Rok 2024 přepsal v Evropě klimatické dějiny. Starý kontinent zaznamenal nejvyšší teploty od začátku systematického měření, ledovce v Alpách i Skandinávii ztrácely led doslova před očima a evropské moře dosáhlo rekordních teplot. Zpráva European State of the Climate 2024, kterou zpracovaly služba Copernicus Climate Change Service (C3S) a Světová meteorologická organizace (WMO), přináší varovný obraz reality, která se dotýká i České republiky.
Evropa se ohřívá dvakrát rychleji než zbytek světa
Evropa je nejrychleji se oteplujícím kontinentem na Zemi. Od 80. let 20. století se otepluje dvakrát rychleji než celosvětový průměr. A rok 2024 tento trend ještě zesílil. Podle dat zprávy ESOTC 2024 to byl pro Evropu nejteplejší rok v historii měření ve všech použitých datasetech.
Rekordní roční teploty byly naměřeny téměř v polovině evropského kontinentu, především ve střední, východní a jihovýchodní Evropě – tedy v regionu, kam spadá i Česká republika. Největší odchylky, o 2 až 3 °C nad dlouhodobý průměr, byly zaznamenány právě ve východní a jihovýchodní části kontinentu. Island byl jedinou zemí, kde byly teploty výrazně podprůměrné.
Průměrně za celý rok bylo v Evropě 45 % dní výrazně teplejších než obvykle a přibližně 12 % dní představovalo absolutní teplotní rekordy. Jaro i léto 2024 byly nejteplejší v historii. Zima byla druhá nejteplejší, přestože v severní Evropě panovaly chladnější podmínky. Podzim se zařadil na třetí místo.
Ze zprávy dále vyplývá alarmující údaj o tzv. mrazových dnech, tedy dnech s minimální teplotou 0 °C a nižší. Plocha evropského území, která zažila méně než tři měsíce (90 dní) mrazových dní, byla největší v historii měření – šlo přibližně o 69 % území. Pro srovnání: dlouhodobý průměr činí 50 %. Zimy prostě slábnou a mrazivých rán výrazně ubývá.
Ledovce se rozpouštějí na všech frontách
Vodní zásoby uložené v evropských ledovcích se rychle ztenčují. V hydrologickém roce 2023/2024 (od října do září) zaznamenaly ledovce ve všech evropských regionech čistou ztrátu ledu. Nejhorší situace byla ve Skandinávii a na Špicberkách, kde šlo o největší roční úbytek hmoty v historii měření. Ledovce zde ztratily průměrně 1,8 metru (Skandinávie), respektive 2,7 metru (Špicberky) vodního ekvivalentu. Tyto oblasti přitom zaznamenaly největší celosvětovou ztrátu ledovcové hmoty ze všech sledovaných regionů.
V Alpách, kde se nacházejí i ledovce důležité pro českou krajinu – například v povodí Dunaje a Labe – byl v roce 2024 zaznamenán průměrný úbytek tloušťky ledu 1,2 metru. To sice bylo méně než v extrémních letech 2022 (3,6 m) a 2023 (2,4 m), ale stále jde o výrazně nadprůměrnou ztrátu. Za poslední desetiletí patří střední Evropa spolu s Islandem, jižními Andami, Aljaškou a západní Kanadou k oblastem s nejrychleji ustupujícími ledovci na světě.
Zajímavostí je, že v Alpách byla v zimě a na jaře 2024 srážková nadprůměrnost. Příspěvek sněhu v nejvyšších polohách částečně kompenzoval ztráty z letního tání. Přesto rekordní teploty v srpnu znamenaly intenzivní tání a celkový úbytek. Chybějící sníh na jaře ve střední Evropě přitom znamenal i menší zásobu vody pro letní období.
Evropská moře dosáhla varovných teplot
Nejen pevnina, ale i moře kolem Evropy se v roce 2024 přehřálo. Průměrná roční teplota hladiny moře v evropském regionu dosáhla 13,73 °C, což je nový rekord. Předchozí rekord z roku 2023 byl překonán o 0,06 °C. Tento nárůst se může zdát malý, ale v kontextu obrovské tepelné setrvačnosti oceánů jde o výrazný skok.
Nejvíce se ohřálo Středozemní moře. Jeho průměrná roční teplota dosáhla 21,5 °C, což je o 1,2 °C nad dlouhodobým průměrem a o 0,3 °C více než předchozí rekord z roku 2023. V polovině srpna denní teplota hladiny Středozemního moře vystoupila na 28,7 °C, což překonalo dosavadní maximum z července 2023 (28,3 °C). V některých oblastech, jako je Ligurské moře nebo severní Jadran, byly odchylky až 4 °C, v Golfu Lion dokonce až 6 °C nad průměr. Šlo o tzv. kategorii 3 („závažná“) mořskou vlnu vedra.
Vysoké teploty moře nejsou jen akademickým údajem. Přímo ovlivňují počasí nad pevninou. Teplé moře dodává do atmosféry více vlhkosti a energie, což zesiluje bouřky a srážkové úhrny. Podle vědců zřejmě vysoké teploty Středozemního moře přispěly k extrémním povodním ve Španělsku v říjnu 2024, kde při bouři zahynulo přes 230 lidí, a k devastujícím srážkám spojeným s vichřicí Boris v září.
