V bavorském Biessenhofen oficiálně zahájil provoz unikátní projekt „Cow‑PV“ – solární farma, kde se pod moduly pasou krávy a zároveň se vyrábí elektřina pro nedaleký závod Nestlé. Investice ve výši 3 milionů eur dokáže pokrýt čtvrtinu roční spotřeby továrny a přitom zlepšit pohodu zvířat. Jde o jeden z nejpřesvědčivějších příkladů, jak může agrivoltaika propojit průmyslovou energetiku, zemědělství a klimatickou politiku v jeden funkční celek.
Agrivoltaika přichází do průmyslových parků
Termín Agri‑PV (neboli agrivoltaika) označuje technologii, která na stejné ploše kombinuje výrobu solární elektřiny s tradičním zemědělstvím. Zatímco klasické fotovoltaické elektrárny obvykle vyžadují výsadbu na ornici nebo trvalých travních porostů, agrivoltaické systémy staví panely ve zvýšené výšce – často dva až čtyři metry nad zemí – tak, že pod nimi může bez problémů projíždět zemědělská technika, růst plodiny nebo se dokonce pást dobytek.
Právě pastva krav pod solárními moduly dostala v Biessenhofenu přezdívku „Cow‑PV“. Koncept není jen marketingovým tahem. Odráží reálnou potřebu evropského průmyslu najít nové zdroje energie, které nekonkurují potravinové výrobě o půdu, ale naopak ji multifunkčně využívají. V době, kdy ceny elektřiny zůstávají pro energeticky náročné provozy kritickým faktorem, představuje agrivoltaika zajímavou cestu k decentralizované, cenově stabilní a nízkoemisní výrobě proudu.
Nestlé Biessenhofen: parametry, které stojí za pozornost
Oficiální spuštění proběhlo 21. dubna 2026 v Ostallgäu, v bezprostřední blízkosti závodu Nestlé Nutrition. Realizace vznikla ve spolupráci s místním zemědělcem Gerhardem Metzem a společností BayWa r.e., která se specializuje na projekty obnovitelných zdrojů. Samotná farma se rozkládá na 4,74 hektaru – což odpovídá zhruba sedmi fotbalovým hřištím – a nese 7 800 solárních modulů o celkovém instalovaném výkonu 4,5 MWp (megawatt peak).
Technické řešení respektuje standard DIN SPEC 91434, který definuje závazná kritéria pro zachování zemědělského využití půdy při agrivoltaických projektech. Panely jsou umístěny ve výšce dva metry a v řadách je dodržen rozestup 3,30 metru. Tato šířka umožňuje bezproblémový průjezd traktorů, sekaček i nakládacích vozů, takže plocha zůstává plně funkční jako pastvina a louka na seno.
Podle odhadů by elektrárna měla pokrýt přibližně jednu čtvrtinu roční spotřeby továrny, což odpovídá spotřebě zhruba 2 000 čtyřčlenných domácností. Během testovacího provozu v březnu 2026, tedy ještě v období sezonně nižšího slunečního svitu a při částečně omezeném výkonu, se podařilo uspořit 14 % celkové spotřeby závodu. V letních měsících s intenzivním slunečním zářením může být celý areál dokonce krátkodobě provozován výhradně ze sluneční energie. Přebytky se vypouštějí do veřejné distribuční sítě.
Integrovaný energetický systém: slunce, teplo i chlad
Projekt Cow‑PV není izolovanou solární instalací, ale klíčovým článkem širšího integrovaného energetického konceptu. Již od července 2024 zásobuje továrnu výkonné průmyslové tepelné čerpadlo napojené na vnitřní teplovodní síť. Voda je ohřívána na 60 °C a slouží k náhradě dosavadních fosilních zdrojů, které vyráběly procesní páru.
V plánu je instalace dalšího tepelného čerpadla pro vyšší teplotní stupeň, schopného ohřát vodu na 90 °C. Dva nové akumulační zásobníky po 100 krychlových metrech zajišťují konstantní dostupnost teplé vody i v nočních hodinách. Během roku 2026 přibdou ještě dvě další tepelná čerpadla a chlazení s dvěma kompresory, která budou vyrábět chladicí vodu o teplotě 10 °C. Ta nahradí dosavadní průtokové chlazení pitnou vodou, což přinese významné úspory vody v provozu.
Tepelná čerpadla představují technologii s vynikajícím výkonovým číslem: z jedné kilowatthodiny elektrické energie dokáží vyrobit tři- až čtyřnásobek tepelné energie. V potravinářském průmyslu, kde se současně potřebuje topit i chladit, lze navíc odpadní teplo z chladicích zařízení efektivně vracet do vytápění. Právě takto uzavřený okruh zásadně zvyšuje energetickou účinnost celého závodu. Díky prvním dvěma tepelným čerpadlům už nyní Nestlé v Biessenhofenu ročně ušetří více než 3 000 tun emisí CO₂.
Proč se vyplatí investovat do vlastního zdroje
Vynaložených 3 miliony eur může na první pohled působit jako vysoká částka, ale ekonomická logika projektu je promyšlená. Díky přímému propojení se závodem a vlastní spotřebě se zcela eliminují distribuční poplatky a přenosové tarify, které by jinak musel odběratel platit při nákupu z veřejné sítě. Kombinace vlastní spotřeby s příležitostným prodejem přebytků vytváří stabilní ekonomickou platformu, která zároveň chrání provoz před budoucími výkyvy cen elektřiny.
