Ledová krize na konci světa
Antarktida, kontinent dlouho považovaný za stabilní chladicí prvek planety, prochází v posledních letech nebývalou transformací. Satelitní data z Národního sněhového a ledového datového centra (NSIDC) a evropského programu Copernicus ukazují, že rozloha mořského ledu kolem jižního kontinentu klesla na historická minima. V únoru 2023 dosáhlo ledové krytí pouhých 1,9 milionu km², což bylo o více než 500 000 km² méně než předchozí rekord z roku 2018. Pro srovnání – to je plocha přibližně odpovídající velikosti Grónska, která najednou chybí v oblasti, kde byl led po desetiletí považován za relativně stabilní.
Tento propad není izolovanou událostí. Zatímco v letech 2007 až 2016 vykazovala antarktická mořská vrstva mírně nadprůměrnou rozlohu, od roku 2016 se situace zásadně změnila. Vědci z Nature Communications a dalších prestižních časopisů hovoří o „regime shift“ – strukturální změně systému, při které přestávají platit dříve dominantní vztahy mezi teplotou, větry a rozlohou ledu. Mořský led v Antarktidě se zkrátka chová jinak než kdykoliv v době satelitních měření, která začala v roce 1978.
Trojitá rána klimatického chaosu
Co stojí za tak dramatickým ústupem ledu? Podle nedávných studií se jedná o kombinaci tří hlavních faktorů, které vědci označují jako „triple whammy“ – trojitou ránu. Prvním faktorem je oteplování povrchových vrstev Jižního oceánu. Voda, která byla po staletí chladná dost na to, aby udržela ledový pokryv, nyní absorbuje více tepla, což urychluje tání zespodu. Na rozdíl od Arktidy, kde led taje převážně z povrchu, antarktický mořský led se rozpouští primárně z dolní strany, což proces ještě ztěžuje predikovat.
Druhým faktorem jsou změny v atmosférických proudech a zesílené západní větry v oblasti Antarktidy. Tyto větry, ovlivněné jak přirozenou variabilitou, tak dopady skleníkových plynů a ozonové díry, tlačí led směrem na sever, kde se rychleji rozpouští v teplejších vodách. Třetím faktorem jsou atmosférické řeky – úzké pásy vlhkého vzduchu, které přinášejí teplo a srážky do oblastí, kde dříve panovalo suché a mrazivé klima. Kombinace těchto jevů vytváří synergický efekt, který překonává přirozenou odolnost antarktického mořského ledu.
„Současné ztráty vymazaly plochu mořského ledu téměř o velikosti Grónska,“ uvedl klimatolog Aditya Narayanan z University of Southampton, spoluautor studie publikované v Nature. Jeho kolega Alberto Naveira Garabato dodal, že pokud budou podmínky nízkého zalednění přetrvávat, Jižní oceán by se mohl proměnit z klimatického stabilizátoru v aktivního přispěvatele k globálnímu oteplování.
Dopady na globální klima i české počasí
Proč by nás měla zpráva z vzdálené Antarktidy znepokojovat? Mořský led hraje klíčovou roli v regulaci teploty planety. Bílá plocha ledu odráží zpět do vesmíru až 80 % slunečního záření (tzv. albedo efekt). Když led mizí, odhaluje se tmavší hladina oceánu, která naopak teplo absorbuje. Tento proces vytváří zpětnou vazbu, která urychluje další oteplování.
Ještě závažnější je však vliv na termohalinní cirkulaci – globální „pásový dopravník“ oceánských proudů, který transportuje teplo z tropů směrem k pólům. Při tvorbě mořského ledu se z mořské vody uvolňuje sůl, voda se stává hustší a klesá k dnu. Tento proces je motorem vzniku antarktické spodní vody, jednoho z klíčových hnacích pásů celosvětové cirkulace. S úbytkem ledu tento mechanismus slábne, což může vést k zpomalení nebo dokonce přerušení zavedených proudových systémů.
