Evropa v čele globálního oteplování
Podle údajů zveřejněných ve zprávě European State of the Climate 2025 dosáhla pětiletá průměrná teplota v evropském regionu WMO RA VI nárůstu přibližně +2,6 °C oproti preindustriálnímu období (1850–1900). Pro srovnání — globální průměr činí „pouze“ +1,4 °C. To znamená, že Evropa se otepluje zhruba dvakrát rychleji než světový průměr, což ji činí nejrychleji se měnícím regionem mezi všemi kontinenty sledovanými WMO.
Rok 2025 byl pro evropský region WMO RA VI nejteplejším rokem v historii měření. Pro území sledované službou C3S šlo o třetí nejteplejší rok v řadě ERA5 a druhý nejteplejší podle datasetu E-OBS. Pět nejteplejších let v Evropě přitom nastalo od roku 2019 a deset nejteplejších od roku 2014. Tato čísla nejsou pouhými statistickými výkyvy — představují dlouhodobý, zrychlující se trend.
Rekordy od Středomoří po Arktidu
Téměř celý evropský kontinent — alespoň 95 % rozlohy — zažil v roce 2025 nadprůměrné roční teploty. Rekordní hodnoty byly naměřeny v řadě severoevropských zemí. Spojené království, Norsko a Island zaznamenaly svůj absolutně nejteplejší rok v historii, zatímco Irsko, Švédsko a Finsko hlásily druhý nejteplejší rok od začátku systematických měření. Velké teplotní anomálie byly zaznamenány také v západním Rusku (až +2,5 °C, lokálně +3 °C nad průměr) a v Grónsku, kde teploty atakovaly +5 °C nad dlouhodobý průměr.
Výjimečné byly rovněž letní vlny veder. V červnu dosahovaly maximální teploty v jihozápadní Evropě 5–6 °C nad průměr, v červenci pak Fennoskandie čelila extrémnímu horku s odchylkami až +6 °C spojeným s rekordní tepelnou zátěží. Zatímco západní a jižní Evropa zažily v roce 2025 nejteplejší jaro a léto v historii, východní části kontinentu zůstávaly v některých obdobích blíže normálu. Přesto všechna čtyři roční období patřila mezi čtyři nejteplejší od začátku měření.
Končí zimy, jaké jsme znali
Jedním z nejvýraznějších projevů změny klimatu v Evropě je postupný ústup mrazových dnů. Podle zprávy ESOTC 2025 byla plocha Evropy, která v zimě zažila alespoň 14 po sobě jdoucích mrazových nebo ledových dnů, v roce 2025 výrazně menší než dlouhodobý průměr. Oblasti s průměrnou zimní teplotou 0 °C a nižší se postupně zmenšují a omezují se na vyšší nadmořské výšky v horských oblastech.
V porovnání s referenčním obdobím 1961–1990 je tento pokles zřetelný již ve statistikách za období 1991–2020. Pro Česko a střední Evropu to znamená méně sněhu v nížinách, kratší období s mrznoucími teplotami a dřívější nástup jarní vegetace. Tyto změny mají přímý dopad na zemědělství, vodní zdroje a energetiku.
Co to znamená pro Česko a střední Evropu
I když střední Evropa nepatřila v roce 2025 k regionům s největšími teplotními anomáliemi, trendy jsou nezpochybnitelné. Český hydrometeorologický ústav dlouhodobě registruje, že teploty v ČR rostou rychleji než globální průměr. Zatímco svět se od preindustriální éry oteplil přibližně o 1,4 °C, Česko se přiblížilo hranici +2 °C. To se projevuje ve víceletých suchých periodách, častějších vlnách veder, kratších zimách s menšími zásobami sněhu a proměnlivějším průběhu srážek.
Zpráva C3S a WMO upozorňuje na širší kontext: oteplování Arktidy — odhadované na přibližně +3,2 °C od 70. let 20. století — ovlivňuje atmosférické cirkulaci v celém severním Atlantiku. To má důsledky pro povětrnostní režimy ve střední Evropě, včetně častějšího výskytu blokujících situací, které mohou přinášet jak dlouhá období sucha, tak intenzivní přívalové srážky.
