Jak se sucho letos vyvíjelo
Problémy se suchem nejsou letošní novinkou – zemědělci začali hlásit první negativní signály už od konce března. „Zima byla poměrně slabá na srážky a také byl poměrně teplý začátek jara. Kvůli tomu často nebyly porosty v dobrém stavu,“ vysvětlila pro Novinky bioklimatoložka a členka týmu Intersucho Lenka Bartošová.
Klíčový zlom přinesl duben, který se podle Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) zapsal jako druhý nejsušší v historii měření – v průměru spadlo jen 13 milimetrů srážek, tedy pouhých 33 procent dlouhodobého normálu z let 1991–2020. Sušší byl pouze duben 2007. Ještě dramatičtější je ale fakt, že březen a duben dohromady představovaly vůbec nejsušší úvod jara od roku 1961.
Dubnové počasí navíc přineslo i další ránu – opakované ranní mrazy, které ovocnářům způsobily stamilionové škody. Podle odhadů přišli pěstitelé až o polovinu letošní úrody ovoce. Naposledy kvůli omrzlým stromům tratili 1,3 miliardy korun.
Květnová vedra sucho prohlubují
Polovina května sice přinesla výraznější srážky na severovýchodě republiky, které rozvíjející se sucho dočasně zmírnily, ale následující dva týdny situaci opět obrátily k horšímu. Na 85 procentech území spadlo za celý týden méně než 5 milimetrů – což je z hlediska doplňování půdní vláhy prakticky zanedbatelné množství.
Víkend 23.–24. května přinesl první tropický den letošního roku. Podle expertů z Intersucha přišel o celý týden dříve, než je dlouhodobý průměr. Vlna veder pak kulminovala v úterý 26. května, kdy stanice v Doksanech naměřila 32,7 °C. Ve středu překonala rekordní teploty pětina stanic měřících alespoň 30 let – ve Strážnici se rtuť teploměru zastavila na 31,9 °C.
Vysoké teploty v kombinaci s minimem srážek způsobují rychlý pokles půdní vláhy. Podle dat Intersucha se k 24. květnu vyskytovala odchylka sucha od obvyklého stavu na 78 procentech území ČR, přičemž na dalších 14 procentech byla zaznamenána snížená úroveň půdní vláhy. Jinými slovy – normální stav půdní vlhkosti panuje jen na zhruba 8 procentech republiky.
Mapa sucha: nejhůře jsou na tom Čechy
Nejkritičtější situace panuje v Čechách, zejména v pásu od jihozápadu k severovýchodu. Výjimečné až extrémní sucho zasahuje Klatovsko, Domažlicko, Prachaticko, Táborsko, Benešovsko, Kutnohorsko, Pardubicko a pomezí Libereckého a Středočeského kraje. V povrchové vrstvě půdy (0–40 cm) dosahuje relativní nasycení ve středních Čechách hodnot jen okolo 10 procent.
Morava a Slezsko jsou na tom prozatím o něco lépe, i když sucho se začíná projevovat i tam – zejména na Bruntálsku, kde je situace dokonce extrémní, a dále na Břeclavsku, Zlínsku či Šumpersku. „Především Bruntálsko opět sužuje extrémní sucho. Cisterny s vodou už musí zásobovat i chaty na Lysé hoře,“ upozornil v rozhovoru pro Český rozhlas Miroslav Trnka z Intersucha.
Zemědělci počítají ztráty
Dopady na zemědělství už jsou plošné. Zatímco zpočátku si pěstitelé stěžovali spíše lokálně, aktuálně přicházejí hlášení o poškození suchem z celého Česka. Expertní odhady mluví o propadu výnosů až o 40 procent – a to se týká jak ozimých, tak jarních plodin.
Nejvíce ohroženy jsou obiloviny, okopaniny a kukuřice. „Rostliny jsou oslabené a náchylnější k dalším stresovým faktorům, jako jsou škůdci nebo jarní mrazy,“ varoval pro ČTK prezident Agrární komory Jan Doležal. To znamená, že i kdyby v následujících týdnech přišly vydatnější deště, část škod už je nevratná – oslabené porosty nedokážou ztrátu plně dohnat.
Závlahy nejsou spása
Laik by mohl namítnout – proč zemědělci prostě nezavlažují? Realita je taková, že závlahy nejsou plošným řešením. „U obilovin nebo řepky se závlahy nevyužívají kvůli vysokým nákladům na vodu, energie, techniku, pracovní sílu i infrastrukturu,“ vysvětlil mluvčí Zemědělského svazu Michal Procházka.
