Zatímco svět řeší, jak ukládat přebytky ze solárních a větrných elektráren, v Číně spustili technologii, která zní jako ze sci-fi románu. Obří věž vysoká 150 metrů zvedá a spouští 35tunové bloky – a právě v tom okamžiku vyrábí elektřinu. První komerční gravitační baterie světa v Rudongu u Šanghaje dokáže uložit 100 MWh energie. A její skutečná účinnost? Tu nečekali ani samotní inženýři.
Jak gravitační baterie funguje
Princip je překvapivě jednoduchý – a právě v té jednoduchosti tkví jeho elegance. Když solární nebo větrná elektrárna vyrábí víc elektřiny, než síť potřebuje, přebytečná energie pohání elektromotory, které vyzvedávají masivní kompozitní bloky do výšky. Každý blok váží přibližně 35 tun a systém s nimi pohybuje rychlostí zhruba 0,7 metru za sekundu. Ve chvíli, kdy síť elektřinu potřebuje – typicky večer, když slunce zapadne a poptávka roste – bloky se začnou spouštět dolů. Motory se v tu chvíli přepnou do režimu generátoru a kinetická energie padajících bloků se mění zpět na elektřinu. Je to v podstatě stejný princip jako u přečerpávacích vodních elektráren, jen místo vody používáte pevné bloky. A nemusíte kvůli tomu stavět přehradu. Systém EVx od švýcarské společnosti Energy Vault využívá pokročilý páskový zdvihací mechanismus (tzv. ribbon-based lifting) a je řízen počítačovým viděním – kamery sledují polohu každého bloku s milimetrovou přesností a software v reálném čase rozhoduje, kdy který blok zvednout nebo spustit.Účinnost, která překvapila skeptiky
Když Energy Vault v roce 2019 představil svůj koncept, řada odborníků kroutila hlavou. Gravitační baterie z betonových bloků? To zní jako drahý inženýrský výstřelek. Jenže realita předčila očekávání. Testovací věž ve švýcarském Castione-Arbedo prokázala zpětnou účinnost (round-trip efficiency) přibližně 75 procent. To znamená, že ze 100 kWh energie vložené do systému jich při vybíjení dostanete zpět asi 75 kWh. Pro srovnání: přečerpávací vodní elektrárny dosahují 70–80 %, moderní lithium-iontové baterie kolem 85–95 %. Jenže baterie po několika tisících cyklech degradují – gravitační systém ne. A tady přichází zásadní překvapení. U komerční věže v Rudongu inženýři očekávají, že po vyladění se účinnost dostane na hranici 80 procent. To je hodnota, kterou by ještě před pár lety nikdo gravitačnímu úložišti nepřisuzoval. Důvod? Nová generace zdvihacích mechanismů a precizní softwarové řízení minimalizuje třecí ztráty. Navíc kompozitní bloky – vyráběné přímo na místě z vytěžené zeminy, důlní hlušiny, popílku nebo recyklovaných lopatek větrných turbín – neztrácí skladovací kapacitu ani po tisících cyklech. Zatímco baterie po 10–15 letech potřebují výměnu článků, gravitační věž může fungovat desítky let prakticky bez údržby.Proč Čína vsadila miliardy na gravitaci
Rudongská věž není osamoceným experimentem. Je součástí mnohem většího plánu. Čína investovala do gravitačního skladování energie přibližně miliardu dolarů a prostřednictvím společnosti China Tianying licencuje technologii Energy Vault pro další projekty. Celkový plán počítá s kapacitou přesahující 3 GWh – to už je měřítko, které začíná konkurovat i velkým přečerpávacím elektrárnám. První komerční jednotka EVx o výkonu 25 MW a kapacitě 100 MWh byla připojena k síti v rámci čínské iniciativy „Zero-carbon parks". Stojí přímo vedle větrné farmy a dokáže vyrovnávat výkyvy produkce po dobu 2 až 12 hodin – což je přesně ten typ flexibility, který moderní síť s vysokým podílem obnovitelných zdrojů potřebuje. Proč právě Čína? Země masivně investuje do větrné a solární energie, ale zároveň se potýká s obřím problémem – jak energii uložit, když fouká a svítí. Gravitační úložiště má oproti bateriovým systémům několik klíčových výhod: nepotřebuje lithium, kobalt ani vzácné kovy, jejichž dodavatelské řetězce jsou pod tlakem. Bloky se dají vyrobit doslova z odpadu. A co je nejdůležitější – kapacita úložiště časem neklesá.Co to znamená pro Evropu a Česko
