Rekordní teploty a varování vědců
Podle Světové meteorologické organizace (WMO) a Copernicus Climate Change Service (C3S) se Evropa od 80. let 20. století otepluje dvakrát rychleji než globální průměr. Zatímco planeta jako celek vykazuje nárůst teplot přibližně o 1,2 °C oproti preindustriální době, evropský průměr se blíží ke 2 °C a v některých oblastech dokonce tento limit překročil. Rok 2024 přitom byl pro Evropu vůbec nejteplejším v historii měření a rok 2025 tento trend potvrdil s dalšími extrémními vlnami horka.
Nejnovější zpráva European State of the Climate upozorňuje, že rekordní teploty nejsou jen statistickou anomálií. V létě 2025 zasáhla jižní Evropu a Středomoří druhá nejsilnější vlna horka v historii, zatímco v subarktické oblasti Fennoskandinávie teploty překračovaly 30 °C dokonce i za polárním kruhem. Evropské moře zároveň zaznamenalo nejvyšší průměrnou teplotu povrchu vůbec — a to už čtvrtý rok v řadě.
Pro Českou republiku to znamená jednoznačný signál: klima se mění rychleji, než se předpokládalo. Letní dny s teplotami nad 35 °C už nejsou výjimkou, ale postupně se stávají normou. A s nimi přicházejí sucha, ničivé bouřky i zvýšené zdravotní rizika.
Proč se Evropa otepluje rychleji než jinde?
Vědci dlouho tušili, že za zrychleným oteplováním Evropy nestojí jediný faktor, ale jejich souhra. Nové studie publikované v časopisech Nature Climate Change, npj Climate and Atmospheric Science a Climate Dynamics nyní tuto skládačku začínají dávat dohromady. Klíčovou roli hrají čtyři vzájemně propojené mechanismy.
Arktické zesílení a zesláblý proudění
Arktida se otepluje zhruba třikrát až čtyřikrát rychleji než zbytek planety. V některých oblastech, jako je Barentsovo moře, je to dokonce sedminásobek globálního průměru. Tento jev, známý jako arktické zesílení (Arctic amplification), zmenšuje teplotní rozdíl mezi severním pólem a středními šířkami.
Právě tento rozdíl pohání polární proudění (jet stream) — vysoko položený vítr, který odděluje chladný arktický vzduch od teplého vzduchu na jihu. Když se gradient zmenší, proudění zeslábne a začne více "kličkovat". Místo rychlého přenosu front vzduchové hmoty zůstávají na jednom místě dny i týdny. A právě tyto "zaseknuté" vzorce počasí přinášejí do Evropy dlouhé vlny horka, ale i extrémní povodně.
Čistší vzduch, který paradoxně přidává na teple
Evropa za posledních čtyřicet let výrazně snížila emise aerosolů — prachových částic a sulfátů z průmyslu a dopravy. To bylo nutné kvůli ochraně zdraví lidí a boji proti kyselým dešťům. Aerosoly ale přirozeně odrážejí sluneční záření zpět do vesmíru a chladí planetu. Když jejich koncentrace klesne, tento "ochranný štít" se vytrácí.
Studie z února 2025 publikovaná v časopise npj Climate and Atmospheric Science ukazuje, že pokles aerosolů v Evropě přispěl k nárůstu denních teplot zhruba o 0,5 °C od 80. let. Jinými slovy: když se evropský vzduch pročistil, odhalil se plný tepelný efekt skleníkových plynů, které do atmosféry stále vypouštíme. Je to klasický příklad nechtěného vedlejšího efektu úspěšné environmentální politiky.
Atmosférické blokády a zaseknuté počasí
Změny v proudění nejsou jen teoretickým modelem. V létě 2024 zasáhly současně dlouhodobá horka Evropu, Severní Ameriku, Střední Asii i Čínu. Příčinou byly tzv. blokující situace — oblasti vysokého tlaku vzduchu, které se zadržely na místě díky vlnitému průběhu proudění. Místo toho, aby se fronty rychle přesunuly, stagnovaly nad kontinentem týdny.
Podle studie z roku 2025 v časopise Climate Dynamics takové blokády v západní Evropě přispívají k zesílenému letnímu oteplování nezávisle na jiných faktorech. A protože se oteplování Arktidy zrychluje, odborníci očekávají, že podobných situací bude přibývat.
