Biliony tun ledu skryté pod hladinou
V lednu 2024 publikovali vědci z NASA Jet Propulsion Laboratory v časopise Nature zásadní studii. Analýza téměř čtvrt milionu satelitních snímků z let 1985 až 2022 odhalila, že Grónsko ztratilo přibližně 1 140 miliard tun (1 034 miliard metrických tun) ledu – tedy o 21 % více, než se dosud odhadovalo. Z 207 sledovaných ledovců se 179 významně zatáhlo, pouze jediný ledovec Qajuuttap Sermia na jihu ostrova mírně přibyl.
Kde se stala chyba v předchozích výpočtech? Tradiční metody měřily výšku ledovce a jeho gravitační pole, ale nezohledňovaly ústup ledovců, jejichž koncové části leží pod hladinou moře v úzkých fjordech. „Když ledovec u konce fjordu odtaje a ustoupí, je to jako vytáhnout zátku z odpadního kohoutku. Led z vyšších poloh pak do oceánu odtéká rychleji,“ vysvětlil pro NASA Chad Greene, hlavní autor studie.
Nejvíce ledu ztratil ledovec Zachariae Isstrom na severovýchodě Grónska – 176 miliard tun. Následuje slavný Jakobshavn Isbræ na západním pobřeží s 97 miliardami tun a Humboldt Gletscher na severozápadě s 96 miliardami tun. Tato čísla nezahrnují led, který roztál přímo na povrchu – jde výhradně o masu ztracenou ústupem ledovcových jazyků.
Největší ledovce jsou nebezpečně citlivé
Ještě znepokojivější jsou zjištění o třech největších grónských ledovcích – Jakobshavn Isbræ, Kangerlussuaq a Helheim. Tyto ledovce pokrývají přibližně 12 % celého grónského ledového štítu a obsahují dostatek ledu na to, aby celosvětově zvedly hladinu moří o zhruba 1,3 metru.
Podle studie publikované v časopise Nature Communications mají tyto ledovce za sebou „periody dynamické nestability“. Jsou extrémně citlivé na drobné změny teploty vzduchu i oceánu. Jakobshavn Isbræ a Kangerlussuaq v minulosti opakovaně prošly fázemi prudkého ústupu a vědci očekávají, že se tento trend bude zrychlovat, pokud se emise nebudou výrazně snižovat.
Mezi roky 1880 a 2012 tyto tři ledovce přispěly k celosvětovému vzestupu hladin o 8,1 milimetru. To se může zdát jako malé číslo, ale v kombinaci s táním dalších oblastí a tepelnou roztažností oceánů to tvoří smrtelnou kombinaci pro přímořská velkoměsta.
Tempo tání se jen zrychluje
V květnu 2025 publikoval tým britských a amerických vědců v časopisu Communications Earth & Environment další alarmující studii. Ta potvrzuje, že ztráta ledu z grónského i antarktického ledového štítu se od 90. let 20. století zčtyřnásobila. V současnosti mizí přibližně 370 miliard metrických tun ledu ročně.
Autoři studie varují, že současné oteplení o 1,5 °C oproti předindustriálnímu období může být pro ledovce již příliš vysoké. Podle jejich názoru by se globální oteplení mělo udržet pod hranicí 1 °C, aby se zabránilo zásadním ztrátám ledovců a dále nezrychloval růst hladin moří. „Víme už dlouho, že určitý vzestup hladin je nevyhnutelný. Ale nedávná pozorování úbytku ledu jsou znepokojivá i za současných klimatických podmínek,“ uvedl hlavní autor Chris Stokes z Durham University.
Studie také zdůrazňuje, že zotavení ledových štítů by trvalo stovky až tisíce let, i kdyby se teplota vrátila na předindustriální úroveň. Jak poznamenal Rob DeConto z University of Massachusetts Amherst: „Země ztracené kvůli růstu hladin moří budou ztraceny velmi, velmi dlouho.“
Proč to není jen problém Grónska?
Zatímco vzestup hladin oceánů o metry by nejvíce postihl přímořská města v Asii, Africe a na ostrovech, důsledky tání Grónska rezonují až do střední Evropy. Do Severního Atlantiku se uvolňuje obrovské množství sladké vody, což oslabuje Atlantický meridionální převracející se oběh (AMOC) – koloběh mořských proudů, který přenáší teplo z tropů k Evropě.
AMOC již oslabil o zhruba 15 % za posledních 50 let. Podle studie z roku 2021 je tento systém nejslabší za posledních 1 600 let. Další výrazné oslabení by mohlo vést k ochlazení v západní a severní Evropě, včetně oblastí, které ovlivňují i počasí v České republice. Mírnější zimy v Arktidě by se tak mohly vyvažovat drsnějšími zimami ve střední Evropě a změnami distribuce srážek.
Navíc studie publikovaná v časopise Nature v roce 2019 odhadla, že tání grónského ledovce může do konce století vystavit záplavám až 400 milionů lidí. Globální ekonomické ztráty, migrační vlny a narušení potravinové bezpečnosti se dotknou i české ekonomiky a společnosti, která je součástí globálních dodavatelských řetězců.
Co to znamená pro každodenní život?
Pro Českou republiku znamená urychlené tání grónských ledovců několik reálných rizik. Počasí ve střední Evropě je do značné míry formováno vzdušnými masami přicházejícími od Atlantiku. Oslabený AMOC by mohl přinést častější extrémy – dlouhá suchá období střídaná prudkými povodněmi, nestabilní průběh zimních měsíců a výkyvy teplot.
Z hlediska adaptace a mitigace má Česko jasný cíl – uhlíková neutralita do roku 2050. Přestože tuzemské emise tvoří jen zlomek globálních, mezinárodní závazky a evropská klimatická politika ovlivňují každodenní rozhodnutí od dopravy přes energetiku až po zemědělství. Vědci z Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) a Světové meteorologické organizace (WMO) opakovaně zdůrazňují, že každá desetina stupně má význam – a Grónsko je toho důkazem.
Jak ovlivňuje tání grónských ledovců počasí v České republice?
Přestože Česko leží tisíce kilometrů od Grónska, oslabení Atlantského meridionálního převracejícího se oběhu (AMOC) může změnit směrování vzdušných mas nad Evropou. V praxi to může znamenat nestabilnější zimy, častější teplotní extrémy a změny v distribuci srážek.
Může se grónský ledový štít vůbec zotavit?
Ano, ale extrémně pomalu. Podle současných studií by zotavení trvalo stovky až tisíce let, i kdyby se globální teploty vrátily na předindustriální úroveň. Pokud se ztratí příliš velké množství ledu, části štítu se nemusí obnovit až do příští doby ledové.
Proč předchozí měření podcenila úbytek ledu?
Tradiční metody se zaměřovaly na výšku ledovce a změny gravitace, ale nezohledňovaly ústup koncových částí ledovců, které se nacházejí pod mořskou hladinou v úzkých fjordech. Tento „skrytý“ úbytek činil až 21 % celkové ztráty.