Zatímco Čína spustila první komerční gravitační baterii, Energy Vault už podepisuje smlouvy i jinde ve světě. V květnu 2026 oznámila strategické partnerství s jihoafrickým energetickým gigantem Eskom na výstavbu gravitačních úložišť. Firma současně expanduje na japonský trh a v USA buduje bateriové projekty o výkonu stovek megawatt. Evropa zatím zůstává v gravitačním skladování pozadu, ale téma nabývá na naléhavosti. Podle Evropské komise bude EU do roku 2030 potřebovat až 200 GW nové kapacity pro skladování energie, aby zvládla integraci rostoucího podílu obnovitelných zdrojů. Samotné lithium-iontové baterie na to stačit nebudou – a už vůbec ne za přijatelnou cenu.Česká republika a výzva skladování energie
Česko má v oblasti skladování energie specifickou pozici. Disponuje sítí přečerpávacích vodních elektráren v čele s ikonickou nádrží Dlouhé Stráně, ale tyto kapacity mají své limity – geografické, ekologické i kapacitní. S plánovaným útlumem uhelných elektráren a rostoucí instalací fotovoltaiky (v roce 2025 přibylo přes 60 000 nových solárních systémů) bude potřeba flexibilního skladování raketově růst. Gravitační úložiště by mohlo být zajímavou alternativou i pro českou krajinu. Na rozdíl od přečerpávacích elektráren nevyžaduje hory ani údolí – teoreticky může stát prakticky kdekoli, kde je k dispozici připojení k síti. A v době, kdy ceny lithia zůstávají volatilní a Evropa řeší závislost na čínských dodávkách bateriových technologií, představuje mechanické skladování energie strategicky lákavou možnost. Zatímco gravitační technologie je stále v rané fázi komerčního nasazení, rudongská věž ukazuje, že koncept funguje – a funguje lépe, než kdokoli čekal. Pro energetiku budoucnosti to může znamenat zásadní průlom: levné, trvanlivé a ekologické úložiště energie, které nepotřebuje lithium, neprodukuje toxický odpad a vydrží desítky let.Kolik stojí gravitační baterie ve srovnání s lithium-iontovými?
Přesná čísla se liší podle projektu, ale Energy Vault uvádí, že vyrovnané náklady na uložení energie (LCOS) u gravitačních systémů jsou konkurenceschopné s lithium-iontovými bateriemi – zejména při delší době skladování (4–12 hodin). Zásadní rozdíl je v životnosti: gravitační úložiště nevyžaduje výměnu článků a jeho provozní náklady jsou minimální, což z něj činí ekonomicky atraktivní řešení v horizontu 20–30 let.
Může gravitační baterie nahradit klasické přečerpávací elektrárny?
Ne zcela – spíše je doplňuje. Přečerpávací elektrárny (jako Dlouhé Stráně) mají obrovskou kapacitu v řádu GWh a fungují jako páteřní úložiště. Gravitační baterie jsou škálovatelnější, dají se postavit i v rovinatém terénu a mají kratší dobu výstavby. Ideální scénář budoucnosti počítá s kombinací obou technologií – velké přečerpávací nádrže pro sezónní vyrovnávání a gravitační či bateriová úložiště pro denní optimalizaci.
Jaký je dopad gravitační baterie na životní prostředí?
Oproti lithium-iontovým bateriím je ekologická stopa výrazně nižší. Bloky se vyrábějí z recyklovaných materiálů – stavební suti, popílku, vytěžené zeminy nebo dokonce vyřazených lopatek větrných turbín. Systém neobsahuje toxické chemikálie ani těžké kovy, nehrozí riziko požáru a po skončení životnosti lze většinu materiálu opět recyklovat. Nevýhodou je větší zábor půdy oproti bateriovým kontejnerům.
