Evropa právě napsala novou kapitolu své energetické historii. V prvním čtvrtletí roku 2026 pokryly obnovitelné zdroje energie — vítr, slunce a voda — téměř 49 procent veškeré spotřebované elektřiny na kontinentu. Čísla pocházejí z analýzy poradenské společnosti Montel, která sledovala výrobu elektřiny v zemích Evropské unie, Velké Británii, Norsku, Švýcarsku i Srbsku. Výsledek překonává vše, co Evropa dosud zažila. A přitom Česká republika stojí téměř na samém chvostu.
Skoro polovina: čísla, která mluví za vše
Celková výroba z obnovitelných zdrojů dosáhla v lednu, únoru a březnu 2026 hodnoty 384,9 TWh. To je energie, která by mohla zásobit Česko elektřinou na více než pět let. Ve srovnání se stejným čtvrtletím roku 2025 jde o výrazný posun.
Dominantní roli hrál vítr — v prvním kvartálu vyrobil 173,7 TWh, o plných 22 procent více než před rokem. Silné zimní větry zejména nad severním Atlantikem a v severní Evropě roztočily turbíny na rekordní výkony. Hydroenergetika přidala 128,6 TWh — tomu pomohlo mimořádně bohaté zasněžení ve Skandinávii i Alpách, jehož tání teprve přijde jako jarní bonus. A solární energie? I v zimním čtvrtletí stoupla o 15 procent na 52,6 TWh — a léto teprve přijde.
Výsledkem je, že obnovitelné zdroje zajistily neuvěřitelných 48,8 procenta veškeré spotřeby elektřiny sledovaných zemí. Poprvé v historii evropská energetika tak blízko dotkla stropu padesáti procent z čistých zdrojů v celém čtvrtletí.
Solární boom pokračuje i v roce 2026
Celoroční statistiky Eurostatu za rok 2025 potvrzují, že solární energie je nejrychleji rostoucím energetickým zdrojem v EU — meziročně vzrostla o 24,6 procent. Instalovaný výkon fotovoltaiky v EU překročil 406 GW, přičemž ještě v roce 2024 to bylo 338 GW. Za jediný rok tedy Evropa přidala tolik solárních kapacit, co Česká republika spotřebuje elektřiny za zhruba osm let.
V celém roce 2025 pocházelo z obnovitelných zdrojů v EU 47,3 procenta veškeré elektřiny, podle dat Eurostatu. Vítr si připsal 37,5 procenta z obnovitelné výroby, slunce 27,5 procenta, voda 25,9 procenta.
Dánsko, Rakousko, Portugalsko — lídři, kteří jdou příkladem
Pohled na mapu Evropy je poučný. Dánsko vyrobilo v roce 2025 z obnovitelných zdrojů neuvěřitelných 92,4 procenta veškeré elektřiny — hlavně z větru. Rakousko dosáhlo 83,1 procenta díky alpským vodním elektrárnám a větru. Portugalsko skončilo na 82,9 procenta, kombinací vody, větru i slunce.
Velká Británie pak hlásí, že obnovitelné zdroje pokrývají více než polovinu britské výroby elektřiny druhý rok v řadě. Na léto 2026 se tamní síťaři připravují na situaci, kdy bude čisté elektřiny tolik, že nebude kde ji spotřebovat — a budou lákat odběratele na téměř nulové ceny.
Česko: pouhých 16,6 procenta. Proč tak málo?
A tady přichází studená sprcha pro domácí čtenáře. Česká republika zaznamenala v roce 2025 podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny pouhých 16,6 procenta. Méně než my má v EU jen Malta se 16,2 procenty — malý ostrovní stát bez prostoru pro větší instalace. Slovensko zvládlo 17,8 procenta.
Zatímco zbytek Evropy závodí v zelené transformaci, Česko stále čeká. Důvody jsou dobře známé: pomalé povolování projektů, nedostatečná infrastruktura přenosové sítě a politická váhavost. Ministerstvo životního prostředí sice připravuje první tzv. akcelerační oblasti pro obnovitelné zdroje, jejich spuštění se ale očekává až v druhé polovině roku 2026.
Evropa přitom naráží na paradoxní problém opačný: zdroje rostou rychleji, než dokáže síť kapacitně vstřebat. Přes 400 GW nové obnovitelné kapacity čeká v EU na připojení k přenosové soustavě — projekty jsou hotové, ale linky nestačí.
Energie jako geopolitický štít
Rekord prvního čtvrtletí 2026 má i důležitý geopolitický rozměr. Konzultanti Montel zdůraznili, že silná výroba z obnovitelných zdrojů pomohla tlumit dopady konfliktu s Íránem na velkoobchodní ceny elektřiny. Obnovitelné zdroje nahradily část plynové výroby a snížily cenovou volatilitu na trzích. Jinak řečeno: každá megawatthodina ze slunce nebo větru je megawatthodina, která nezávisí na geopolitické nestabilitě Perského zálivu.
Tato lekce je přitom přímou výzvou i pro českou energetickou politiku. Česko importuje fosilní paliva ze zahraničí a změny na světových trzích se okamžitě promítají do cen energie pro domácnosti i firmy. Vlastní solární panely na střeše nebo větrná farma za horizontem jsou nejlepším pojištěním proti podobným otřesům.
Co přinese léto 2026?
Pokud byla zima a jaro takto silná, co čeká Evropu v létě? Letní měsíce jsou tradičně sezónou solárního vrcholu. Španělsko, Itálie a celá jižní Evropa mohou v červnu, červenci a srpnu bít rekord za rekordem. Analytici předpovídají, že v letních špičkách bude solární energie pokrývat více než 20 procent celoevropské spotřeby v denních hodinách.
Zároveň roste kapacita baterií — globálně přesáhlo 100 GW instalovaných baterií jako milník rok 2025 a v roce 2026 se přidává dalších 353,4 GWh nové úložné kapacity. To znamená, že elektřinu ze slunce bude stále snáze uchovávat i na večerní hodiny.
Obnovitelná energie přestává být alternativou. Stává se základem.
Proč je Česko tak daleko za průměrem EU v podílu obnovitelné energie?
Česká republika kombinuje hned několik handicapů: historicky silnou závislost na uhlí, složité a zdlouhavé povolování nových solárních a větrných projektů a geografickou polohu bez mořského pobřeží pro offshorový vítr. K tomu přistupuje nedostatečně rozvinutá přenosová síť. Situaci má od druhé poloviny roku 2026 zlepšit systém tzv. akceleračních oblastí, kde bude povolování OZE projektů výrazně rychlejší.
Jak silný vliv má obnovitelná energie na ceny elektřiny v Česku?
Každá kilowatthodina vyrobená z domácích obnovitelných zdrojů snižuje závislost na dovozu fosilních paliv a tlumí dopady cenových šoků na světových trzích. V zemích s vysokým podílem OZE — jako je Dánsko nebo Španělsko — jsou velkoobchodní ceny elektřiny ve větrných a slunných dnech výrazně nižší, v extrémních případech dokonce záporné, protože nabídka převyšuje poptávku. Česko tento benefit zatím využívá jen okrajově.
Jaký je rozdíl mezi solární kapacitou a skutečnou výrobou elektřiny?
Instalovaný výkon (kapacita) udává, kolik megawattů by panel nebo farma vyrobila za ideálních podmínek. Skutečná výroba závisí na počtu slunečných hodin, cloudu a ročním období. V praxi solární panely v střední Evropě pracují v průměru na 10–15 % svého maximálního výkonu ročně (tzv. capacity factor). Proto je důležité mít co největší instalovaný výkon, aby i v horších podmínkách byla výroba dostatečná.