Závlahové systémy se využívají především u produkce s vyšší přidanou hodnotou – tedy u zeleniny, ovocných sadů nebo chmele. I tam ale narážejí zemědělci na limity: na řadě míst chybí potřebná infrastruktura nebo povolení k odběru vody. A v situaci, kdy voda chybí i v řekách a studních, je otázka, odkud by se vlastně měla brát.
Klimatická změna mění českou krajinu
Současná situace není ojedinělým výkyvem – zapadá do širšího trendu, který čeští zemědělci pociťují stále intenzivněji. Sucho a vyšší průměrné teploty postupně mění skladbu české zemědělské produkce. Plodiny, které tu rostly po generace, začínají být v nových klimatických podmínkách nerentabilní.
Jak upozornil server Ekonom.cz, nejohroženější jsou malé farmy, které nemají kapitál na investice do adaptačních opatření. Větší podniky už začínají experimentovat s odolnějšími odrůdami a plodinami typickými spíše pro jižnější oblasti – například čirokem nebo sójou.
Miroslav Trnka z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR v rozhovoru pro Radiožurnál vysvětlil mechanismus, který současnou vlnu veder umocňuje: „Když se zkombinuje dlouhý den, jasné počasí a relativně suchá krajina, teploty se začínají šplhat k vysokým hodnotám.“ Suchá půda totiž neochlazuje odparem, a tak se vzduch nad ní ohřívá rychleji – jde o začarovaný kruh, kdy sucho samo sebe prohlubuje.
Co čekat dál
Výhled není optimistický. Podle predikce Intersucha bude tento týden teplotně nadprůměrný s minimálním množstvím srážek. „Očekáváme, že koncem týdne bude na 60 procentech území výrazné až extrémní sucho,“ uvádí tým ve svém týdenním přehledu. Platí také vysoké požární riziko, které suché a teplé počasí přináší.
Zemědělci doufají, že červen přinese změnu – vydatnější a pravidelnější srážky by mohly část škod zmírnit. Jenže i kdyby přišly, oslabené porosty už nebudou schopny dosáhnout plného výnosového potenciálu. Propad úrody je v mnoha regionech už nyní neodvratný.
Spotřebitelé by se měli připravit na to, že sucho se dříve či později promítne i do cen potravin. Nižší sklizeň obilovin znamená dražší mouku a pečivo, menší úroda kukuřice zdražuje krmiva, a tím i maso a mléčné výrobky. Přesná čísla budou záležet na tom, jaký bude zbytek sezóny – ale jedno je jisté: letošní sucho nezůstane jen v poli.
Proč je letošní jaro tak suché, když loni povodně zaplavily velkou část země?
Každý rok přináší jiné rozložení srážek – a rok 2026 se od loňska dramaticky liší. Zatímco v září 2025 zasáhly Česko ničivé povodně způsobené tlakovou níží Boris, letošní zima a jaro byly mimořádně suché. Extrémní výkyvy mezi suchem a povodněmi jsou přitom jedním z charakteristických rysů klimatické změny ve střední Evropě – srážky nepřicházejí rovnoměrně, ale v intenzivních epizodách proložených dlouhými obdobími bez deště.
Mohou za současné sucho klimatické změny, nebo jde o přirozený výkyv?
Jde o kombinaci obojího. Jednotlivé suché epizody jsou součástí přirozené proměnlivosti počasí, ale klimatická změna zvyšuje jejich frekvenci a intenzitu. Vyšší průměrné teploty znamenají větší výpar z půdy, takže i při stejném množství srážek jako v minulosti je sucho výraznější. Data ČHMÚ ukazují, že od roku 2015 zažívá Česko suché epizody častěji než v předchozích dekádách.
Jak se může běžný člověk proti suchu bránit na své zahradě?
Základem je zadržování vody v krajině v malém měřítku: mulčování záhonů snižuje výpar, sběr dešťové vody do sudů nebo nádrží umožní zalévat i v suchých obdobích, výsadba suchomilných a původních druhů rostlin snižuje potřebu zálivky. Důležitá je i propustnost povrchů – betonové a asfaltové plochy neumožňují vsakování vody do půdy, zatímco štěrk, dlažba s mezerami nebo zatravňovací tvárnice ano.