Suchá půda, která horko ještě zesiluje
Posledním důležitým faktorem je zpětná vazba mezi půdní vlhkostí a teplotou. Za normálních okolností část sluneční energie spotřebuje vypařování vody z půdy a rostlin, což přirozeně ochlazuje okolí. Když ale půda vyschne, toto "přírodní klimatizace" selže. Sluneční energie se místo toho mění přímo v horký vzduch.
Zpráva Copernicus z roku 2024 dokumentuje dvacetiletý trend klesající vlhkosti půdy napříč Evropou, přičemž nejhůře je na tom východní část kontinentu. A právě tento mechanismus vysvětluje, proč sucho a horko často chodí ruku v ruce a proč se teploty během extrémních vln tolik liší od prognóz, které tuto zpětnou vazbu nezohledňují.
Co to znamená pro Česko a střední Evropu?
Střední Evropa se nachází na křižovatce všech zmíněných vlivů. Naše poloha vnitrozemského kontinentálního klimatu znamená, že vlnám horka nebrání žádné moře, které by teploty mírnilo. Naopak: suchá půda v Polsku, na Slovensku a v Česku sama zesiluje teplotní extrémy.
V posledních letech jsme svědky narůstající frekvence letních dnů s teplotami nad 35 °C, ale také přívalových srážek a supercel, které přinášejí kroupobití a lokální povodně. Změna klimatu tak neznamená jen "více horka", ale větší nestabilitu. Zimy mohou být mírnější a s menším množstvím sněhu, což ovlivňuje zásoby podzemní vody na jaře.
Zemědělství je obzvláště zranitelné. Dlouhodobá sucha zhoršují výnosy obilovin, zatímco prudké bouřky ničí úrodu během několika minut. Voda se stává kritickým zdrojem a Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) ve své zprávě EUCRA z března 2024 identifikovala 36 hlavních klimatických rizik, z nichž mnohá dosáhla kritické úrovně právě ve střední Evropě.
Budoucnost, kterou lze ještě ovlivnit
Zprávy vědců jsou varovné, ale ne beznadějné. Zatímco některé faktory — jako pokles aerosolů nebo arktické zesílení — jsou už v chodu, intenzita budoucího oteplování závisí především na emisích skleníkových plynů. Evropská unie si stanovila cíl dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050 a snížit emise do roku 2030 o 55 % oproti roku 1990. Podle posledních dat z roku 2023 jsou emise EU už o 37 % nižší než v roce 1990, zatímco ekonomika rostla.
Pro české čtenáře je klíčové si uvědomit, že změna klimatu není vzdálený problém Arktidy nebo tropických ostrovů. Děje se to tady a teď. Ať už jde o vedra v červenci, předčasný rozkvět stromů v únoru nebo neobvyklé sucho na podzim — všechny tyto signály jsou součástí stejného příběhu rychle se měnícího evropského klimatu.
Proč se Evropa otepluje rychleji než například Asie nebo Severní Amerika?
Evropa leží ve středních zeměpisných šířkách, kde se kombinuje slabnoucí polární proudění, výrazný pokles aerosolů a vnitrozemské klima bez moderujícího vlivu oceánu. Severní Amerika sice zažívá podobné trendy, ale přítomnost rozsáhlých oceánů a jiná geografická poloha zpomalují tempo oteplování. Asie je příliš rozlehlá na to, aby se dalo hovořit o jednotném trendu, ale arktické zesílení ovlivňuje především oblasti okolo severního Atlantiku.
Může snížení znečištění vzduchu skutečně zhoršit oteplování?
Ano, ale jde o krátkodobý paradox. Aerosoly částečně odrážely sluneční záření, takže jejich pokles odhalil skutečnou sílu skleníkového efektu. To ale neznamená, že bychom měli znečišťovat více. Správným řešením je zároveň snižovat emise skleníkových plynů, abychom dosáhli skutečného ochlazení v dlouhodobém horizontu.
Jak se může Česko připravit na rychlejší oteplování?
Klíčová je adaptace: zadržování vody v krajině (obnova mokřadů, rybníků), změny ve skladbě plodin v zemědělství, zlepšení městské zeleně pro ochlazování a výstavba odolné infrastruktury. Stejně důležité je ale pokračování v dekarbonizaci energetiky a dopravy, protože pouze snížením emisí lze zabránit nejhorším scénářům.