Fronta na připojení: tisíce žádostí, omezená kapacita
Problém, o kterém se dosud mluvilo spíše v odborných kuloárech, vyplul na povrch s nebývalou silou. Podle Štěpána Chalupy, předsedy Komory obnovitelných zdrojů energie, jde o celorepublikový fenomén napříč celým sektorem OZE.
"Jde jak o střešní instalace u domácností či firem, tak o omezení pro obnovitelné zdroje dodávající do sítě, včetně větrných elektráren," uvedl Chalupa pro Epoch Times. Komora odhaduje, že do roku 2030 existuje prostor pro připojení zhruba 5 až 7 gigawattů nových obnovitelných zdrojů — jenže kapacitu sítě blokují spekulativní rezervace od subjektů, které reálně stavět neplánují.
Čísla od distributorů jsou alarmující. Společnost EG.D, která pokrývá jižní Čechy, jižní Moravu, Vysočinu a částečně i Zlínský a Olomoucký kraj, má dnes zasmluvněno přibližně 1 000 MW bateriových úložišť a okolo 4 700 MW výrobních zdrojů. Pro srovnání: letní špička odběru v její síti se pohybuje kolem pouhých 1 600 MW. "Objem žádostí o připojení v posledních letech výrazně převyšuje reálné potřeby trhu i možnosti současné infrastruktury," přiznává mluvčí EG.D Lubomír Budný.
Baterie jako nový fenomén: od šílenství k realitě
Samostatnou kapitolou jsou bateriová úložiště. Když v září 2025 spustila novela energetického zákona Lex OZE III možnost jejich připojování do sítě, spustila se lavina. Během pouhých dvanácti dní přijala ČEZ Distribuce přes 1 000 žádostí s požadavkem na rezervovaný výkon 7,5 gigawattu. Do konce listopadu 2025 evidovala žádosti s celkovou kapacitou baterií ve výši 258 GWh — což je objem, který několikanásobně převyšuje možnosti soustavy.
Asociace pro akumulaci energie AKU-BAT CZ varuje, že většina žádostí pochází od hrstky subjektů, pravděpodobně s využitím automatizačních softwarových nástrojů. "Částečně je to důsledek investičního šílenství, které vychází z historických dat, kdy se výnosy z poskytování služeb výkonové rovnováhy pohybovaly na velmi vysoké úrovni," vysvětluje předseda představenstva AKU-BAT CZ Martin Panáč. "Díky rostoucí nabídce a možnosti nakupovat tyto služby ze zahraničí však výnosy výrazně klesají a řada investic se již nemusí vyplácet."
Distributoři investují miliardy
Provozovatelé distribučních sítí nelení. ČEZ Distribuce v roce 2025 vynaložil na úpravy své soustavy 19,2 miliardy korun, zejména na připojení zákaznických požadavků v oblasti obnovitelných zdrojů a zařízení pro ukládání elektrické energie. Pro rok 2026 plánuje dalších 18,5 miliardy korun. EG.D letos investuje přes 9 miliard korun. I tak je ale rozvoj sítí během na dlouhou trať — zahrnuje projektovou přípravu, povolovací procesy i samotnou výstavbu infrastruktury, která trvá roky.
V nejnižší míře se potíže projevují u pražské distribuční společnosti PRE. Ta uvádí, že její síť je robustní a problémy s připojením má jen částečně — "na hladině vysokého a velmi vysokého napětí na levém břehu Vltavy", kde je nyní připojování pozastaveno, a to předběžně do konce roku 2026. Vzhledem k městskému charakteru zástavby však v Praze nelze očekávat výstavbu větrných elektráren či větších solárních parků, takže dopad je minimální.
Jak stát vytahuje páky: nevratné kauce a nové tarify
Klíčovým nástrojem, který má spekulantům zatnout tipec, je zákon č. 223/2025 Sb., známý jako Lex plyn. Od 1. srpna 2025 platí, že žadatelé o připojení na hladinách vysokého a vyššího napětí přijdou o 30 až 50 procent poplatku za rezervaci kapacity, pokud ji nevyužijí. Pro velké solární parky může tato nevratná část dosáhnout i desítek milionů korun.
"Zavedení nevratných kaucí z našeho pohledu omezí počet a kapacitu u spekulativně podaných žádostí o připojení, a tím se kapacita v regionech také uvolní," uvedla Soňa Holingerová ze skupiny ČEZ. Štěpán Chalupa z Komory OZE si od opatření také slibuje mnoho: "Přechodná doba pro stávající rezervace končí letos v létě, pak by se měly velké kapacity uvolnit."
