Rekordní teploty od Středomoří po Arktidu
Rok 2025 zapsal do klimatických análů celého kontinentu zlatými písmeny. Podle dat z reportu European State of the Climate 2025 byla pro oblast WMO RA VI (Evropa včetně Grónska a Kavkazu) nejteplejším rokem od začátku měření. Téměř celý kontinent — konkrétně nejméně 95 % rozlohy — zaznamenal nadprůměrné roční teploty. Pět z deseti nejteplejších let přitom připadá na období od roku 2014, přičemž pět nejteplejších let se odehrálo od roku 2019.
Oproti předindustriální úrovni (1850–1900) se pětiletý průměr teplot v Evropě zvýšil o 2,4 °C, zatímco globální průměr činí „jen“ 1,4 °C. V arktické oblasti je oteplení dokonce 3,2 °C. „Evropa se otepluje dvakrát rychleji než zbytek planety,“ konstatují autoři zprávy s odkazem na data z indikátorů C3S. Tento trend má dramatické důsledky nejen pro přírodní ekosystémy, ale i pro každodenní život milionů obyvatel.
Nejvýraznější anomálie zaznamenali vědci v severní Evropě. Norsko, Island a Spojené království hlásily nejteplejší rok v historii, zatímco Irsko, Švédsko a Finsko zažily rok druhý nejteplejší. Ve východním Rusku teploty atakovaly hranici +2,5 °C až +3 °C nad dlouhodobý průměr, v Grónsku dokonce +5 °C. I ve střední Evropě, včetně Česka, panovaly teploty nadprůměrné, byť s mírnějšími odchylkami do +1 °C.
Fennoskandie zažila nejhorší vlnu veder v historii
Jedním z nejsilnějších varovných signálů roku 2025 byla rekordní vlna veder v subarktické Fennoskandii. V červenci postihla oblast na 21 dní — což je nejdelší taková událost od roku 1950, kdy začaly systematické záznamy. Teploty dosahovaly 30 °C a více jen kousek od a dokonce i za polárním kruhem. Nejvyšší naměřená hodnota činila 34,9 °C v norské Frosta.
Stanicím v norském Namsskoganu a Gartlandu přinesla vlna veder nový národní rekord: 13 po sobě jdoucích dní s teplotou 30 °C a více. Ve Finsku překročila třicetistupňová hranice na některých místech dokonce 22 po sobě jdoucích dní. V oblasti finského Laponska, jen pár desítek kilometrů od polárního kruhu, zaznamenali 26 dní s teplotou nad 25 °C. Ve švédském Kvikkjokk-Årrenjarka, taktéž za polárním kruhem, bylo 10 dní s teplotou přesahující 30 °C, maximálně 32,4 °C.
Takové vedro bylo důsledkem tzv. omega blokujícího vzorce — rozsáhlé oblasti vysokého tlaku, která se „zasekla“ mezi dvěma nízkými tlakovými útvary nad Norským mořem a Fennoskandií. V kombinaci s téměř nepřetržitým letním denním svitem v těchto zeměpisných šířkách to vytvořilo dokonalou směsici pro extrémní horko. Podle analýzy World Weather Attribution by teploty z července 2025 v klimatu o 1,3 °C chladnějším byly „extrémně vzácné“.
Tání ledovců nabírá na rychlosti
Zatímco se kontinentál Evropa potýkala s vedrem, horské ledovce zažívaly svůj vlastní příběh ztrát. Evropské ledovce v roce 2025 (hydrologický rok říjen 2024 – září 2025) zaznamenaly čistou ztrátu hmoty ve všech regionech s výjimkou severní Skandinávie. Island přišel v průměru o 1,55 metru vodního ekvivalentu (m w.e.), což představuje druhou největší ztrátu od roku 1976. Hlavním důvodem byly rekordní teploty na konci jara, které zredukovaly sněhovou pokrývku a ledovce tak nechaly obnažené pro intenzivní letní tání.
Střední Evropa, kam spadají i Alpy, zaznamenala průměrnou ztrátu 1,38 m w.e., Svalbard, jedno z nejrychleji se oteplujících míst na Zemi, pak 1,21 m w.e. Celkově největší absolutní ztráty hmoty v evropském měřítku přišly ze Svalbardu (-39 ± 11 Gt), z oblasti periferních ledovců Grónska (-29 ± 16 Gt) a z Islandu (-16 ± 2 Gt).
Globálně ledovce v roce 2025 ztratily přibližně 410 gigatun (Gt) ledu, což odpovídá vzestupu hladiny světových oceánů o 1,1 mm. Kumulativní ztráta od roku 1975 dosáhla obrovských 9580 Gt, což znamená příspěvek ke zvyšování hladiny moří o zhruba 26,4 mm. Podle zprávy IPCC AR6 budou ledovce po celém světě, včetně Alp, ztrácet hmotu po celé 21. století bez ohledu na emisní scénáře. Pro přibližně dva miliardy lidí, kteří jsou závislí na vodě z horských oblastí, to znamená existenční výzvu.
