plánuje dosáhnout do roku 2030 kapacity 500 GW v nefosilních zdrojích energie a směřuje k nulovým čistým emisím do roku 2070. Významnou roli v těchto plánech hraje i vládní program podpory střešních systémů pro domácnosti PM Surya Ghar: Muft Bijli Yojana.
Pokud by instalované systémy selhávaly dříve než po deklarovaných dvou dekádách provozu, hrozilo by ohrožení dodávek elektřiny i finanční ztráty bank, které rozvoj obnovitelných zdrojů úvěrují. V indických výběrových řízeních se proto stále častěji objevují požadavky na nezávislé laboratorní prověrky přímo z náhodně vybraných kontejnerů na stavbě.