Dopady na přírodu, zdraví a společnost
Evropská zpráva o klimatu v roce 2025 důrazně poukazuje na to, že oteplování není abstraktní číslo v tabulkách. Rekordní teploty vedly k masivním lesním a rašelinným požárům, zejména v oblasti Středomoří. Mořské vlny horka zasáhly Středozemní moře s vážnými důsledky pro tamní biodiverzitu, včetně poškození vzácných ekosystémů suchozemské trávy Posidonia oceanica. Ledovce v Alpách a na Pyrenejském poloostrově dále ztrácely objem a Grónský ledovec přispěl ke zrychlení globálního zvyšování hladiny moří.
Z hlediska lidského zdraví představuje rostoucí počet tropických nocí a extrémních denních teplot přímou zátěž pro kardiovaskulární a respirační systém. Starší lidé, děti a osoby s chronickými onemocněními jsou nejzranitelnějšími skupinami. Ve městech, kde efekt městského tepelného ostrova zvyšuje teploty o další 2–5 °C, se situace zhoršuje nejrychleji.
Věda mluví jasně
Zpráva ESOTC 2025 vznikla ve spolupráci přibližně 100 vědců z celé Evropy i dalších částí světa. Její závěry plně korespondují s šestou hodnotící zprávou Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC AR6), která předpovídá, že teploty v Evropě porostou rychleji než globální průměr a že četnost i intenzita horkých extrémů se bude nadále zvyšovat.
Data z programu Copernicus, provozovaného Evropským střediskem pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF), jsou považována za nejautoritativnější globální klimatická data současnosti. Kombinace satelitních měření, pozemních stanic a pokročilých klimatických modelů poskytuje obraz, který je obtížné zpochybnit: Evropa prochází klimatickou transformací rychlostí, která předčí většinu předpovědí z předchozích desetiletí.
Kam dál? Adaptace jako nezbytnost
Zpráva C3S a WMO není pouze varováním, ale také výzvou k urychlení adaptačních a mitigačních opatření. Evropská unie již prostřednictvím Zelené dohody a klimatických cílů do roku 2030 a 2050 deklaruje ambiciózní plány na snížení emisí skleníkových plynů. Zároveň roste význam klimatické resilience — od úpravy městského plánování přes vodohospodářská opatření až po ochranu biodiverzity.
Pro Českou republiku to znamená potřebu pokračovat v modernizaci vodního hospodářství, podpoře zadržování vody v krajině, ochraně městské zeleně a přípravě zdravotnického systému na častější vlny horka. Každý stupeň omezení globálního oteplování má měřitelný dopad na intenzitu budoucích extrémů. Čím dříve budou opatření realizována, tím nižší budou celkové náklady na adaptaci.
Proč se Evropa otepluje rychleji než jiné kontinenty?
Evropa leží v mírném klimatickém pásu, kde je atmosférická cirkulace citlivá na změny v Arktidě a severním Atlantiku. Oteplování Arktidy ovlivňuje proudění proudů Jet Stream, což vede k delším obdobím stabilního počasí s horkými extrémy. Navíc vysoká hustota městské zástavby a průmyslová aktivita v Evropě přispívají k lokálním tepelným ostrovům. Kombinace těchto faktorů způsobuje, že evropský kontinent reaguje na globální změnu klimatu intenzivněji než jiné oblasti.
Jak rychlé oteplování ovlivňuje zemědělství v České republice?
Rostoucí teploty prodlužují vegetační období, ale zároveň zvyšují výpar a nároky na závlahu. Častější sucha, zejména v letních měsících, snižují výnosy obilnin a řepky. Naopak mírnější zimy mohou znamenat menší ochranu půdy před mrazem a větší přežívání škůdců. Zemědělci se proto musí přizpůsobit změnou odrůd, zaváděním závlahových systémů a agrolesnickými opatřeními.
Může rychlé oteplování Evropy zpomalit nebo zvrátit?
Krátkodobé zpomalení je teoreticky možné v důsledku přírodní variability klimatu, například během fází La Niña. Dlouhodobý trend však lze zmírnit pouze razantním snížením emisí skleníkových plynů na globální úrovni. I při nejoptimističtějších scénářích však některé změny — jako úbytek ledovců nebo zvyšování hladiny moří — jsou v nejbližších desetiletích již nezvratné. Klíčové je proto soustředit se na mitigaci i adaptaci zároveň.