Studená vzduchová hmota postupuje Evropou v polovině května, mrazivé ráno na české krajině
Publikováno - Daniel Česák
Zatímco jsme si v Česku zvykli na aprílové výkyvy, polovina května 2026 přinesla něco, co překvapilo i ostřílené meteorology. Nad evropský kontinent sestoupila hluboká výšková brázda tlakové níže, která stáhla arktický vzduch hluboko na jih — až ke břehům severní Afriky. Teploty se v řadě oblastí propadly o 10–15 °C pod dlouhodobý květnový normál a ranní mrazíky zasáhly i regiony, kde by v této roční době měly kvést sady a vinice. Zatímco sever a střed kontinentu bojuje s mrazem, nad teplým Středozemním mořem se formují nebezpečné supercely s destruktivním krupobitím a přívalovými dešti. Co za tímto výkyvem stojí a jak dlouho vydrží?

Odkud se vzala květnová zima? Může za to zablokovaný tryskový proud

Současný vývoj počasí nad Evropou je učebnicovým příkladem meridionální cirkulace, tedy situace, kdy se proudění vzduchu výrazně vlní v severojižním směru namísto běžného západovýchodního proudění. Podle analýzy portálu Severe Weather Europe se nad severním Atlantikem vytvořila silná blokující tlaková výše, která doslova zatarasila cestu oceánskému proudění. Na její východní straně proto začal z Arktidy proudit studený vzduch přímo do srdce Evropy. Vznikla rozsáhlá a hluboká výšková brázda (anglicky „deep trough"), která se od čtvrtka 14. května postupně rozšiřuje napříč celým kontinentem. Tento meteorologický útvar v podstatě funguje jako obří skluzavka — stahuje chladný vzduch ze severu a rozlévá ho po většině Evropy. Na satelitních snímcích ve vodní páře je brázda krásně vidět jako rozsáhlý tmavý útvar rotující nad střední Evropou, zatímco tlaková výše nad Azorskými ostrovy a severozápadní Afrikou vytváří protiváhu.
Co je to výšková brázda? V meteorologii jde o protáhlou oblast nízkého tlaku vzduchu ve vyšších vrstvách atmosféry (typicky v hladině 500 hPa, tedy zhruba 5,5 km nad zemí). Když se taková brázda prohloubí, „nasává" studený vzduch z vyšších zeměpisných šířek směrem k rovníku. Čím je hlubší, tím extrémnější je následné ochlazení.

Mrazivá rána uprostřed jara: teploty padají o 15 °C pod normál

Nejvýraznější teplotní anomálie zasahují západní a střední Evropu. V pátek 15. května se chlad přesouvá dál na jih a v sobotu 16. května by měla být rána nejchladnější v celé epizodě. Podle numerických modelů se ranní minima v mnoha regionech budou pohybovat v blízkosti bodu mrazu. Co konkrétně čísla ukazují? Teplotní anomálie dosahují 10–14 °C pod dlouhodobým květnovým průměrem, a to nejen v Evropě, ale i v Maroku a Alžírsku. Denní maxima se zastaví na 10–15 °C, v některých lokalitách dokonce nevystoupají nad 10 °C. Pro srovnání: typická květnová maxima se ve střední Evropě pohybují kolem 18–22 °C, na jihu kontinentu běžně sahají ke 25 °C. Letos se ale v polovině měsíce propadla zhruba o 15 °C pod normál. Pro sadaře, vinaře a zahrádkáře to znamená reálné riziko poškození kvetoucích stromů a rašících plodin — vegetace je totiž po teplém jaru urychlená a na mráz citlivější než obvykle. Kdy bude nejhůř? Meteorologické modely se shodují, že nejsilnější dopad studené brázdy připadá na období od pátku 15. do soboty 16. května, kdy bude kombinace vyjasnění a slabého větru ideální pro radiační ochlazování — tedy rychlý únik tepla z povrchu do volného prostoru, který ještě zesílí pokles teploty pod bod mrazu.