Pro zemědělce Gerharda Metze přináší projekt stabilní příjem z nájmu půdy, který vyrovnává kolísavé výkupní ceny zemědělských komodit. Navíc investoval do nového moderního stáje pro až 50 krav s automatizovanou dojicí technikou včetně robotu, který na základě individuálních údajů o každém zvířeti řídí přístup na pastvinu. Díky tomu se výrazně snižuje pracovní zátěž a roste efektivita chovu. Projekt se tak vyplácí oběma stranám – průmyslu i zemědělství – a přitom posiluje místní ekonomiku.
Krávám slunce nevadí, když mají stín
Jednou z nečekaných výhod agrivoltaického systému je zlepšení životních podmínek zvířat. Krávy jsou velmi citlivé na vysoké teploty a přímé sluneční záření – horko snižuje jejich mléčnou užitkovost a zatěžuje zdraví. Stín poskytovaný solárními panely ve dvoumetrové výšce funguje jako účinný přístřešek, který zvířata v testovacím provozu ochotně využívala. Při dešti moduly poskytují ochranu před promočením.
S rostoucím výskytem extrémních vln veder v důsledku změny klimatu se tento aspekt stává čím dál důležitějším. Kombinace výroby čisté energie s ochranou hospodářských zvířat před tepelným stresem je příkladem toho, jak může adaptace na klima a snižování emisí kráčet ruku v ruce.
Evropský kontext: jak to vypadá v Česku?
Zatímco Německo už má za sebou několik velkých agrivoltaických realizací a jasný technický standard v podobě DIN SPEC 91434, v České republice tento segment teprve hledá své místo. Podle odhadů studie Fraunhoferova institutu pro solární energetické systémy (ISE) by bylo možné na nejvhodnějších zemědělských plochách v Německu teoreticky nainstalovat až 500 GWp solárního výkonu – mnohonásobek německých cílů do roku 2040. I při konzervativních scénářích, které vyřazují chráněná území, vychází technický potenciál na 5 600 až 7 900 GWp. Výzkumné centrum Jülich odhaduje, že realisticky by mohlo být pro agrivoltaiku vhodné 1 až 2 % německé zemědělské plochy, což odpovídá instalovanému výkonu 170 až 340 GWp.
Globální trh s agrivoltaikou se v roce 2025 odhaduje na 5,9 miliardy dolarů a podle analytiků by mohl do roku 2035 překročit 14,2 miliardy dolarů při průměrném ročním růstu přes 9 %. Pro Českou republiku, kde je stále velký tlak na rozšiřování fotovoltaiky bez konkurence s potravinovou výrobou, by mohla agrivoltaika představovat zajímavou příležitost. Legislativa však zatím není plně připravena a chybějí zejména jasná pravidla pro připojení k distribuční síti a podpora projektů s dvojím využitím půdy.
Nestlé deklaruje, že chce do roku 2030 snížit své emise skleníkových plynů o polovinu a do roku 2050 dosáhnout úplné klimatické neutrality napříč celým řetězcem hodnot. Ročně to znamená redukci z celkových 92 milionů tun CO₂ ekvivalentu. Jen v Biessenhofenu ukazuje, že tak ambiciózní cíle lze naplňovat i na lokální úrovni – skrze kombinaci obnovitelných zdrojů, průmyslových tepelných čerpadel a chytrého hospodaření s energií.
Co znamená Cow‑PV pro budoucnost průmyslu
Projekt v Biessenhofenu není izolovanou kuriozitou. Podobné projekty vznikají i jinde v potravinářském sektoru – například společnost Arla Foods investovala do průmyslových tepelných čerpadel v Pronsfeldu 14 milionů eur s cílem uspořit ročně přes 5 000 tun CO₂. Trend elektrifikace průmyslového vytápění prostřednictvím tepelných čerpadel, zásobovaných proudem z vlastních nebo blízkých obnovitelných zdrojů, nabírá na síle.
Model, kde se pod jednou střechou (nebo spíše pod jedním solárním zastřešením) setkávají zájmy průmyslu, zemědělství a ochrany klimatu, může sloužit jako šablona pro další lokality. Klíčovým faktorem úspěchu je zapojení místních aktérů – farmář nesmí být pouze pronajímatelem pozemku, ale rovnocenným partnerem, který z projektu těží ekonomicky i technicky.
Pro české podmínky zůstává zásadní výzvou zejména administrativní zjednodušení, dostupnost připojení k síti a jasná pravidla pro kombinované využití zemědělské půdy. Pokud se tyto překážky podaří odstranit, mohly by podobné projekty jako v Biessenhofenu vzniknout i u nás – a přinést českému průmyslu nejen čistší energii, ale i větší nezávislost na globálních cenových vlnách.
Jak je to s údržbou a životností panelů v prostředí zemědělského provozu?
Agrivoltaické moduly jsou konstruovány tak, aby odolávaly prachu, trusu i chemickým látkám z okolí. Pravidelné čištění dešťovou vodou a občasní servis stačí k udržení výkonu. Životnost panelů se standardně pohybuje kolem 25–30 let, tedy výrazně déle než je návratnost investice.
Může agrivoltaika fungovat i na orné půdě, nejen na pastvinách?
Ano, agrivoltaika se úspěšně využívá i při pěstování obilnin, zeleniny nebo vinic. Výška a rozestup panelů se navrhuje podle konkrétní plodiny tak, aby nebránila mechanizaci a zároveň poskytovala optimální mikroklima – například ochranu před přílišným sluncem nebo kroupami.
Proč se tepelná čerpadla často kombinují právě s fotovoltaikou?
Tepelná čerpadla potřebují k provozu elektřinu, která je v tradičním mixu často vyráběna z fosilních paliv. Když je však pohání proud z obnovitelných zdrojů – ideálně z vlastní fotovoltaiky – vzniká téměř nulový uhlíkový otisk vytápění a chlazení. Navíc výroba proudu ve špičce slunečního svitu koresponduje s denní potřebou tepla i chladu v průmyslu.