Druhým konkrétním opatřením je reforma tarifů pro velké zákazníky na hladině vysokého a velmi vysokého napětí, kterou dnes představil Energetický regulační úřad (ERÚ) a která vstoupí v platnost v roce 2027. Místo plateb za rezervovanou kapacitu budou firmy platit za rezervovaný příkon a maximální odebraný výkon, což lépe odráží jejich skutečné nároky. Podle ERÚ by změna měla uvolnit v sítích až 3 300 megawattů příkonu — tedy 15 procent současné kapacity soustav.
Evropský kontext: sítě nestíhají tempu dekarbonizace
Česko není zdaleka samo. Podobným problémům čelí celá Evropská unie, která se zavázala do roku 2030 zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie na alespoň 42,5 procenta. Jenže právě rozvodné sítě se ukazují jako Achillova pata celé strategie. Evropská komise odhaduje, že jen do modernizace přenosových a distribučních soustav bude třeba investovat stovky miliard eur.
Nizozemsko už letos v červenci zavedlo stop stav pro připojování nových zákazníků v některých regionech — síť tamní provincie Severní Brabantsko a Limbursko je na hraně svých technických možností. Německo mezitím chystá reformu, která by mohla stát desítky miliard eur na vyšších dotacích pro větrné elektrárny. A v Indii — byť geograficky vzdálené — dochází ke zmenšování nových solárních projektů právě kvůli tomu, že přenosová soustava nestíhá držet krok s tempem výstavby.
Situace přitom nabírá na naléhavosti i kvůli datovým centrům a rozvoji umělé inteligence. Tyto provozy mají obrovskou spotřebu elektřiny a v řadě evropských zemí už dnes narážejí na to, že jim distributor není schopen garantovat potřebný příkon. Evropa tak podle některých analytiků začíná brzdit vlastní digitální transformaci — jednoduše proto, že nemá dost drátů.
Co čekat dál
Odborníci se shodují, že problém s kapacitou sítí není neřešitelný, vyžaduje však koordinovaný postup. Kromě již zavedených opatření se diskutuje o dalších možnostech — například o pořadnících pro žadatele, platbě za samotné podání žádosti (což by dále odradilo spekulanty), nebo o sdílené rezervaci pro více obnovitelných zdrojů, které by se vzájemně doplňovaly (například solární park a větrná elektrárna využívající jedno připojovací místo).
Klíčovou roli sehraje i rozvoj komunitní energetiky. Ta v Česku zažívá boom — jen v březnu 2026 Češi nasdíleli rekordních 11,4 GWh elektřiny. Čím více domácností a firem bude energii spotřebovávat lokálně, tím menší bude tlak na páteřní přenosovou soustavu.
Jisté je jedno: příštích pět let bude pro českou energetickou infrastrukturu zatěžkávací zkouškou. Jak rychle dokážeme modernizovat stožáry, transformátory a rozvodny, tak rychle budeme moci zapojovat nové bezemisní zdroje. A na tom do značné míry závisí, zda Česko splní své klimatické závazky.
Co přesně je spekulativní rezervace kapacity a proč ji někdo dělá?
Spekulativní rezervace je podání žádosti o připojení k síti bez reálného záměru zdroj postavit. Subjekt si tím "zamluví" kapacitu, kterou může později prodat skutečnému investorovi — podobně jako spekulanti s pozemky. Díky nevratným kaucím (Lex plyn) se toto jednání stává ekonomicky nevýhodným, protože nevyužitá rezervace stojí až desítky milionů korun.
Proč se nedá elektrická síť posílit rychleji?
Výstavba nových vedení, rozvoden a transformátorů podléhá složitým povolovacím procesům (stavební řízení, posuzování vlivu na životní prostředí, výkup pozemků). Od zahájení projektové přípravy po zprovoznění trasa vysokého napětí běžně uběhne 5 až 10 let. Distributoři se proto snaží kapacitu uvolňovat i jinak — digitalizací, chytrým řízením spotřeby nebo motivací zákazníků k efektivnějšímu využití stávající infrastruktury.
Platí omezení připojení i pro běžné domácnosti s fotovoltaikou na střeše?
U malých střešních instalací určených primárně pro vlastní spotřebu (bez přetoků do sítě, nebo s omezenými přetoky) distributoři problémy nehlásí. Omezení se týkají hlavně větších zdrojů — solárních parků, větrných elektráren a velkých bateriových úložišť, které připadají na hladinu vysokého a velmi vysokého napětí. Domácnosti na nízkém napětí tak zatím výrazněji omezeny nejsou, i když i zde může v některých lokalitách docházet k dílčím technickým limitům.