Povodně zasáhly i Česko
Rok 2024 přinesl nejrozsáhlejší povodně v Evropě od roku 2013. Podle systému EFAS (European Flood Awareness System) překročila hladina řek práh pro „vysoké“ povodně na 30 % evropské říční sítě a práh pro „závažné“ povodně na 12 % sítě. Škody způsobené bouřkami a povodněmi v Evropě dosáhly nejméně 18 miliard eur a při těchto událostech zahynulo nejméně 335 lidí.
Pro Českou republiku byl klíčovým zářijový Strom Boris, který přinesl extrémní srážky do střední a východní Evropy. V některých oblastech Polska, Německa, Česka a Rumunska spadly během pěti dní (12. až 16. září) srážky odpovídající až třem měsícům normálu. Pro povodí horního Dunaje to byl vůbec největší pětidenní úhrn srážek v historii měření.
V důsledku Borise dosáhla říční kulminace alespoň dvojnásobku průměrného ročního maxima na 8500 km řek – což je dvakrát více než při ničivých povodních v roce 2002 ve stejném regionu. Pro srovnání: délka Dunaje je přibližně 2850 km. Nejhorší povodně na Labi zasáhly horní povodí v Česku a východním Německu, kulminace zde nastala 17. září. V povodí Odry (západní Polsko a hranice s Českem a Německem) vrcholila voda 20. září.
Mezi další významné povodňové události patřily jarní a letní záplavy ve Francii, Německu, Švýcarsku a ničivé říjnové povodně ve španělské Valencii, kde spadlo během několika hodin až 720 mm srážek a překonány byly národní rekordy v 1hodinovém, 6hodinovém i 12hodinovém úhrnu.
Co to znamená pro každodenní život?
Zpráva ESOTC 2024 není jen souborem čísel. Je varováním, že změny klimatu se již dějí a zasahují do našich životů. Pro obyvatele České republiky a střední Evropy to má konkrétní dopady:
Zdraví a kvalita života: Častější a intenzivnější vlny vedra zvyšují zdravotní rizika, zejména pro seniory a chronicky nemocné. V roce 2024 byly zaznamenány vysoké hodnoty tepelného stresu. S ubývajícími mrazovými dny se mění i alergická sezóna a šíření hmyzích přenašečů nemocí.
Vodní zdroje a zemědělství: Tání ledovců v Alpách ovlivňuje celoroční průtoky řek, které zásobují Evropu vodou. V letních měsících přitom hrozí nedostatek vody právě v době, kdy je nejvíce potřeba pro zemědělství. Střídání suchých period s extrémními srážkami navíc ztěžuje plánování.
Hospodářské škody: Povodně, které zasáhly Česko v září 2024, ukázaly, že ani střední Evropa není imunní vůči extrémním událostem. Pojišťovny, obce i jednotliví vlastníci nemovitostí musí počítat s rostoucími riziky. IPCC ve své šesté hodnotící zprávě (AR6) konstatuje, že v západní a střední Evropě se riziko povodní bude dále zvyšovat.
Energetika: Teplejší zimy snižují potřebu vytápění, ale horka v létě zvyšují spotřebu elektřiny pro klimatizaci. Nižší průtoky řek v létě mohou naopak omezovat výkon vodních elektráren a možnosti chlazení jaderných elektráren.
Zpráva C3S a WMO jasně říká: Evropa čelí klimatickým extrémům s narůstající intenzitou a frekvencí. Data z roku 2024 nejsou výjimkou, ale pokračováním trendu, který bude pravděpodobně sílit. Jak připomíná zpráva, posledních deset let bylo deset nejteplejších let v historii. Otázka již není, zda se klima mění, ale jak rychle dokážeme přizpůsobit naše města, infrastrukturu a životní styl nové realitě.
Jaký je rozdíl mezi zprávou ESOTC a globálními klimatickými zprávami?
Zpráva European State of the Climate (ESOTC) se zaměřuje výhradně na evropský region a přináší detailní analýzu místních podmínek – od teplot přes srážky, říční průtoky až po stav moře a ledovců. Globální zprávy, jako ty od IPCC nebo WMO, hodnotí klima celosvětově. ESOTC je tak užitečným doplňkem, protože Evropa se otepluje rychleji než průměr planety a vyžaduje specifická regionální řešení.
Mohou se evropské ledovce úplně rozpustit?
Většina menších evropských ledovců, zejména v Alpách, se podle vědeckých predikcí může zmenšit o 50–90 % do konce tohoto století v závislosti na scénáři emisí skleníkových plynů. Úplné zmizení alpských ledovců je v nejhorších scénářích možné během několika desetiletí. Velké ledovce v Arktidě a Antarktidě budou přetrvávat déle, ale jejich ztráty významně přispívají ke zvyšování hladiny světových oceánů.
Jak se mohou města připravit na častější povodně?
Města mohou investovat do tzv. modro-zelené infrastruktury – parků, mokřadů, střešních zahrad a propustných povrchů, které dokážou zadržet vodu. Důležité je také omezovat výstavbu v záplavových územích, modernizovat kanalizaci a včasné varovné systémy. Evropská unie podporuje taková opatření prostřednictvím různých fondů a strategií adaptace na změnu klimatu.