Světová meteorologická organizace (WMO) zveřejnila 18. května 2026 zprávu, která otřásla klimatologickou komunitou. Region 33 zemí od Portorika po Patagónii, domov 660 milionů lidí, čelí souběhu klimatických pohrom, jež by se za normálních okolností vylučovaly: ničivé sucho a katastrofální záplavy ve stejném roce, rekordní vedra s teplotami přes 52 °C, tající andské ledovce a hurikány zesilující za jediný den z tropické bouře na kategorii 5. Vědci to pojmenovali „hydrologický bič" — a jeho rány dopadají stále hůře.
Zpráva, která nemůže nechávat chladným
Zpráva WMO State of the Climate in Latin America and the Caribbean 2025, vydaná symbolicky jen několik týdnů před klimatickým summitem COP30 v brazilském Belému, přináší souhrnný obraz roku 2025 — a ten není povzbudivý. „Znaky měnícího se klimatu jsou v tomto regionu naprosto nezaměnitelné," prohlásila generální tajemnice WMO Celeste Saulo. Zpráva, vzniklá ve spolupráci s národními meteorologickými službami a partnery OSN, dokumentuje, jak se klimatická krize přesouvá z vědeckých modelů do každodenní reality.
Celý region zažil v roce 2025 kombinaci jevů, jíž čelí jen málokteré místo na Zemi: rekordní heatwave, přetrvávající sucha, devastující záplavy, zrychlující se ústup ledovců a stoupající hladinu moří. Vše najednou, vše zesíleno.
Hydrologický bič: sucho a záplavy ve stejném roce, ve stejné zemi
Nejnázornějším příkladem toho, co WMO označuje jako „hydrologický bič" (hydrological whiplash), je Mexiko. V roce 2025 trpělo suchem až 85 procent mexického území — zásobníky vody se vyprazdňovaly, úroda vysychala, řeky mizely. A přitom červen 2025 byl historicky nejdeštivějším červnem v historii mexického měření. Jenže když déšť přišel, byl tak intenzivní, že místo doplnění zásob vody způsobil záplavy, jež si vyžádaly 83 lidských životů a napáchaly rozsáhlé škody na infrastruktuře.
Podobný paradox zažily Peru a Ekvádor: v roce 2025 zasáhly tamní povodně více než 110 000 lidí. Ne proto, že by pršelo více — ale proto, že vysušená půda neumí vodu pojmout. Drénuje ji pryč v ničivých vlnách, místo aby ji absorbovala. Hydrologický bič, jak upozorňuje Inside Climate News, zkrátka zasáhne sucho i záplavy — jen ne ve správný čas a na správné místo.
52,7 °C v Mexiku: vedra zabíjejí, ale nikdo je nepočítá
V roce 2025 zasáhly region opakované vlny veder s teplotami překračujícími 40 °C na rozsáhlých plochách Severní, Střední i Jižní Ameriky. Brazílie a Paraguay překonaly hranici 44 °C. Mexiko zaznamenalo absolutní rekord 52,7 °C — hodnotu, při níž přestává fungovat nejen průmyslová infrastruktura, ale i lidské tělo.
Zpráva WMO přitom upozorňuje na znepokojivou skutečnost: skutečný počet obětí veder je prakticky nevyčíslitelný. Většina zemí regionu dosud systematicky neeviduje horkem způsobená úmrtí jako samostatnou kategorii. Smrt způsobená extrémním tepelným stresem bývá zapsána jako srdeční selhání, mozková příhoda nebo dehydratace. Podle odhadů odborníků umírá v Latinské Americe a Karibiku na extrémní horko přibližně 13 000 lidí ročně — a toto číslo je s největší pravděpodobností podhodnocené. Výzkumy ukazují, že v latinskoamerických velkoměstech lze s extrémními teplotami spojit až 6 procent všech úmrtí.
Andské ledovce tají: ohroženo 90 milionů lidí
Jednou z nejvážnějších dlouhodobých hrozeb, o níž zpráva mluví, je zrychlující se ústup andských ledovců. Tyto přirozené zásobárny sladké vody zásobují pitnou vodou, zemědělstvím, hydroenergetikou a průmyslem přibližně 90 milionů lidí. Lima, Quito, La Paz a stovky dalších měst jsou na nich přímo závislé.
