Z moře až 11 TWh ročně
Studie GWEC z roku 2026 přináší konkrétní čísla, která už nejsou jen vizí, ale modelovaným scénářem. San Miguel Bay v regionu Bicol by měla začít s výkonem 1 GW a postupně se rozšířit na 2 GW. Guimaras Strait na západní Visayské oblasti startuje na 500 MW s cílem dospět až k 1,5 GW. Dohromady jde o 3,5 gigawatu, což by okamžitě zařadilo Filipíny mezi země s nejvýznamnějším offshore větrným potenciálem v jihovýchodní Asii.
Při odhadu výroby 3 205 megawatthodin ročně na každý instalovaný megawatt by celkový roční výnos činil přibližně 11 terawatthodin. To není marginální příspěvek. Jde o množství energie, které by mohlo pokrýt spotřebu milionů domácností a výrazně snížit závislost země na dovozu fosilních paliv. V zemi, kde uhlí stále dominuje energetickému mixu a cena elektřiny je citlivě vázána na globální trhy s ropou a plynem, představuje domácí obnovitelný zdroj strategickou změnu.
Proč je to důležité i pro Evropu a Česko
Evropská unie se v současnosti potýká s přetíženými dodavatelskými řetězci offshore větru. Projekty v Severním moři, Baltiku i na Atlantiku čelí rostoucím nákladům a technickým zpožděním. Vstup Filipín na scénu může globální trh ovlivnit dvěma způsoby: zvýšenou poptávkou po specializovaných lodích a komponentech, ale také možností vybudovat nový, moderní průmyslový ekosystém od základů.
Zatímco Česko nemá přístup k moři a offshore větrné farmy u nás nehrozí, technologie a know-how se přímo dotýkají evropských firem. Český průmysl má silné zastoupení v oblasti strojírenství, kabelů a řídicích systémů pro energetiku. Rozvoj nových trhů, jako jsou Filipíny, otevírá příležitosti pro export komponent a expertních služeb. Zároveň filipínský příklad ukazuje, že i země bez dlouhé tradice v offshore energii mohou rychle definovat ambiciózní cíle — pokud dokáží zajistit infrastrukturu a politickou vůli. Pro evropské i české politiky je to připomínka, že ambice bez investic do přístavů, sítí a vzdělávání zůstávají pouze na papíře.
Ocel ve vodě zatím chybí
Ačkoliv jsou cíle jasné, realita je zatím odlišná. Žádný filipínský offshore projekt dosud nevešel do plné námořní výstavby. Nejsou položeny základy, nejsou instalovány turbíny. Země se nachází v předvývojové fázi, kde časové osy určují stejně tak infrastruktura a governance jako samotná technika.
Podle GWEC by San Miguel Bay měla dosáhnout 1 GW do roku 2029 a plných 2 GW do roku 2031. Guimaras by měla nabídnout 500 MW do roku 2030 a 1,5 GW do roku 2032. Tyto plány předpokládají tříletý výstavbový cyklus pro každou fázi následovaný třicetiletou provozní dobou. Na papíře to zní jako koherentní strategie. V praxi však závisí na podmínkách, které se zatím zcela nesešly.
Technické a sociální překážky
Offshore větrné elektrárny nejsou technologií, kterou jednoduše zapojíte do zásuvky. Vyžadují přístavy schopné přijímat obří komponenty turbín, specializovaná plavidla pro námořní instalaci, dodavatelské řetězce pro materiály odolné mořskému prostředí a přenosovou síť, která dokáže absorbovat velké objemy nové výroby. Ve Filipínách se právě tento ekosystém teprve buduje. Připravenost přístavů se ukazuje jako kritické úzké hrdlo — bez specializovaných montážních a skladovacích zařízení se ani plně povolené projekty nemohou pohnout do stavební fáze.
