Chile v březnu 2026 zaznamenalo historický milník: solární fotovoltaika pokryla 29 % veškeré spotřeby elektřiny v zemi a v některých okamžicích dokonce tři čtvrtiny výkonu na síti. Pro zemi, která ještě před deseti lety spoléhala téměř výhradně na fosilní paliva a vodní elektrárny, jde o dechberoucí proměnu. Co stojí za tímto úspěchem a co z něj může vzejít pro českou energetiku?
Chile pokořilo další solární metu
Jižní Amerika se v posledních letech stává jedním z nejsledovanějších kontinentů v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Chile však v tomto závodě předčilo všechna očekávání. Podle údajů zveřejněných serverem pv magazine International pokryla solární fotovoltaika (PV) v březnu 2026 celých 29 % celkové generace elektřiny v chilské národní síti. A to není vše: v špičkových okamžicích, kdy slunce svítilo nejsilněji a poptávka byla nízká, dosáhla solární energie až 75 % okamžitého výkonu na síti.
Pro laika si lze tuto situaci představit tak, že tři ze čtyř spotřebičů připojených k chilské síti v tu chvíli běžely čistě na sluneční energii. Takový podíl by ještě před několika lety považoval každý energetický expert za sci-fi. V roce 2013 přitom solární energie tvořila v Chile méně než 0,1 % výroby elektřiny.
Proč zrovna Chile? Atacama jako zlatý důl sluneční energie
Odpověď na otázku, proč Chile zvládlo tento průlom, je překvapivě jednoduchá: geografie. Severní Chile, zejména oblast Atacamy, má jeden z nejvyšších slunečních potenciálů na světě. Poušť Atacama je nejsušším místem planety a zároveň místem, kde slunce svítí s extrémní intenzitou po většinu roku. Solární záření zde dosahuje hodnoty přes 850 W na metr čtvereční, což je výrazně více než v evropských podmínkách.
Tento přírodní dar však sám o sobě nestačí. Chile investovalo do moderní přenosové soustavy, podpořilo investory a vytvořilo podmínky pro rychlý rozvoj solárních parků. Výsledkem je, že instalovaná fotovoltaická kapacita v zemi dosáhla v roce 2024 11,05 GW a roční generace činila 19,92 TWh, což odpovídá 22,3 % celkové výroby elektřiny v zemi. Chile se tak stalo jedním z celosvětových lídrů v solární energetice.
Zázračná čísla, která mění energetiku
Chilský úřad pro koordinaci elektrické energie (CEN) pravidelně zveřejňuje data o výrobě a spotřebě. Březnová čísla za rok 2026 potvrzují trend, který se formuje již několik let:
- 29 % měsíčního podílu solární PV na celkové generaci — nový rekord
- 75 % okamžitého podílu soláru na síti v nejlepších dnech
- 11,05 GW instalované fotovoltaické kapacity (stav k roku 2024)
- 19,92 TWh roční solární generace (2024)
Pro srovnání: Česká republika měla ke konci roku 2024 nainstalováno přibližně 4,5 GW fotovoltaických zdrojů a solární energie pokrývá zhruba 5–6 % roční spotřeby. Chile je přitom zemí s menším počtem obyvatel (19 milionů), ale s obrovským územím a vynikajícími přírodními podmínkami. To však neznamená, že bychom se měli spokojit s rolem pozorovatelů z povzdálí.
Česká cesta k obnovitelným zdrojům — inspirace nebo varování?
Chilský příklad ukazuje, že přechod k obnovitelným zdrojům může být extrémně rychlý, pokud existuje politická vůle, jasná pravidla a vhodné přírodní podmínky. Česká republika sice nemá poušť Atacamu, ale i u nás slunce svítí dostatečně. Podle Asociace pro fotovoltaiku a akumulaci ČR bylo v roce 2024 v Česku nainstalováno přes 1 GW nové fotovoltaické kapacity, což představuje rekordní rok. Koncem roku 2024 tak Česko překonalo hranici 4,5 GW celkové instalované kapacity fotovoltaiky.
Evropská unie si stanovila cíl dosáhnout do roku 2030 podílu obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie ve výši 42,5 %. V Chile jsou ambice ještě vyšší: podle strategie "Roadmap to 2050" má solární energie do roku 2060 pokrývat 46 % výroby elektřiny v zemi. Rozdíl je v tom, že Chile již dnes dokazuje, že takové cíle jsou reálné.