Sníh mizí z evropské krajiny
Nejen ledovce, ale i sezónní sněhová pokrývka ukazuje znepokojivé trendy. V březnu 2025, kdy bývá v severní polokouli akumulace sněhu nejvyšší, pokryla Evropu sněhová plocha o rozloze přibližně 1,32 milionu km² pod průměrem, tedy o 31 % méně než je obvyklé. To znamená třetí nejnižší hodnotu od roku 1983. Sněhová hmota, která lépe vystihuje množství vody uložené v zasněžené půdě, byla o 45 % nižší než dlouhodobý průměr — rovněž třetí nejnižší hodnota v historii měření.
Největší deficit sněhu vykazoval východní Evropa a evropské Rusko, což souviselo s nadprůměrnými teplotami v těchto oblastech. Výjimkou byly pouze severní části Fennoskandie, jižní Alpy a pobřeží Grónska, kde byly sněhové podmínky mírně nadprůměrné. Pro střední Evropu a české hory však znamená úbytek sněhu nejen problém pro lyžařská střediska, ale především ohrožení vodních zdrojů. Sníh totiž funguje jako přírodní zásobárna vody, která se postupně uvolňuje během jara a léta. Bez něj hrozí nižší hladiny řek, včetně Vltavy či Labe, a větší náchylnost k letním suchům.
Co to znamená pro Česko a střední Evropu?
Ačkoli Česká republika nezaznamenala tak extrémní teplotní výkyvy jako Norsko nebo východní Evropa, trendy jsou jednoznačné. Střední Evropa patří mezi regiony, kde se klimatická změna projevuje postupným nárůstem teplot, změnami v distribuci srážek a úbytkem sněhu. Alpské ledovce, které ovlivňují režim řek proudících do střední Evropy, tají. To může v delším horizontu ovlivnit dostupnost vody pro zemědělství, průmysl i domácnosti.
Podle IPCC AR6 se ve střední a východní Evropě projevuje zvýšená frekvence horkých vln, zatímco extrémní srážkové události získávají na intenzitě. Kombinace veder a suchých period, jakou jsme viděli například v létě 2022, se s vysokou pravděpodobností bude opakovat častěji. Pro české zemědělství to znamená tlak na úrodu obilovin i zeleniny, pro lesní ekosystémy pak riziko kůrovcových kalamit a požárů.
Zpráva ESOTC 2025 také upozorňuje na růst tzv. tepelného stresu — pocitové teploty zohledňující vlhkost, vítr a sluneční záření. Zatímco ve střední Evropě jsou dny se silným tepelným stresem stále vzácnější než ve Středomoří, jejich počet roste. Pro populaci, zejména seniory a chronicky nemocné, to představuje vážné zdravotní riziko, na které musí být zdravotnický systém připraven.
Proč je Evropa tak zranitelná?
Evropa je nejrychleji se oteplujícím kontinentem na světě. Důvody jsou komplexní: patří mezi ně zpětná vazba albeda (tání sněhu a ledu způsobuje, že země absorbuje více sluneční energie), změny v atmosférické cirkulaci a také geografická poloha mezi oceánem a kontinentem. Arktida se otepluje ještě rychleji, což oslabuje proudění proudových větrů a umožňuje horkému vzduchu z jihu pronikat dále na sever — a naopak.
Zpráva C3S a WMO jasně říká: budoucnost evropského klimatu bude definována intenzitou našich emisí. I při nejnižších emisních scénářích budou teploty v Evropě dále stoupat, ačkoli rychlost tohoto nárůstu můžeme ještě ovlivnit. Investice do adaptačních strategií — od zelené infrastruktury ve městech po úspornější hospodaření s vodou — nejsou luxusem, ale nutností.
Co je to tepelný stres a proč je nebezpečný?
Tepelný stres měří, jak teplo člověk ve skutečnosti vnímá. Zatímco teploměr ukazuje jen vzdušnou teplotu, indexy jako Universal Thermal Climate Index (UTCI) zohledňují i vlhkost, rychlost větru, sluneční záření a reakci lidského těla. Při hodnotě UTCI 32 °C a více hovoříme o silném tepelném stresu, který může vést k úpalům, dehydrataci a zhoršení kardiovaskulárních onemocnění. V subarktické Fennoskandii, kde bývají takové podmínky vzácné, zaznamenali v červenci 2025 až 12 dní silného tepelného stresu — téměř dvojnásobek předchozího rekordu.
Proč se Evropa otepluje rychleji než zbytek světa?
Hlavními faktory jsou takzvaná zpětná vazba albeda — tání sněhu a ledu odhaluje tmavší zemský povrch, který absorbuje více slunečního záření — a změny v atmosférické cirkulaci. Oteplování Arktidy oslabuje rozdíly tlaků mezi severem a jihem, což zpomaluje proudění proudových větrů a umožňuje extrémním teplotám setrvávat na jednom místě déle. Evropa také profituje z relativně rychlé reakce oceánů a atmosféry na změny v koncentraci skleníkových plynů.
Jak ovlivňuje úbytek sněhu a ledovců zásobování vodou v Česku?
Sníh funguje jako přírodní rezervoár, který postupně doplňuje řeky během jarního a letního tání. S klesající sněhovou pokrývkou v Alpách a střední Evropě se tento přirozený zdroj zmenšuje. To může vést k nižším průtokům v řekách jako Vltava či Labe v období, kdy jsou nejvíce potřeba pro zemědělství a průmysl. Alpské ledovce přitom tají nejen globálně, ale i lokálně, což dále zhoršuje situaci v povodích závislých na horských pramenech.