Satelity odhalily, co lidské oko nevidí
Mezinárodní tým vědců pod vedením Qi Guana a Kuna Shiho z Čínské akademie věd analyzoval data z 21 439 říčních úseků po celém světě — od Amazonky přes Gangu až po evropské toky. Pomocí pokročilého strojového učení dokázali ze satelitních dat odvodit koncentrace rozpuštěného kyslíku (DO — dissolved oxygen) s přesností menší než 0,9 mg/litr. Výsledky ukazují, že průměrná globální koncentrace kyslíku v řekách klesá tempem −0,045 mg/litr za dekádu.
Čísla jsou neúprosná: z celkového počtu sledovaných řek jich 78,8 % vykazuje klesající trend a u třetiny z nich (33 %) je pokles statisticky významný. Naopak pouze 2,2 % toků zaznamenalo prokazatelný nárůst kyslíkových hladin. „Náš výzkum poskytuje první nezaujatý a komplexní obraz odkysličování v globálních říčních ekosystémech," konstatují autoři v závěrech studie publikované 15. května 2026 v časopise Science Advances.
Proč řeky ztrácejí kyslík? Teplota je klíčový faktor
Základní fyzikální princip je jednoduchý: čím je voda teplejší, tím méně kyslíku dokáže rozpustit. Stejně jako teplá limonáda rychleji ztrácí bublinky, i říční voda při vyšších teplotách hůře váže atmosférický kyslík. Vědci pomocí parciální korelační analýzy zjistili, že snížená rozpustnost kyslíku (OS — oxygen solubility) je zodpovědná za 62,7 % pozorovaného poklesu.
Druhým významným faktorem je samotná teplota vzduchu (SAT), která ovlivňuje metabolismus řek. Ve vyšších teplotách organismy v řece spotřebovávají více kyslíku — dýchání převažuje nad fotosyntézou a ekosystém se tak stává čistým spotřebitelem kyslíku. Tento jev je nejvýraznější v tropických oblastech, kde 63,1 % toků vykazuje pokles saturace kyslíkem (DO SP).
Svou roli hrají i další proměnné: sluneční záření, průtok vody a rychlost větru. Tyto faktory ovlivňují především tropické toky, kde regulují výměnu plynů mezi vodou a atmosférou. „Zajímavé je, že u 21,6 % řek, zejména v tropických oblastech, žádný z těchto faktorů nepřevažuje — za odkysličováním tu stojí pravděpodobně vysoká koncentrace organických látek a živin z odpadních vod a zemědělství," vysvětlují autoři.
Jižní Amerika a Indie na hraně
Nejvíce zasaženým kontinentem je Jižní Amerika, kde klesající trend vykazuje 86,4 % říčních úseků a více než polovina z nich (51,5 %) je statisticky významná. Hlavním důvodem je rozsáhlá deoxygenace v povodí Amazonky a Brazilské vysočině. Tropické a subtropické řeky mezi 20° jižní a 20° severní šířky zaznamenávají vůbec nejrychlejší úbytek kyslíku.
Nejvyšší rychlost odkysličování — přes 0,2 mg/litr za dekádu — byla zaznamenána v indických řekách. „Indické toky zažívají bezprecedentní ztrátu kyslíku a pokud bude současný trend pokračovat, hladiny rozpuštěného kyslíku v nich do konce století klesnou pod 5 mg/litr," varuje studie. Taková koncentrace přitom vážně ohrožuje přežití většiny vodních druhů a kvalitu vody pro lidskou spotřebu.
Střední Evropa a Česko: nejsme výjimkou
Starší výzkum, publikovaný v roce 2023 v časopise Nature Climate Change, analyzoval situaci v 580 amerických a 216 středoevropských řekách. Výsledky potvrzují, že 70 % sledovaných toků ztrácí kyslík, a to průměrným tempem −0,038 mg/litr za dekádu. Zajímavé je, že nejrychlejší odkysličování postihuje zemědělské řeky — zatímco městské toky se ohřívají nejrychleji, zemědělské oblasti trpí největší ztrátou kyslíku kvůli přísunu živin z hnojiv, které podporují rozklad organické hmoty a spotřebu kyslíku.
Pro Českou republiku to znamená varovný signál. Naše hlavní toky — Labe, Vltava, Morava a Odra — protékají intenzivně zemědělsky využívanou krajinou. Zejména v Polabí a na jižní Moravě, kde se koncentruje rostlinná výroba, hrozí při déletrvajících letních vedrech kritický pokles kyslíku. Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) sice monitoruje kvalitu vody na vybraných profilech, ale systematické satelitní sledování kyslíkového režimu v reálném čase v Česku dosud neexistuje.