Z chilského modelu lze čerpat inspiraci zejména v oblasti otevřeného trhu s elektřinou. Chilské solární projekty často vznikají bez přímých dotací, pouze na základě cenových aukcí a dlouhodobých kontraktů (PPA). Právě tento tržní přístup přinesl v roce 2016 rekordně nízkou cenu 29,1 USD za MWh v aukci, což bylo v té době nejnižší světové cenové pásmo pro solární energii.
Výzvy: Když slunce svítí až příliš
Ačkoli chilská čísla vypadají impozantně, skrývají se za nimi i vážné výzvy. Při tak vysokém podílu solární energie na síti vzniká problém tzv. kurtaže (curtailment) — tedy nuceného odstavení přebytkové zelené elektřiny, kterou síť nestačí přenést ani spotřebovat. V roce 2024 bylo v Chile takto zmařeno 5,9 TWh obnovitelné elektřiny, převážně solární z regionu Atacamy. Oproti roku 2023 (2,7 TWh) jde o více než dvojnásobný nárůst.
Důvodem je nedostatečná kapacita přenosových linek mezi solárně bohatým severem a spotřebnějším jihem země, kde leží hlavní město Santiago. To je situace, která by mohla čekat i Českou republiku, pokud nebude včas budována dostatečná přenosová infrastruktura a akumulační kapacity. Kurtaž je totiž nejen ekonomickou ztrátou, ale i ekologickým paradoxem: vyrobíme čistou energii, kterou pak musíme zahodit.
Co nás čeká — baterie jako klíč k energetické nezávislosti
Řešením chilské i české situace jsou velkokapacitní bateriové úložiště. Chile v tomto směru patří mezi průkopníky v Jižní Americe. Do srpna 2025 země dosáhla kapacity 4,6 GWh bateriových systémů, přičemž další projekty jsou ve výstavbě. Mezi nejvýznamnější patří projekt Oasis de Atacama, který kombinuje až 2 GW solární energie s 11 GWh bateriového úložiště. V dubnu 2025 byly uvedeny do zkušebního provozu první fáze tohoto obřího komplexu.
Baterie umožňují uskladnit přebytkovou energii z poledních hodin a uvolnit ji večer, kdy slunce nezálí a poptávka po elektřině roste. V České republice roste zájem o domácí bateriové systémy, ale velké průmyslové a síťové úložiště zatím zaostávají. Chilský příklad jasně ukazuje, že bez masivního nasazení baterií nelze solární energetiku plně využít.
Podle prognózy společnosti Aurora Energy Research má solární energie v Chile do roku 2060 pokrývat téměř polovinu výroby elektřiny. Klíčovou roli při tom bude hrát právě akumulace energie a modernizace přenosové soustavy. Česká republika by se od těchto zkušeností měla učit — a to rychle.
Proč Chile dosáhlo tak vysokého podílu solární energie rychleji než většina evropských zemí?
Hlavním důvodem je kombinace vynikajících přírodních podmínek v poušti Atacama, kde sluneční záření dosahuje extrémních hodnot, a tržně orientovaného prostředí, které přitáhlo zahraniční investory. Chile také zavedlo aukční systém prodeje elektřiny, který přinutil výrobce nabízet konkurenceschopné ceny bez přímých státních dotací. Evropské země často spoléhají na složitější systém dotací a regulací, který může investice zpomalit.
Mohla by Česká republika teoreticky dosáhnout podobného podílu solární energie jako Chile?
Z geografického hlediska ne — Česko nemá pouštní klima s extrémním slunečním svitem. Prakticky však český solární potenciál zůstává z velké části nevyužitý. Při masivní instalaci na střechách průmyslových hal, obecních budov a vhodných brownfields by Česko mohlo výrazně navýšit současných 5–6 % podílu solární energie. Klíčová je však paralelní výstavba akumulačních kapacit a posílení přenosové soustavy, jinak hrozí stejné problémy s kurtaží jako v Chile.
Jaký je rozdíl mezi měsíčním podílem 29 % a okamžitou špičkou 75 % na chilské síti?
Měsíční podíl 29 % znamená, že když sečtete všechny megawatthodiny vyrobené v březnu 2026, solární energie tvořila zhruba tři desetiny celkové produkce. Okamžitá špička 75 % však znamená, že v určitém konkrétním okamžiku — typicky v poledne v den s jasným nebe a nízkou spotřebou — pokrývala solární energie tři čtvrtiny aktuální poptávky po elektřině. Tato čísla ukazují, jak proměnlivá solární energetika je a proč potřebuje doplnit flexibilní zdroje a úložiště.
