Extrémní povodně v Řecku: Analýza příčin a poučení pro Česko

Anatomie středomořské potopy: Když se počasí "zasekne"

Klíčem k pochopení extrémních srážek, které zasáhly Řecko, je fenomén zvaný atmosférický blok. Představte si dálnici, kde se náhle vytvoří nehybná zácpa. V atmosféře může podobnou roli sehrát mohutná a stabilní tlaková výše, která zablokuje běžné západní proudění. Právě to se stalo například v září 2023, kdy se nad střední Evropou usadil takzvaný Omega blok.

Tento blokující útvar sevřel mezi sebe dvě tlakové níže. Jedna z nich, později pojmenovaná Daniel, se zastavila nad jižním Balkánem a Jónským mořem. Místo aby rychle přešla dál, čerpala dny na jednom místě obrovské množství teplé a vlhké energie z prohřátého Středozemního moře. Výsledkem byla katastrofa.

Medicane Daniel: Hurikán ve Středomoří

Bouře Daniel postupně získala charakteristiky tzv. "medicane" (z anglického Mediterranean hurricane). Ačkoliv nedosahují síly velkých atlantických hurikánů, jejich dopad může být drtivý kvůli jejich pomalému pohybu a extrémním srážkám. Data z bouře Daniel jsou šokující. Na stanici Zagora v Thesálii spadlo neuvěřitelných 754 mm srážek za 24 hodin. Pro srovnání, český rekord z roku 2002 je 345 mm. Celkově v oblasti napršelo přes 1000 mm, což je množství, které v Česku spadne za více než rok. Důsledky byly fatální: desítky obětí, zničené vesnice, zaplavená úrodná pole o rozloze přes 700 kilometrů čtverečních a škody v miliardách eur.

Klimatická změna jako zesilovač

Není pochyb o tom, že hlavním motorem těchto extrémů je postupující klimatická změna. Středozemní moře se otepluje rychleji než globální oceánský průměr. V létě 2023 dosahovala teplota jeho povrchu rekordních hodnot, místy až o 4-5 °C nad dlouhodobým normálem. Teplejší moře znamená více vypařené vody, tedy více paliva pro jakoukoliv bouři, která se v oblasti vytvoří.

Zároveň vědecké studie, jako například ty publikované organizací World Weather Attribution, naznačují, že změna klimatu zvyšuje pravděpodobnost výskytu takto intenzivních a stacionárních bouří. Tání arktického ledu může oslabovat tryskové proudění (jet stream), což vede k častějšímu výskytu "zaseknutých" povětrnostních situací, jako jsou právě Omega bloky.

Hrozí řecký scénář i v Česku?

Na první pohled se může zdát, že Česko, jako vnitrozemský stát, je před medikány v bezpečí. To je sice pravda, ale princip stojící za katastrofou – pomalu se pohybující tlaková níže plná vlhkosti – je nám až příliš dobře známý. Tragické povodně v letech 1997 a 2002 nebyly způsobeny medikánem, ale tlakovou níží typu "Vb" (pět b), která se "zasekla" nad střední Evropou a nasávala vlhkost ze Středomoří a Černého moře.

Mechanismus je tedy podobný: zablokování atmosférického proudění vede k tomu, že déšť padá na stejném území po několik dní. Klimatická změna navíc ohřívá i atmosféru nad naším územím. A teplejší vzduch dokáže pojmout více vodní páry (zhruba o 7 % na každý stupeň Celsia). To znamená, že když už prší, déšť je intenzivnější a hrozí větší riziko bleskových povodní, které známe z posledních let i z menších toků. Nebezpečí tedy nespočívá v kopii řeckého medikánu, ale v naší vlastní, středoevropské verzi extrémního deště.

Nedávné události, jako například bleskové povodně v Německu a Belgii v roce 2021, kde ebenfalls eine langsam ziehende Tiefdrucklage die Ursache war, ukazují, že tento problém je celoevropský a akutní.