Kritické jsou zejména letní měsíce s nízkými průtoky, kdy řeky ztrácejí schopnost samočištění a každý přívalový déšť může spláchnout živiny z polí přímo do koryt. Podle projekcí se při pokračujícím oteplování situace ještě zhorší — budoucí tempo odkysličování může být 1,6 až 2,5krát vyšší než to historické.
Horké vlny a přehrady: skrytí spoluviníci
Studie v Science Advances odhalila další dva přehlížené faktory. Krátkodobé vlny veder se na globálním odkysličování řek podílejí z 22,7 %. Když vědci z analýzy vyloučili období horkých vln, rychlost poklesu kyslíku se snížila o 0,01 mg/litr za dekádu. V arktických řekách byl efekt ještě dramatičtější — bez horkých vln by koncentrace kyslíku klesla o 0,15 mg/litr méně.
Druhým faktorem jsou přehrady a vodní nádrže. Analýza 457 přehrad postavených mezi lety 1995 a 2015 ukázala, že po jejich výstavbě vzrostl podíl řek s významným odkysličením o 18,3 %. Zajímavé je, že efekt závisí na hloubce nádrže: mělké přehrady (pod 30 metrů) kyslíkový režim zhoršují, zatímco hluboké nádrže mohou díky ochlazujícímu efektu výparu situaci naopak zmírnit. Více než 70 % světových přehrad je přitom mělčích než 30 metrů — a dalších 3 700 přehrad je celosvětově plánováno nebo ve výstavbě.
V českém kontextu to znamená, že kaskády na Vltavě (Lipno, Orlík, Slapy) jako hluboké nádrže mohou působit spíše pozitivně, zatímco menší rybníky a mělké retenční nádrže v zemědělské krajině mohou kyslíkový deficit prohlubovat.
Co přinese budoucnost? Projekce nejsou optimistické
Autoři studie použili deset klimatických modelů CMIP6 a čtyři emisní scénáře k projekci vývoje do roku 2100. Výsledky jsou znepokojivé: při nejoptimističtějším scénáři SSP1–2.6 (který předpokládá razantní snižování emisí) klesne globální koncentrace kyslíku v řekách o 1,1 % do konce století. Při scénáři SSP5–8.5 („business as usual") to bude 4,7 %.
Nejvíce ohrožené jsou podle projekcí veletoky v Indii, na jihovýchodě USA a v povodí Paraná v Jižní Americe, kde by pokles mohl přesáhnout 12 %. Naopak některé řeky v Amazonii a jihovýchodní Asii by díky intenzivní fotosyntéze mohly zaznamenat mírný nárůst kyslíku, ten by však nikde nepřesáhl 3 % — tedy podstatně méně, než činí průměrný globální pokles.
Jak poznám, že má řeka málo kyslíku?
Nejviditelnějším projevem nízké hladiny kyslíku je hromadný úhyn ryb. Ryby se také shromažďují u hladiny a lapají po vzduchu. Voda může mít nepříjemný zápach po zkažených vejcích (sirovodík) nebo být zakalená nazelenalým až černým zákalem. V krajním případě dochází k tzv. „mrtvým zónám" — oblastem, kde koncentrace kyslíku klesne pod 0,5 mg/litr a nepřežije v nich prakticky žádný vodní organismus.
Mohou čističky odpadních vod situaci zlepšit?
Ano, moderní čistírny odpadních vod dokážou výrazně snížit množství organických látek a živin vypouštěných do řek, čímž omezují následnou spotřebu kyslíku při rozkladu. Studie v Science Advances dokonce uvádí příklad Číny, kde zpřísnění limitů pro dusík a fosfor vedlo k nárůstu kyslíku v deseti největších řekách o +0,93 mg/litr za dekádu. Čištění odpadních vod však neřeší primární příčinu — oteplování vody v důsledku klimatické změny.
Jak můžu jako jednotlivec přispět ke zlepšení stavu řek?
Nejúčinnější je snižování uhlíkové stopy (a tím zpomalení oteplování), zodpovědné používání hnojiv na zahradě, nenapojování dešťových svodů do kanalizace (snižuje přetížení čistíren při přívalových deštích) a podpora výsadby břehových porostů, které poskytují stín a přirozeně ochlazují vodní tok. Každý stupeň Celsia, o který se podaří oteplení zmírnit, znamená pro řeky více rozpuštěného kyslíku.