V posledních dekádách se tempo jejich mizení nezadržitelně zrychluje. Pokud globální oteplování pokračuje současným tempem, mohly by některé nižší andské ledovce v horizontu několika desetiletí zcela zmizet. Pro metropole zásobované jejich tající vodou by to znamenalo bezprecedentní vodní krizi — a ta se nevyhne ani zemědělství, které krmí desítky milionů lidí, ani vodním elektrárnám, na nichž závisí stabilita celých národních sítí.
Moře stoupá, hurikány sílí
Podél atlantického a karibského pobřeží stoupá hladina moře rychleji, než je světový průměr, jak uvádí WMO. To znamená vyšší riziko záplav při bouřkových přívaly, erozi pobřeží a ohrožení ekosystémů i rybářských komunit.
Teplejší oceány zároveň „nabíjejí" tropické cyklóny. Hurikány zesilují rychleji a intenzivněji — zkracuje se doba, kterou mají pobřežní oblasti na přípravu. Rok 2025 byl pro atlantickou hurikánovou sezónu mimořádně aktivní: několik tropických bouří se v jediném dni zesílilo na kategorii 4 nebo dokonce 5. Tento trend, varuje WMO, bude s dalším oteplováním oceánů pokračovat.
Signál pro celý svět — a i pro Česko
Latinská Amerika a Karibik nejsou vzdálenou anomálií. Jsou předobrazcím toho, co čeká ostatní regiony světa, pokud emise skleníkových plynů nebudou drasticky sníženy. Zpráva WMO vychází v době, kdy Česko samo zažívá jedno z nejsušších jar v historii měření — deficit srážek, vyschle řeky a hasiči v pohotovosti kvůli lesním požárům. Hydrologický bič nezná hranice. Jen načasování se liší.
Pro 660 milionů obyvatel Latinské Ameriky a Karibiku přišla tato zpráva v okamžiku, kdy klimatická krize přestala být teorií a stala se realitou — od pouštních veder a vysychajících andských ledovců po záplavy, které přicházejí bez varování a odcházejí s životy.
Co je „hydrologický bič" a proč je tak nebezpečný?
Hydrologický bič (hydrological whiplash) popisuje jev, kdy region střídavě — a stále agresivněji — čelí extrémnímu suchu i ničivým povodním. Dlouhé sucho vysouší půdu tak, že ta pak neumí vstřebat ani vydatný déšť: místo doplnění zásobníků vody způsobí záplavy a sesuvy. Paradoxně tedy region trpí nedostatkem vody i jejím přebytkem ve stejném roce. V Mexiku to v roce 2025 vedlo k 85 % území zasaženého suchem — a zároveň k povodním se 83 oběťmi.
Proč je těžké zjistit skutečný počet obětí veder v Latinské Americe?
Většina zemí regionu dosud systematicky neeviduje úmrtí způsobená extrémním horkem jako samostatnou kategorii. Smrt způsobená tepelným stresem bývá úředně zapsána jako srdeční selhání, mozková příhoda nebo dehydratace — bez záznamu, že spouštěčem bylo extrémní vedro. WMO odhaduje okolo 13 000 tepelných úmrtí ročně, ale skutečné číslo je pravděpodobně podstatně vyšší. Nová studie ukázala, že v latinskoamerických velkoměstech lze až 6 % všech úmrtí spojit s dny extrémních teplot.
Jak závisí velká latinskoamerická města na andských ledovcích?
Andské ledovce fungují jako přirozené zásobárny sladké vody pro přibližně 90 milionů lidí. Zásobují pitnou vodou velká města jako Lima (Peru), Quito (Ekvádor) nebo La Paz (Bolívie), živí zemědělství a pohánějí vodní elektrárny. Jejich zrychlující se ústup tak ohrožuje nejen přístup k pitné vodě, ale i potravinovou bezpečnost a energetickou stabilitu celého regionu.
