S tímto zjištěním přišel Program OSN pro životní prostředí (UNEP) ve své hodnotící zprávě Adaptation Gap Report 2026, kterou zveřejnil 4. listopadu 2026. Dokument slouží jako hlavní podklad pro mezinárodní vyjednávání před klimatickou konferencí COP31 v turecké Antalyi. Podle zprávy není mezinárodní společenství připraveno ani na současné výkyvy počasí, natož na situaci, kdy globální průměrná teplota překročí hranici 1,5 °C oproti předindustriálnímu období.
Klimatická služba Copernicus potvrdila, že rok 2024 byl prvním kalendářním rokem, kdy průměrná teplota povrchu Země tuto mez překonala. Zářijové analýzy UNEP navíc doložily, že dočasné překročení hranice 1,5 °C je v nejbližších letech nevyhnutelné. To klade podstatně vyšší nároky na výstavbu protipovodňových zábran, systémy včasného varování a zajištění zdrojů pitné vody.
Shrnutí v bodech
- Rozvojové země budou do roku 2035 potřebovat na adaptační opatření odhadem 305 miliard dolarů ročně.
- Mezinárodní veřejné finance na adaptaci činily v roce 2024 maximálně 31,7 miliardy dolarů po meziročním růstu o jednu miliardu.
- Slíbené ztrojnásobení pomoci na 120 miliard dolarů ročně pokryje po započtení inflace nejvýše 29 procent reálných potřeb.
- Podle kalkulací OSN směřují současné globální politiky k oteplení o 2,6 až 2,8 °C do konce tohoto století.
Propast mezi potřebami a realitou
Objem mezinárodních veřejných financí, které bohaté země posílají do rozvojového světa na přizpůsobení se novým klimatickým podmínkám, se v roce 2024 pohyboval mezi 28,2 a 31,7 miliardy dolarů. Oproti předchozímu roku se jedná o nárůst o pouhou jednu miliardu. Na stagnaci toku peněz upozornil server UN News.
Generální tajemník OSN António Guterres poukázal na to, že rozvojové státy v současnosti dostávají zhruba deset centů z každého dolaru, který na ochranu před přírodními živly skutečně potřebují. Uvedená částka 305 miliard dolarů ročně navíc zahrnuje pouze veřejné výdaje. Pokud se započítají soukromé investice firem do zabezpečení provozu a zemědělské výroby, finanční nároky se mohou zdvojnásobit.
Tento stav ukazuje, jak silný ekonomický tlak spojený se změnou klimatu dopadá na státy, které mají omezené rozpočty. Škody po povodních, sesuvech půdy nebo vlnách veder přitom odčerpávají prostředky určené na základní infrastrukturu.
Závazky z mezinárodních jednání
Na loňské klimatické konferenci v Brazílii (COP30) státy přijaly dohodu nazvanou Global Mutirão. Jejím cílem je ztrojnásobit veřejné finance na adaptaci do roku 2035. Propočty UNEP však ukazují limity tohoto plánu. I kdyby se podařilo roční objem financování navýšit na 85 až 120 miliard dolarů, pokryje tato částka po započtení inflace pouze 20 až 29 procent předpokládaných potřeb.
Zpráva nicméně uvádí, že cíl z Glasgowského paktu z roku 2021 zdvojnásobit finanční toky na 40 miliard dolarů do roku 2025 zůstává splnitelný. Podílejí se na něm především multilaterální rozvojové banky. Roste také spolupráce mezi samotnými rozvojovými ekonomikami, kde finanční výměna stoupla z 3,8 miliardy dolarů v roce 2019 na 9,6 miliardy v roce 2024.
Odborníci přitom připomínají, že oteplování neprobíhá všude stejným tempem. Nejzranitelnější zůstávají ostrovní státy a nízko položená pobřežní území, kde stoupající hladina moře v kombinaci s bouřkovými vlnami přímo ohrožuje obyvatelnost celých oblastí, což popsal také deník Yahoo News.
Nedostatečné snižování emisí
Rostoucí náklady na adaptaci jsou přímým důsledkem vývoje emisí skleníkových plynů. Říjnová zpráva UNEP Emissions Gap Report 2026 potvrdila, že celosvětové emise v roce 2025 neklesly a udržely se na rekordní hodnotě z roku 2024. Stávající národní politiky a plány tak směřují k celkovému nárůstu globální teploty o 2,6 až 2,8 °C do konce století.
Výkonná ředitelka UNEP Inger Andersenová uvedla, že pouhé posílání financí nestačí. Mnoho rozvojových zemí naráží na slabé instituce, chybějící projektové kapacity a pomalou realizaci schválených staveb. Výsledkem jsou narůstající škody na majetku, které v chudších regionech často vymazávají hospodářský růst za několik předchozích let.