Pro Česko a střední Evropu to může znamenat výrazné změny v charakteru počasí. Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) již dlouhodobě varuje, že destabilizace oceánských proudů může vést k extrémnějším sezónám – teplejším létům, ale také k náhlým mrazům a neobvyklým srážkovým vzorcům. Studie publikované v Science naznačují, že pokles antarktického ledu může ovlivnit i polohu a intenzitu tryskových proudů (jet streamů), které přímo určují počasí nad Evropou. Pro české zemědělství, vodní hospodářství i energetiku by takové změny mohly mít zásadní ekonomické dopady.
Vědecká společnost je v klidu znepokojena
Přestože některá média občas prezentují izolované údaje o krátkodobých zvýšeních ledu jako důkaz proti klimatickým změnám, širší vědecký konsenzus je jednoznačný. Světová meteorologická organizace (WMO) ve své zprávě o stavu globálního klimatu pro rok 2025 konstatovala, že indikátory klimatické změny dosáhly nových rekordních hodnot. NASA a evropský Copernicus potvrzují, že úbytek antarktického ledu je součástí dlouhodobého trendu, který nejde vysvětlit pouze přirozenou variabilitou.
Studie z Nature Climate Change z roku 2025 identifikovaly strukturální změnu v antarktickém mořském ledu, která naznačuje, že systém přešel do nového režimu chování. Vědci jako Ryan Fogt z Ohio University nebo Will Hobbs z australského programu Antarctic Gateway poukazují na to, že dříve platné modely predikcí ztrácejí svou přesnost a je nutné vyvinout nové přístupy k předpovídání budoucího vývoje.
Může se ledové krytí obnovit?
Ještě v březnu 2026 se objevily zprávy, že antarktický mořský led zaznamenal po několika letech rekordních minim mírné oživení a dosáhl téměř průměrné letní minimální rozlohy. Tento jev ale vědci nepovažují za důvod k úlevě. Krátkodobé výkyvy jsou v antarktickém systému běžné a jeden dobrý rok nevynuluje dlouhodobý trend strukturální změny. Jak upozornili autoři studie v Communications Earth & Environment, návrat k dlouhodobému průměru by vyžadoval nejen příznivé přírodní podmínky, ale také zásadní snížení emisí skleníkových plynů.
Antarktida zůstává klíčovým indikátorem zdraví celé planetární klimatické soustavy. To, co se děje na jejím okraji, není vzdáleným problémem – je to varovný signál, který se odráží v oceánech, atmosféře a nakonec i v našem každodenním počasí.
Jaký je rozdíl mezi mořským ledem a ledovým šelfem v Antarktidě?
Mořský led je zamrzlá mořská voda, která se tvoří a taje na hladině oceánu a dosahuje tloušťky obvykle několika metrů. Ledový šelf naopak vzniká z pevninského ledovce, který se posunuje do moře a plave na něm; může být až kilometr tlustý. Zatímco mořský led ovlivňuje zejména albedo a oceánskou cirkulaci, ledové šelfy brání pevninským ledovcům v rychlejším toku do oceánu.
Proč Antarktida ztrácela led pomaleji než Arktida?
Po dlouhou dobu se zdálo, že Antarktida je vůči změnám klimatu odolnější. Důvodem byla zejména silná izolace kontinentu díky cirkumpolárnímu proudu, který bránil pronikání teplých vod, a také specifika atmosférické cirkulace v jižní hemisféře. Od roku 2016 ale tyto ochranné mechanismy zřejmě slábnou, což vede k rychlejším ztrátám, které některé modely nepředpověděly.
Jak přesně by změny v Antarktidě mohly ovlivnit počasí v České republice?
Antarktida ovlivňuje globální oceánskou cirkulaci a polohu tryskových proudů. Zpomalení termohalinní cirkulace může změnit distribuci tepla v Atlantském oceánu, což ovlivňuje tlakové systémy nad Evropou. Pro Česko to teoreticky může znamenat častější vlny veder v létě, ale i náhlé mrazové vpády v zimě, nebo změny v distribuci srážek, což by ovlivnilo zemědělství i zásobování vodou.