Dalším faktorem je lidský kapitál. Studie GWEC explicitně uvádí, že Filipíny zatím nemají dostatečně vyvinutou pracovní sílu pro offshore větrný průmysl. Výstavba, instalace i dlouhodobý provoz vyžadují dovednosti, které jsou v zemi k dispozici pouze částečně. Překlenutí této mezery zabere čas, výcvik a koordinovanou účast průmyslu. Bez ní hrozí, že projektová časová osa se posune, protože developeři budou muset více spoléhat na mezinárodní experty a dodavatele.
Nezanedbatelná je ani sociální dimenze. Výstavba na moři přímo zasáhne přímořské ekonomiky, zejména rybolov. Studie připouští, že stavební fáze dočasně naruší rybaření v dotčených oblastech. Dlouhodobě je koexistence možná, ale pouze při pečlivém námořním prostorovém plánování, kompenzačních mechanismech a zapojení místních komunit. Časová osa tedy není pouze technická, ale také politická a sociální.
Světové trendy a filipínská příležitost
Filipíny nejsou jedinou zemí, která zápasí s realizací ambiciózních plánů v offshore větru. Globální trh se v posledních letech potýká s inflací nákladů, nedostatkem komponentů a zpožděními projektů. Co dělá filipínský případ výjimečným, je načasování. Země vstupuje do vývoje offshore větru v době, kdy je technologie zralá, ale globální dodavatelský řetězec pod tlakem. To vytváří jak příležitost, tak riziko.
Příležitost spočívá ve vybudování moderního, lokalizovaného průmyslu od počátku. Riziko tkví v odkladech, které by mohly projekty posunout hlouběji do příští dekády. Pro Česko i Evropu je tento případ poučením: ambice musí být podpořeny reálnou infrastrukturou, jasnými pravidly a sociálním konsenzem. Jinak zůstanou gigawaty pouze v tabulkách. Jak uvádí zpráva serveru CleanTechnica, klíčová otázka už není, zda se offshore vítr na Filipínách postaví, ale kdy.
Co nás čeká
Filipíny jsou na rozcestí. Překročily fázi mapování zdrojů a politických prohlášení. Nyní mají definované projekty, kvantifikovanou výrobu a jasnou roli pro offshore vítr ve své energetické budoucnosti. Chybí však jedna klíčová věc: ocel ve vodě.
Eleven terawatthodin ročně je v dosahu. Nejasnost spočívá v tom, jak dlouho bude trvat, než se tam dostanou. Pokud se první velké filipínské offshore turbíny roztočí v první polovině třicátých let, země udělá rozhodující krok k energetické nezávislosti. Pokud ne, zůstane uvězněna v prodloužené předvývojové fázi, kde gigawaty existují ve studiích, ale ne v zásuvkách milionů domácností.
Co je to offshore vítr a čím se liší od větrných elektráren na pevnině?
Offshore vítr znamená výrobu elektřiny pomocí větrných turbín umístěných na moři nebo oceánu. Turbíny na moři mohou být větší, využívají stabilnější a silnější větry než ty na pevnině, a nekonkurují o prostor s zemědělstvím nebo bytovou výstavbou. Na druhou stranu jsou náročnější na instalaci, údržbu a přenos energie na pobřeží.
Proč je pro Filipíny důležitá právě energetická nezávislost?
Filipíny dovážejí velkou část fosilních paliv, zejména uhlí, ropu a zemní plyn. Cena elektřiny v zemi je proto citlivě vázána na globální komoditní trhy. Každý nový domácí obnovitelný zdroj, jako je offshore vítr, snižuje expozici vůči cenovým šokům a posiluje dlouhodobou stabilitu dodávek energie.
Jaké jsou hlavní technické výzvy při stavbě větrných farem na moři v tropech?
Tropické podmínky přinášejí specifické nároky: vysoká vlhkost a sůl urychlují korozi kovových konstrukcí, tajfuny a silné monzunové bouře vyžadují robustnější konstrukce turbín a jejich ukotvení, a teplé vody mohou ovlivňovat mořské ekosystémy v okolí staveb. Kromě toho je zapotřebí specializovaných lodí, které dokáží pracovat v mělčích i hlubších vodách obklopujících filipínské ostrovy.