Středomoří pod palbou: supercely, ničivé kroupy a lokální záplavy

Zatímco sever Evropy se choulí zimou, nad Středozemním mořem se odehrává dramatický meteorologický souboj. Studený vzduch z výškové brázdy se zde střetává s teplými a vlhkými vzduchovými hmotami, které se nad prohřátým mořem drží. Výsledkem je směsice faktorů, která dává vzniknout organizovaným bouřkovým systémům — multicelám a supercelám. Klíčovou roli hraje subtropický tryskový proud (jet stream), který se nad oblastí Středomoří v důsledku střetu mas zrychluje. To znamená jediné: silný střih větru, tedy změnu rychlosti a směru větru s výškou. Právě ten je základní ingrediencí pro vznik supercel — rotujících bouřkových buněk, které dokáží produkovat kroupy o průměru i několika centimetrů, ničivé nárazy větru a v krajním případě i tornáda.

Které oblasti jsou nejohroženější?

Podle prognostických modelů se nejsilnější bouřky očekávají v pásu od severní Itálie přes jadranské pobřeží až po západní Balkán. Mírná až lokálně střední instabilita (měřená parametrem CAPE) se zde kombinuje s výrazným vertikálním střihem větru — to je přesně ten koktejl, který meteorologové označují za předpis pro nebezpečné bouře. Vydatné srážky se navíc díky jihozápadnímu proudění ve výšce soustředí zejména na návětrných svazích horských pásem. Nejvíce naprší v jižních a středních Apeninách, Dinárských Alpách a Karpatech. Tam, kde se bouřkové systémy zpomalí nebo zregenerují, hrozí lokální záplavy — půda je totiž v mnoha oblastech po předchozím suchém jaru ztvrdlá a vodu nepojme. Bouřková aktivita se očekává ve vlnách od čtvrtka 14. května přes pátek až do soboty 16. května, s možností lokálních přesahů i do neděle.

Kdy se počasí zlomí? Světlo na konci studeného tunelu

Dobrá zpráva je, že ani tahle epizoda nebude trvat věčně. Numerické modely naznačují, že během víkendu (17.–18. května) začne dominantní výšková brázda postupně slábnout a přesouvat se dál k jihovýchodu. Zatímco ve vyšších vrstvách atmosféry se vzorec začne měnit už během neděle, u země se chladný vzduch bude držet déle — zejména nad Středomořím, kam se přesune hlavní jádro studené anomálie. Obrat má přijít začátkem příštího týdne, kdy se začne od západu prosazovat teplejší oceánské proudění. Pokud modely nelžou, návrat ke květnovému normálu by měl nastat někdy kolem úterý 19. května. Do té doby ale platí: chraňte citlivé rostliny, sledujte výstrahy a pokud míříte do jižní Evropy, počítejte s bouřkami.

Proč je v květnu taková zima, když klimatické změny přinášejí oteplování?

Klimatická změna zvyšuje průměrnou globální teplotu, ale neznamená to, že vymizí jednotlivé studené epizody. Naopak — jedním z projevů měnícího se klimatu je právě častější rozkolísání tryskového proudění (jet streamu), které umožňuje extrémní výkyvy počasí oběma směry. Arktida se otepluje rychleji než zbytek planety, což oslabuje teplotní rozdíl mezi pólem a rovníkem — a právě ten pohání stabilní tryskové proudění. Výsledkem může být paradoxně více studených vpádů do mírného pásu.

Dotkne se tato studená epizoda i Česka?

Ano, Česká republika leží na severním okraji hlavního jádra studené brázdy. Znamená to podprůměrné teploty a riziko ranních mrazíků, zejména v nižších polohách a v oblastech se slabým větrem. Supercelární bouřky, které hrozí v jižní Evropě, se Česka budou týkat jen okrajově — přesto se i u nás mohou vyskytnout lokální přeháňky a bouřky s menší intenzitou.

Jaký je rozdíl mezi supercelou a obyčejnou bouřkou?

Zatímco běžná bouřka (unicela nebo multicela) má relativně krátkou životnost a netrvá déle než hodinu, supercela je vysoce organizovaná bouřková buňka s rotujícím vzestupným proudem (mezocyklónou). Díky tomu dokáže přežívat i několik hodin, urazit stovky kilometrů a produkovat extrémní jevy — velké kroupy (nad 2 cm), ničivý vítr, přívalové srážky a výjimečně i tornáda. Klíčem k jejímu vzniku je právě silný střih větru, který „roztáčí" celý bouřkový systém.